Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Variace na přirozenoprávní téma

100%

Kříž J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2016

|

tom 155

|

nr 9

774-784

EN

The article addresses some fundamental issues related to the justification of natural law theory. It presents the natural law theory approach to the law not as dogmatic or unscientific, but as a fruit of critical thinking about law. It particularly takes issue with the opinion of normative school of law that the law can have any content. Instead, it points out that the law is placed in the broader context of practical rationality and as such provides reason for action of human beings. The legal norm has its purpose that is not supplied from the outside, but naturally follows form the fact of being a norm of human behavior. The law is not aimless set of rules, but provides guidance to meet the needs of people, many of which are timeless and independent of the current cultural arrangement. The article also points to the limits of jurisprudence that is capable of only limited statements about positive law.Awareness of these limits offers the possibility for a limited “peace” between legal positivism and natural law thinking. The text also rejects some proposition erroneously attributed to natural law theory, such as recognition of natural law as some competitive legal order to the positive law.

CS

Text se věnuje některým základním otázkám souvisejícím s justifikací přirozenoprávní teorie, aniž by se přitom zabýval jednotlivými dílčími směry přirozenoprávního myšlení. Jeho cílem je představit přirozenoprávní přístup k právu jako nikoliv dogmatický či nevědecký, ale jako plod kritického myšlení oprávu.Zejména polemizuje s tezí normativní školy, že právo může mít jakýkoliv obsah,a namítá, že právo je zasazeno do širšího kontextu praktické racionality a jako takové poskytuje člověku důvod pro jeho jednání. Právní norma má svůj účel, který jí není dodáván zvenku, ale přirozeně vyplývá z faktu, že se jedná o normu lidského jednání. Právo proto nemůže být bezúčelným souborem příkazů, ale má poskytovat vodítko k uspokojení potřeb lidí, z nichž mnohé jsou nadčasové a nezávislé na aktuálním kulturním uspořádání. Článek také poukazuje na limity právní vědy, která je schopna pouze omezených výpovědí o pozitivním právu.Vědomí těchto limitů současně nabízí možnost pro omezený „smír“ mezi právním pozitivismem a iusnaturalismem. Text také odmítá některé teze mylně připisované iusnaturalismu. Příkladem může být stanovisko, že přirozené právo je konkurenčním právním řádem k právu pozitivnímu, nebo že soudy by měly při rozhodování aplikovat přirozené právo.

2

Norms and facts

100%

Sobek T.

The Lawyer Quarterly

|

2017

|

tom 7

|

nr 3

180-199

EN

In this paper, I am going to deal with a logical relation between facts and norms. Humans both cognize some facts and take value attitudes to them. But what is a logical relation between these two activities of human thinking? I will focus on what it is for a fact to ground a norm. The normative beliefs that we ground on some facts ultimately always presuppose the acceptance of some normative principles that are no longer dependent on any facts. A full-blooded normativity is coming alive only from the position of participants in legal practice, and thus from within the practice. Ultimately, legal validity is not based on knowledge of a fact, whether normative or empirical. It is based on a practical stance of the acceptance of legal authority. Such an attitude is implicit in the day-to-day practice of human agents who use law without the need to thematise its normative grounds.

3

Perfekcionistická kritika liberalismu veřejného rozumu: argumenty neliberálních perfekcionistů

80%

Baroš J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2021

|

tom 69

|

nr 2

231-250

EN

The paper examines the relationship between public reason liberalism and one, historically important, conception of illiberal perfectionism. Public reason liberalism has always pursued the backing of various comprehensive doctrines, and therefore the question comes about as to whether it can also succeed in this with perfectionist authors belonging to the Thomistic tradition. Towards this goal, the author first delineates the basic concepts that he analyzes in the article – namely, liberalism, perfectionism and public reason liberalism. He subsequently elaborates in two steps why it is that the representatives of the Thomistic tradition must ultimately reject public reason liberalism. He first notes their critique of the unsatisfactory metaphysical assumptions of liberalism so that he can then break down the problematic relationship between natural law reasons and public reasons. The article offers an answer to the rarely asked question of why the representatives of this alternative tradition ultimately consider public reason liberalism to be unacceptable.

CS

Příspěvek zkoumá vztah liberalismu veřejného rozumu a jednoho, historicky důležitého, pojetí neliberálního perfekcionismu. Liberalismus veřejného rozumu vždy usiloval o podporu ze strany různých komprehensivních doktrín, a proto se nabízí otázka, zda se mu to může podařit také u perfekcionistických autorů patřících k tomistické tradici. Za tímto účelem autor nejprve vymezuje základní pojmy, jež v článku užívá, tj. liberalismus, perfekcionismus a liberalismus veřejného rozumu. Následně ve dvou krocích tematizuje, proč zástupci tomistické tradice musí nakonec odmítnout liberalismus veřejného rozumu. Nejprve si všímá jejich kritiky neuspokojivých metafyzických předpokladů liberalismu, aby následně rozebral problematický vztah přirozenoprávních a veřejných důvodů. Článek nabízí odpověď na nepříliš často tematizovanou otázku, proč zástupci této alternativní tradice vposled považují liberalismus veřejného rozumu za nepřijatelný.

4

Lidská práva a základní potřeby

80%

Hapla M.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2018

|

tom 157

|

nr 1

31-49

EN

The article deals with the theory of needs as a possible justification of human rights. At first it defines the concept of need which it distinguishes from the concept of want. It states that need is objective by definition. It analyses some conceptions of needs (primarily the conception of David Miller and the conception of Massimo Renzo) and considers their advantages and disadvantages towards other theories of justification (for example the personhood approach of James Griffin). According to the author, these conceptions have foundations in natural law and cannot deal with the problem of transition from facts to norms. In addition, the requirements that we usually derive from the needs keep too much uncertainty. In spite of these deficiencies, however, the argumentation by the need holds great persuasiveness in the legal and even more in the political area. Its sources are difficult to identify, but it has some importance that the need is the concept which we use in everyday life (though in a shifted meaning). Finally, the author concludes that needs are not able to ground human rights in a satisfactory way, but on the other side – if we resign on the universal rights – it can play a very useful and significant role in their justification in certain local contexts.

CS

Článek se zabývá teorií potřeb coby možným zdůvodněním lidských práv. Nejprve vymezuje pojem potřeby, který odlišuje zejména od pojmu touhy. Konstatuje přitom, že potřeba má již z definice objektivní charakter. Následně analyzuje některé koncepce potřeb (především Davida Millera a Massima Renza) a zkoumá jejich výhody a nevýhody vůči jiným justifikačním teoriím (například přístupu Jamese Griffina, který je založen na ideji normativního aktérství). Podle autora mají tyto koncepce přirozenoprávní základy a nedokáží se vypořádat zejména s problémem přechodu od faktů k normám. Navíc i požadavky, které z potřeb zpravidla dovozujeme, si uchovávají příliš velkou míru neurčitosti. Navzdory těmto nedostatkům si ovšem argumentace jimi v právním a ještě více v politickém prostoru uchovává velkou přesvědčivost. Její zdroje je obtížné identifikovat, svůj význam však má, že jsou pojmem, který používáme v každodenním životě (třebaže v posunutém významu). Nakonec autor dospívá k závěru, že potřeby nejsou sice schopny uspokojivým způsobem založit lidská práva, ale na druhou stranu – pokud rezignujeme na univerzální charakter uvedených práv, mohou sehrát velmi užitečnou a významnou roli při jejich justifikaci v určitých lokálních kontextech.

5

Přirozenoprávní omyl podle Hanse Kelsena

70%

Cerman I.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2019

|

tom 158

|

nr 9

837-851

EN

The article reconstructs Kelsen’s understanding of a fallacious reasoning known as “natural law fallacy” (Naturrechtlicher Trugschluss). Kelsen’s “natural law fallacy” pertains to a different kind of reasoning than the “is/ought fallacy”. In Kelsen’s view, this was a logical procedure, in which legal norms are derived from norms existing allegedly without human will (Sollen/Sollen Trugschluss, ought/ought fallacy). Our article shows, however, that this fallacy was not a part of an eternal “jusnaturalism”, which would have waged eternal war with “positivism”, nor is it a part of early modern natural law. It was a circumstantial reasoning applied ad hoc by 20th century lawyers without any relation to the earlier tradition.

CS

Studie rekonstruuje Kelsenovo pojetí chybného argumentačního postupu známého jako „přirozenoprávní omyl“ (naturrechtlicher Trugschluss). Kelsenův „přirozenoprávní omyl“ vystihuje jinou myšlenku než „is/ought fallacy“. Kelsen tím chápal argumentační postup, kdy jsou právní normy odvozovány z norem domněle vzniklých bez lidské vůle (Sollen/Sollen Trugschluss, ought/ought fallacy). Naše studie ukazuje, že tento omyl však nebyl rysem věčného jusnaturalismu, jenž by vedl odvěký zápas s pozitivismem, ani rysem raněnovověkého přirozeného práva, nýbrž účelovou argumentací uplatňovanou příležitostně právníky 20. století bez vztahu k předchozí tradici.