Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Možnosti výzkumu katolické církve v českých zemích v raném období komunistické diktatury

100%

Pácha M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

tom 26

|

nr 2-3

350-362

EN

In the author’s opinion, research projects dealing with the Catholic Church in the Czech Lands since the instalment of the Communist regime in 1948 are somewhat closed in that there is very little communication between “ecclesiastic” and “nonecclesiastic” historians. The article aims to describe causes of the situation and propose a way in which research into the history of the Catholic Church in the period referred to above could be included in broader discussions about the nature of the Communist dictatorship. The author opines that one of the reasons of the introversion is an intensive overreliance on works of the historian Karel Kaplan, which turns the attention of researchers away from topics not directly related to the repression of the Catholic Church and its representatives. In addition, the author questions the stereotypical presentation of the Communist Party and the Catholic Church in post-war Czechoslovakia as two irreconcilable opponents, mentioning their overall consensus and important contact points during the so-called Third Republic (1945–1948), using the example of the Communist historian and politician Zdeněk Nejedlý (1878–1962) and the Catholic author Adolf Kajpr (1902–1959), and also certain intersections of the Communist and the Catholic identities since 1948. The study outlines a possibility to capture the issue using a prism of concepts of legitimacy and hegemony based on the situation prevailing during the existence of the Third Republic, and thus open the research to new questions.

CS

Výzkumy zabývající se katolickou církví v českých zemích po nastolení komunistického režimu v roce 1948 se podle autora vyznačují jistou uzavřeností v tom smyslu, že nefunguje komunikace mezi „církevními“ a „necírkevními“ historiky. Cílem článku je popsat příčiny této situace a navrhnout jednu z možných cest, které by mohly bádání o dějinách katolické církve v tomto období zapojit do širších diskusí o povaze komunistické diktatury. Autor dochází k závěru, že jedním z důvodů zmíněné uzavřenosti je intenzivní přejímání prací Karla Kaplana, které odvádí pozornost badatelů od témat, jež nesouvisejí přímo s represí proti katolické církvi a jejím osobnostem. Dále autor zpochybňuje stereotypní obraz komunistické strany a římskokatolické církve v poválečném Československu jako dvou nesmiřitelných protivníků, když upozorňuje na jejich celkový konsenzus a důležité styčné body v období takzvané třetí republiky (1945–1948), především na příkladu komunistického historika a politika Zdeňka Nejedlého (1878–1962) a katolického publicisty Adolfa Kajpra (1902–1959), a také na určité průniky komunistické a katolické identity po roce 1948. Studie nastiňuje možnost uchopit danou problematiku prizmatem konceptů legitimity a hegemonie, které by vycházely z poměrů v období třetí republiky a umožnily by otevřít výzkum novým otázkám.

2

Souvislosti spirituality a osobnostních vlastností u katolických věřících v ČR

100%

Moravec P. , Slezáčková A.

E-psychologie (E-psychology)

|

2021

|

tom 15

|

nr 2

1-16

EN

This study aims to explore the relationships between spirituality and personality in Catholics living in the Czech Republic. The research sample consisted of 152 Catholics (divided by the degree of their perceived identification with the Church). We examined correlations between spirituality measured by the Prague Spirituality Questionnaire (PSQ) and the Spiritual Intelligence Self-Report Inventory (SISRI-24), and personality traits of Big Five. We also examined whether and how spirituality is predicted by personality traits. Two comparing groups consisted of spiritual but not religious respondents (n = 50) and atheists (n = 55). The whole sample consisted of 257 respondents (126 males and 128 females) aged between 18 to 72 years old. The mean of age was 33.4 (SD = 11.1). The results revealed that among Catholics the strongest correlation was found between Openness and the whole rate of spirituality measured by PSQ (r(152) = 0.35; p < 0.01) and the whole rate of spirituality measured by SISRI-24 (r(152) = 0.32; p < 0.01). Openness was also the strongest predictor of spirituality in both cases. Among spiritual respondents not belonging to any world religion, the strongest correlation was found between Openness and the whole rate of spirituality measured by PSQ (r(50) = 0.55; p < 0.01) and the whole rate of spirituality measured by SISRI-24 (r(50) = 0.74; p < 0.01). The correlations were stronger than in the group of Catholics. Openness predicted the whole rate of spirituality measured by PSQ and the whole rate of spirituality measured by SISRI-24 stronger than in the group of Catholics. Our study complements previous research findings on spirituality in Czech Republic and brings new knowledge about Catholic believers.

CS

V naší studii jsme se zabývali otázkou, jak u katolíků žijících v České republice souvisí jejich osobnost a prožívání spirituality. Na vzorku 152 respondentů z řad katolické církve (kteří byli dále rozděleni podle míry ztotožnění se s církví) jsme zkoumali, jak spirituální dimenze Pražského dotazníku spirituality (PSQ) a Škály spirituální inteligence (SISRI-24) korelují s osobnostními dimenzemi Big Five a také, jak lze míru spirituality zjišťovanou těmito dotazníky predikovat z osobnostních vlastností. Dvě srovnávací skupiny tvořili duchovně založení respondenti nehlásící se k žádnému světovému náboženství (n = 50) a ateisté (n = 55). Celkem tvořilo výzkumný soubor 257 respondentů, z toho bylo 126 mužů a 128 žen, ve věku od 18 do 72 let. Průměrný věk byl 33,4 let (SD = 11,1). Výsledky ukázaly, že z osobnostních škál u katolíků nejtěsněji korelovala Otevřenost vůči zkušenosti s celkovou mírou spirituality měřenou Pražským dotazníkem spirituality (r(152) = 0,35; p < 0,01) i s celkovou mírou spirituální inteligence (r(152) = 0,32; p < 0,01). Otevřenost vůči zkušenosti byla také nejsilnějším prediktorem celkové míry spirituality měřenou PSQ i celkové míry spirituální inteligence. U duchovně založených respondentů nehlásících se k žádnému světovému náboženství byla korelace Otevřenosti vůči zkušenosti s celkovou mírou spirituality měřenou PSQ (r(50) = 0,55; p < 0,01) i s celkovou mírou spirituální inteligence (r(50) = 0,74; p < 0,01) vyšší než u katolíků a Otevřenost vůči zkušenosti predikovala spiritualitu v obou případech silněji než u katolíků. Naše práce tak doplňuje předchozí výzkumy spirituality v českém prostředí a přináší nové poznatky o katolických věřících.

3

The End of the Right of Exclusion. Conclave of 1903 and the New Legislative of Pope Pius X

84%

Suchánek D.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2013

|

tom 5

|

nr 2

126-137

EN

The study presents and analyses events that took place at the beginning of the 20th century in connection with the election of a new pope Pius × and the ending of Right of Exclusion. The existing Secretary of State Mariano Rampolla del Tindaro played a crucial role in these events. Personal ambitions of this man and a complicated situation in foreign policy made the 1903 papal conclave an extraordinarily complex encounter of European powers, which heralded many developmental trends of the upcoming years. The constitution Commissum nobis, prohibiting the monarchic veto once and for all, was issued on 20th January 1904. The Vatican left nothing to chance and enhanced the importance of the constitution by incorporating it into another constitution that dealt with the papal election, the Vacante Sede Apostolica of 25th December 1904. At the same time it was decided that the constitution would be read out during the appointment of new cardinals, as well as after the pope’s death at the first general assembly of cardinals and then at the opening of the election conclave. The long history of jus exclusivae was formally closed by these stipulations.

CS

Studie prezentuje a analyzuje události, k nimž došlo na počátku 20. století v souvislosti s volbou nového papeže Pia X. a ukončením práva exklusivity, při nichž sehrál hlavní úlohu dosavadní státní sekretář Mariano Rampolla del Tindaro. Osobní ambice tohoto muže a komplikované zahraničně‑politické poměry učinily z papežského konkláve v roce 1903 mimořádně komplikované střetnutí evropských mocností, jež předznamenalo mnohé vývojové trendy následujících let. 20. ledna 1904 byla vydána konstituce Commissum nobis, která panovnické veto jednou pro vždy zakazovala. Vatikán neponechal nic náhodě a význam konstituce posílil jejím vtělením do další konstituce, která se zabývala volbou papežů, Vacante Sede z 25. prosince 1904. Současně bylo stanoveno, že znění konstituce bude předneseno při jmenování nových kardinálů, dále po smrti papeže v prvním generálním shromáždění kardinálů a posléze i při zahájení volebního konkláve. Dlouhá historie ius exclusivae se těmito opatřeními formálně uzavřela.

4

Mezi Pacem in terris, liturgickou obnovou a přemýšlením o církvi umírající. Katolická teologie v kontextu normalizace humanitních věd v letech 1969–1989

84%

Petráček T.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2020

|

tom 17

|

nr 35

81-93