Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2 Svoboda J.

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: scientific metaphysics

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

„Konkrétná logika“ – ideové vlivy a proměny v souvislosti s vývojem Masarykovy filosofie

100%

Svoboda J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2015

tom 63

nr 1

17-29

The Grounds of Concrete Logic (Základové konkretné logiky) is often taken to be a work in which Masaryk attempts to outline, in a methodical way, his conception of philosophy as “a real scientific metaphysics”. Nevertheless, we often hear from the Masaryk’s critics, and even from his followers, that the book appears to be no more than a transcription of Comte’s Cours de philosophie positive. Even if the classification of the sciences was one of the main philosophical and scientific problems with which Masaryk was engaged throughout his life, in the emphasis on concrete sciences, and in the working out of the relations between particular sciences and categories, Masaryk goes beyond Comte. This point is supported, at the same time, by the many critical notes concerning the inadequacy of Comte’s epistemological grounding, which Masaryk links, above all, to a critique of Comte’s phenomenalism. The specific quality and the critical reference of the book for future generations of Czech philosophers consists in its principled status and realist aim. Concrete logic should bring us to the ultimate ontological points of departure – to things themselves. In his prioritising of the need to seek the sense of things, Masaryk belongs to the modern thinkers who showed to Czech philosophy new possibilities and ways of approach to reality in a strictly scientific spirit.

Moderna a transcendence ve světle Masarykova realismu

58%

Svoboda J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2018

tom 66

nr 5

679-698

Masaryk’s realism is a modernist conception which assumes a rationally-grounded conviction that the modern educated and critically reflective person finds themselves in a deep existential crisis.The reason for this crisis is the loss of belief in transcendence-in that which goes beyond the individual and provides them with the guarantee of a universal sense to life. Masaryk’s realist project thus intentionally hinges on two levels of transcendence in the creative focal point of which the experiencing subject immediately finds themselves and with which the subject is, in reality, in a continuing principled relation. The levels are first, that in which the ‘real’ consciousness of our existence is dynamically created and, secondly, that of our reflective relating to the objective world, which is the domain of the exact sciences. Masaryk considers his distinctive conception of metaphysics as the legitimate philosophical component into which the two levels of our principled reflection fit. He understands metaphysics here as, on the one hand, the ultimate framework of all sciences and, on the other hand, as significantly incorporated into his conception of psychology. Psychology, however, in his conception is not just a narrowly specialised discipline, rather it justifiably recognises its metaphysical dimension, and this in connection with a conception of ethics, and, as a necessarily epistemological consequence, with religion too. Masaryk’s realist conception of ‘scientific’ metaphysics thus presents itself as an admirable attempt to bridge the two separately perceived areas to which a person as a conscious subject in reality is in a fundamental relation: the spheres of the ‘fallibility’ of scienceand the ‘certainty’ of faith. Equally, it significantly reflects Masaryk’s lifelong endeavour to achieve the closest connection of theory and practice, which in the mid-1890s he characterised as as "political" realism.

Masarykův realismus je modernistickou koncepcí, jež vychází z racionálně založeného přesvědčení, že moderní vzdělaný a kriticky uvažující člověk se nachází v hluboké existenciální krizi. Důvodem této krize je ztráta víry v transcendenci - v to, co jedince „přesahuje“ a poskytuje mu garanci univerzálního smyslu života. Masarykův realistický projekt se proto cíleně odvíjí ve dvou rovinách transcendence, v jejichž tvůrčím ohnisku se prožívající subjekt bezprostředně nachází a s nimiž je ve skutečnosti v trvalém principiálním vztahu. Jde o rovinu, v níž se dynamicky vytváří „reálné“ vědomí naší existence, a o rovinu našeho reflektivního vztahování se k objektivnímu světu, jež je doménou exaktních věd. Za legitimní filosofickou komponentu, do níž jsou obě roviny naší principiální reflexe pozitivně zahrnuty a v jejímž ideovém rámci spolu mají vzájemně účinně korespondovat, Masaryk považuje své osobité pojetí metafyziky. Metafyziku přitom na jedné straně chápe jako završující rámec všech věd, na straně druhé je významně včleněna do jeho pojetí psychologie. Psychologie však v jeho pojetí není jen úzce speciální disciplínou, nýbrž důvodně přiznává i svůj metafyzický rozměr, a to právě ve spojitosti s pojetím etiky a v nutném gnoseologickém důsledku i s náboženstvím. Masarykovo realistické pojetí „vědecké“ metafyziky se tudíž jeví jako impozantní pokus o překlenutí dvou povýtce odděleně vnímaných oblastí, k nimž se člověk jako vědomý subjekt ve skutečnosti zásadně vztahuje: sfér „falibility“ vědy a „jistoty“ víry. Stejně tak významně odráží Masarykovo celoživotní úsilí o co nejužší propojování teorie a praxe, které v polovině devadesátých let 19. století charakterizoval jako „politický“ realismus.