Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Zoufalství, jaderné rakety a magické hory. Uchronický příběh bývalého vojáka základní služby

100%

Wohlmuth P.

Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

|

2021

|

tom 108

|

nr 2

131-150

EN

The text follows the post-cultural turn oral history paradigm, as expressed in concepts of Luisa Passerini, Alessandro Portelli, and others. It also makes use of the “dream stories” (Traumgeschichten) research by Reinhart Koselleck, to discover and interpret the cultural processes and forms related to the problematic historical subjectivity of an ex-Czechoslovak People’s Army conscript. The main historical source is the recorded oral-history narrative of a person, whose compulsory military service (1975–1977) led to a decidedly negative turn in his life. The narrator attempted to treat his shaken historical subjectivity through the creative construction of an elaborate uchronic story, merging his own military experience with motifs of imaginary service in units armed with nuclear weapons, with contemporary legends dealing with similar topics, and with older cultural strata, highlighting the phenomenon of “magical mountains” and apocalyptic military prophecies.

CS

Text se z pozic paradigmatu orální historie po kulturním obratu, vycházející z konceptů Luisy Passerini, Alessandra Portelliho a dalších a rovněž s pomocí konceptu zkoumání „snových příběhů“ (Traumgeschichten) Reinharta Kosellecka, snaží interpretativně odhalit kulturní procesy a formy, vztahující se k problematické historické subjektivitě bývalého vojáka základní služby Československé lidové armády. Hlavním zkoumaným pramenem je zaznamenaný orálně-historický narativ muže, jehož základní vojenská služba, vykonaná v letech 1975-1977, znamenala zásadní negativní zlom v jeho životě. Ve snaze ošetřit svoji otřesenou subjektivitu muž tvořivě zkonstruoval složitý uchronický příběh, propojující vlastní vojenskou zkušenost s motivy imaginární služby u jednotek, vyzbrojených nukleárními zbraněmi, současnými pověstmi s podobnou tematikou a staršími kulturními vrstvami, zdůrazňujícími fenomén „magických hor“ a militárně-apokalyptických proroctví.

2

Paměť domu v žánru rodinné ságy

80%

Filipowicz M. Ł. , Zachová A.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2017

|

tom 65

|

nr 3

355-380

EN

b1_This study is based on the theoretical assumptions of memory studies and aims to ascertain the extent to which individual memory may be influenced by literature and the mechanisms involved. In particular it focuses on the universal experience of individual memory, i.e. family memory. It deals with the potential ways in which this type of memory is formed by literature, and to be specific, by the family saga genre, which in the present research is represented by the most notable European and Czech texts of this kind, i.e. John Galsworthy’s Forsyth Saga; Thomas Mann’s Buddenbrooks; Roger Martin du Gard’s The Thibaults; Georges Duhamel’s The Pasquier Chronicles; Virginia Woolfe’s The Years; Jan Vrba’s Soumrak Hadlasuc rodu (Twilight of the Hadlasuc Family); Helena Dvořáková’s Pád rodiny Bryknarů (Fall of the Bryknar Family) and Vladimír Neff’s pentalogy Sňatky z rozumu (Marriages of Reason). This study analyses the topos of the house within these texts, representing the central location for the formation of the family environment and the family memory, basing itself on Bachelard’s poetics of the literary space and focusing on two kinds of ideas: houses of the past and houses of the future. Bachelard contends that the house may be depicted in both the memory and in literature as a stable space, an anchor for childhood, or as a place for dynamic transformations associated with the realization of the future home project. Deliberations over the space of the house as examined in literary works are compared in the conclusion of this study with family members’ memories within the framework of oral history research. However, this analysis indicates that the family saga did not by any means exemplify archetypal ideas of the house of the past and the future as described by Bachelard. Likewise research into the memory of present-day families indicates that the archetype of the house is exemplified by somewhat different images. The location for the family memory is not the house, but any space in which family members meet, so the spotlight shifts from the location to the family relations.

CS

Studie vychází z teoretických předpokladů paměťových studií a klade si za cíl zjistit, do jaké míry a pomocí jakých mechanismů může být individuální paměť literaturou ovlivňována. Zaměřuje se zejména na univerzální zkušenost individuální paměti, a to na paměť rodinnou. Věnuje se potenciálnímu způsobu utváření tohoto typu paměti literaturou, konkrétně žánrem rodinné ságy, který v předloženém výzkumu reprezentují nejvýznamnější evropské a české texty tohoto typu: John Galsworthy Sága rodu Forsytů; Thomas Mann Buddenbrookovi; Roger Martin du Gard Rodina Thibaultů; Georges Duhamel Chronique des Pasquier; Virginia Woolfová The Years; Jan Vrba Soumrak Hadlasuc rodu; Helena Dvořáková Pád rodiny Bryknarů; Vladimír Neff pentalogie Sňatky z rozumu. V uvedených textech studie analyzuje topos domu, představující ústřední místo formování rodinného prostředí i rodinné paměti. Vychází přitom z Bachelardovy poetiky literárního prostoru a zaměřuje se na dva typy představ, domy minulosti a domy budoucnosti. Podle Bachelarda dům může být v paměti a literatuře zachycen jako stabilní místo, kotva dětství, nebo jako místo dynamických proměn spojených s realizací projektu budoucího domova. Úvahy týkající se prostoru domu zkoumaných literárních děl jsou v závěru studie porovnány se vzpomínkami rodinných příslušníků v rámci výzkumu orální historie. Z provedené analýzy vyplývá, že rodinná sága zdaleka ale nenaplňovala archetypální představy o domě minulosti a budoucnosti tak, jak je popisoval Bachelard. Rovněž výzkum paměti současných rodin ukazuje, že archetyp domu je naplňován poněkud jinými obrazy. Místem rodinné paměti není dům, ale jakékoliv prostory, v nichž dochází k setkávání rodinných příslušníků, důraz se přesunuje z místa na rodinné vztahy.

3

Vzpomínání na druhou světovou válku v generační perspektivě. Od narativu národního k narativu globálnímu a abstraktizovanému

80%

Švaříčková Slabáková R.

Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

|

2020

|

tom 107

|

nr 2

189-210

EN

The aim of the article is to gain a more comprehensive insight into the Czech collective memory of the Second World War. The article suggests that vivid collective representations of the Second World War are formed by family memory as well as by generational memory. On the example of four generations, the article shows the transformation of a national narrative of persecution and resistance of the oldest generation into an abstracted and generalized narrative of the youngest generation. Attention is paid to family recollections, their importance for the creation of the war memory by older generations, and their gradual disappearance from younger generations. The article documents the change of the perspective with which the youngest generation remembers the Second World War and stresses the emotional engagement of remembering. It argues that holocaust memory is well included into the Czech collective memory but in a new form shaped by the new culture of remembering.

CS

Cílem studie je porozumět lépe české kolektivní paměti druhé světové války. Studie předpokládá, že živé kolektivní představy o druhé světové válce jsou formovány rodinnou pamětí, stejně jako pamětí generační. Na příkladu čtyř generací studie ukazuje proměnu národního narativu perzekuce a odporu nejstarší generace až k abstraktizované a generalizované podobě narativu druhé světové války v nejmladší generaci. Pozornost je věnována rodinným vzpomínkám, jejich důležitosti pro formování představy o válce u starších generací a postupnému vytrácení rodinných příběhů z pamětí generací mladších. Studie dokládá změnu perspektivy, s níž se nejmladší generace vztahuje ke druhé světové válce a podtrhuje důležitost emocionálního rámce vzpomínání příslušníků této generace. Čelné místo v představě o druhé světové válce nejmladších generací zaujímá holokaust, ovšem v podobě, jež je diktována novou kulturou vzpomínání.

4

The myth of defending the homeland: combat preparation in conscripts’ reflections of compulsory military service (1968-2004)

70%

Hlaváček J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2021

|

tom 28

|

nr 3

725-747

EN

The article focuses on conscripts' reflections of compulsory military service in the Czechoslovak and Czech army in 1968-2004, as experienced by different generations. I pay attention mainly to the narrative representation of certain aspects ofThe article focuses on conscripts' reflections of compulsory military service in the Czechoslovak and Czech army in 1968-2004, as experienced by different generations. I pay attention mainly to the narrative representation of certain aspects of the meaning of compulsory military service, namely the conscripts' preparedness for the defence of their country and actual deployment in combat. This is done through an analysis and interpretation of oral history interviews. On a practical level, I explore reflections of military exercises, the relation of contemporary witnesses to weapons and their potential use, evaluation of combat vehicles and effectiveness of combat alerts. In a theoretical perspective, the article is based on the cultural model of military history with an emphasis on confronting the discourse based on experience with the official model of compulsory military service, taking into account collectively shared ideas about the army. In general, what predominates in the recollections of actors is a rather negative image of the army as a more or less useless "total institution", which, up until the 1990s - undoubtedly mainly as a result of the August 1968 occupation - de facto had no social prestige. Due to an ambivalent experience with the duality of the disciplinary order, many contemporaries gradually concluded that the essence of "real" military service was not military training (the official order), but the individual way of coping with violent repression and with the violation of human dignity by more "senior" soldiers against "junior" ones.

CS

Studie se zaměřuje na aktérskou reflexi povinné vojenské služby v československé a české armádě v letech 1968 až 2004 v generační perspektivě. Hlavní pozornost je věnována narativní reprezentaci dílčího významového aspektu základní vojenské služby v podobě přípravy branců na obranu vlasti, respektive na skutečné nasazení v boji, a to prostřednictvím analýzy a interpretace orálněhistorických rozhovorů s bývalými vojáky základní služby. Funkční rovinu sleduje autor ve formě reflexe vojenských cvičení, vztahu pamětníků ke zbraním a jejich možnému použití, hodnocení bojové techniky a účinnosti bojových poplachů. Z teoretického hlediska text vychází z kulturálního modelu vojenských dějin, s důrazem na konfrontaci zkušenostního diskurzu s oficiálním modelem povinné vojenské služby a s přihlédnutím ke kolektivně sdíleným představám společnosti o armádě. Obecně lze konstatovat, že z perspektivy aktérů převažuje spíše negativní obraz armády jako víceméně zbytečné totální instituce, která až do devadesátých let minulého století – nepochybně zejména v důsledku srpnové okupace v roce 1968 – de facto neměla žádnou společenskou prestiž. V důsledku ambivalentní zkušenosti s dualitou disciplinačního řádu většina pamětníků postupně došla k přesvědčení, že podstatou „skutečné“ vojny není vojenský výcvik (jak se snažil proklamovat oficiální řád), ale především individuální způsob vypořádání s útlakem a ponižováním lidské důstojnosti z pozice „starších“ vojáků vůči „mladším“.