Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Adaptace pověsti o dívčí válce v české humanistické literatuře

100%

Storchová L.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2019

|

tom 67

|

nr 6

849-875

EN

This study follows the ways in which humanist literature dealt with the subject of what was known as the Maidens’ War, i.e. the mythological conflict between women and men before the arrival of Christianity, as referred to in Czech medieval chronicles. The author bases herself on concepts of historical narrativism and asks what role the representation of this was played in humanist stories of Czech history and their ideological elements (e.g. in narratives on the emergence of the monarchical form of government). She also focuses on ideas prevalent at that time on various types of femininity, gender order and its disruption and the concept of the „virago“, i.e. the defeminized virginal individual gifted with male virtues. The author shows how the story of the Maidens’ War was dependent upon strategies of obtaining patronage, primarily at court, as well as on the individual and collective self-presentation of scholars. She deals with the differences between the rendition of this mythological conflict in Latin and in the vernacular languages, where e.g. the comical with a sexual subtext is much more common.

CS

Studie sleduje, jak bylo v humanistické literatuře traktováno téma tzv. dívčí války, tedy mytologického konfliktu mezi muži a ženami v období před příchodem křesťanství, o které se zmiňují již české středověké kroniky. Autorka navazuje na koncepty historického narativismu a ptá se, jakou roli hrála reprezentace této války v humanistických příbězích českých dějin a jejich ideologických prvcích (např. ve vyprávění o vzniku monarchické formy vlády). Dále se soustřeďuje na dobové představy o různých typech femininity, genderovém řádu a jeho narušení, stejně jako na koncept „virago“ tedy defeminizovaného panenského individua nadaného mužnými ctnostmi. Autorka ukazuje, jak byl příběh o dívčí válce navázán na strategie získávání mecenátu, především dvorského, a na individuální a kolektivní sebeprezentace učenců. Zabývá rozdíly mezi ztvárnněním tohoto mytologického konfliktu v latině a vernakulárních jazycích, kde se mnohe více uplatnila např. komika se sexuálním podtextem.

2

Český spor o liberalismus : Masaryk a Kaizl

100%

Znoj M.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2018

|

tom 66

|

nr 5

725-750

EN

This article deals with the controversy between T. G. Masaryk and Josef Kaizl, which flared up between them after the publication of Česká otázka (The Czech Question) and Naše nynější krize (Our Current Crisis) in the year 1895. This controversy is interpreted as being about liberalism and it is analysed at several levels - at the political, intellectual and party levels. The aim is to show that Masaryk’s conceptions of liberalism, humanism, Czech brotherhood, but also socialism and the emancipation of the workers, as well as others which at that time he worked on, acquired their significance primarily in political controversies, and that their meanings are therefore not only to be found in Masaryk’s philosophy of history (Patočka) or in the controversy over the meaning of Czech history (Havelka). The controversy over liberalism between Masaryk and Kaizl is placed into the European context of the twilight of liberalism and the close of the nineteenth century, when its transformation took place in the face of the rising socialism and democratism. It is shown that Masaryk’s conception of brotherly humanism is a historical construct which although it may remain attached to national liberalism, with its positive relation to the French revolution and to the revolution of 1848, rejects the vacuity of liberal constitutionalism of the time and formulates a radical perspective on the social emancipation of national society. Masaryk’s conception of social emancipation does, at the same time, appeal to the reformation tradition of the Czech brotherhood that arose from the Hussite revolution, which has been ideologically constructed for this purpose.

CS

Článek se zabývá sporem mezi Masarykem a Kaizlem, který se mezi nimi rozhořel po vydání České otázky a Naší nynější krize v roce 1895. Tento spor je interpretován jako spor o liberalismus a analyzován je v několika rovinách, v rovině politické, intelektuální a stranické. Cílem je ukázat, že Masarykovy koncepce liberalismu, humanismu, českého bratrství, ale také socialismu a emancipace dělnictva, jakož i další, které v té době vypracoval, získávaly svůj význam primárně v politických sporech, a že jejich významy tedy nestačí hledat v Masarykově filosofii dějin (Patočka) nebo ve sporu o smysl českých dějin (Havelka). Spor o liberalismus mezi Masarykem a Kaizlem je zasazen do evropského kontextu soumraku liberalismu a konci 19. století, kdy docházelo k jeho proměně tváří v tvář nastupujícímu socialismu a demokratismu. Je ukázáno, že Masarykovo pojetí bratrského humanismu je historickou konstrukcí, která sice zůstává na půdě národního liberalismu s jeho pozitivním vztahem k Francouzské revoluci a k revoluci roku 1848, ale odmítá vyprázdněnost liberálního konstitucionalismu své doby a formuluje radikálnější vyhlídku na sociální emancipaci národní společnosti. Masarykova koncepce sociální emancipace při tom se odvolává na reformační tradici českého bratrství vzešlého z husitské revoluce, jež je za tímto účelem ideologicky konstruována.

3

Problematická smrt boha v reflexi Vítězslava Gardavského

100%

Podzimek M.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2019

|

tom 67

|

nr 3

421-439

EN

The article commemorates, on the fiftieth anniversary of the publication of the book Bůh není zcela mrtev (God Isn’t Quite Dead), the Czechoslovak Marxist philosopher Vítězslav Gardavský. In the first part, it describes Gardavský’s position in relation to some of the conservative – but especially some of the progressive – theological currents of thought of the 1960s in which the philosophy of religion and the future of religion were discussed. Later, the article asks whether Gardavský’s optimistic vision of that time regarding various currents of self-examination operating on the inside of Christian denominations has been fulfilled. It then explores the question of who might be, after the passing of this half century, these currents primary, contemporary actors. The text attempts to show the need for the continuation of a cultivated discussion in the questions of transcendence, just as Vítězslav Gardavský himself managed to lead such a discussion in his own time.

DE

Der vorliegende Text erinnert anlässlich des 50. Jahrestags der Herausgabe des Buchs Bůh není zcela mrtev (Gott ist nicht ganz tot) an die Persönlichkeit des tschechoslowakischen marxistischen Philosophen Vítězslav Gardavský. Im ersten Teil des Artikels werden Gardavskýs Standpunkte zu bestimmten konservativen, insbesondere jedoch progressiven Denkrichtungen der Theologie der 60. Jahre des 20. Jahrhunderts erläutert, insbesondere hinsichtlich der Religionsphilosophie und der Zukunft der Religion. Des Weiteren wird die Frage gestellt, ob Gardavskýs damalige optimistische Vision bezüglich bestimmter selbstreflektiver Denkströmungen innerhalb christlicher Gemeinschaften auch heute noch ihre Erfüllung findet und wer nach nunmehr einem halben Jahrhundert deren Hauptakteure sind. Der Text versucht, den Bedarf nach Fortsetzung einer kultivierten Diskussion über Fragen der Transzendenz aufzuzeigen, wobei gerade Vítězslav Gardavský als Beispiel dafür steht, wie eine solche Diskussion geführt werden könnte.

CS

Předkládaný text připomíná po více než půlstoletí, jež uplynulo od vydání knihy Bůh není zcela mrtev, osobnost československého marxistického filosofa Vítězslava Gardavského. V první části autor přibližuje jeho postoje vůči některým konzervativním, ale především progresivním teologickým myšlenkovým proudům šedesátých let 20. století, přičemž se zaměřuje zejména na různá pojetí filosofie náboženství a budoucnost náboženství. Dále si text klade otázky, zda tehdejší Gardavského optimistická vize týkající se některých sebereflexivních proudů uvnitř křesťanských denominací je dnes ještě naplňována a kdo jsou její hlavní současní aktéři. Text se snaží poukázat na potřebu pokračování kultivované diskuse v otázkách transcendence, přičemž poukazuje na to, že vzorem toho, jak tuto diskusi lze dobře vést, byl ve své době právě Vítězslav Gardavský.

4

Řehoř Hrubý z Jelení a takzvaný národní humanismus : k pětisetletému výročí úmrtí Řehoře Hrubého z Jelení

80%

Neškudla B.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 5

728-751

EN

b2_While some humanist or antique texts that Hrubý translated for his readers inter alia, might unjustifiably have given the impression that he had humanist interests, a look at his worldview showed his primary interest was in an orderly society and concern for the good standing of the Utraquist faith as a model denomination for the Christian world. For these views on reformation Hrubý made use of appropriate texts with a moral and religious content regardless of the author or the period of origin. Although his translation procedures are very progressive in comparison with other contemporary translators, drawing on humanistic scholarship, his overall approach makes him a medieval thinker and author. However, his knowledge of antique and humanist literature also opened up the way for humanist education and activities at least for his son Zikmund Hrubý (Gelenius).

CS

a2_Zatímco některé humanistické či antické texty, které Hrubý mezi jinými předkládal svým čtenářům, vyvolávaly neoprávněné domněnky o jeho humanistických zájmech, pohled do názorového světa Hrubého ukázal jeho přednostní zájem o obecné dobré společnosti a péči o dobré postavení utrakvistické víry jako vzorového vyznání pro křesťanský svět. Pro tyto reformační postoje Hrubý využíval vhodné texty s morálně náboženským obsahem bez ohledu na autora či dobu vzniku. Přestože jeho překladatelské postupy jsou ve srovnání s jinými soudobými překladateli velmi pokrokové a čerpají z humanistické vzdělanosti, svým celkovým pojetím zůstává Hrubý středověkým myslitelem i tvůrcem. Jeho znalosti antické i humanistické literatury ovšem otevřely cestu k humanistickému vzdělání a působení přinejmenším synovi Zikmundovi Hrubému (Geleniovi).

5

Humanismus v novém konceptu literatury českých zemí (1. polovina 16. století)

80%

Voit P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2017

|

tom 65

|

nr 2

181-212

EN

Our ideas regarding the origins of humanism in the Czech lands are based on Kristeller's now classic “narrow” view of this school as a philological and philosophical trend. At the turn of the 16th century an active role in the literary scene was taken (with only some exceptions) by Utraquist priests, who with the aid of translations inter alia were endeavouring to reform the declining post-Hussite society. Emphasis was placed on religious education and the cultivation of morality in accordance with the early Christian church. This trend, which we have described with the new term proto-Revival, has for the most part nothing to do with scholarly humanism either at the level of translation or in occasional original works - but this does not detract from its exceptional importance. Religious rigorism and linguistic patriotism were not unique to conservative Utraquism, but can also be found in non-conformist religious communities. These small churches, motivated by confessional priorities, also rejected non-religious education and the tuition of foreign languages (Greek and Hebrew), while their leaders' activities were incompatible with humanist interests. Only the religiously syncretic centre in Náměšť aimed to keep pace with the rest of Europe. It was here for the first time, if only very briefly between 1533 and 1535, that the potential for undiluted humanism emerged, thanks to Erasmus's critically reformed method of translating, as well as to the domestic scholarly interest in the Czech language. At the level of Biblical translation the Unity of Brethren did not emerge from their Czech isolation until relatively late in comparison with the German reformation in the early 1560s. During the post-Hussite period, the substantial minority of Catholics came closest to the antique tradition and humanist thinking thanks to their studies at universities abroad, while the needs and readership skills of the...

CS

Východiskem našich úvah o počátcích humanismu v českých zemích je Kristellerovo dnes už klasicky "úzké" pojetí tohoto proudu jakožto filologicko-filozofické metody. Na přelomu 15. a 16. století převzali aktivní roli v literárním provozu až na několik výjimek utrakvističtí kněží, kteří mimo jiné pomocí překladů usilovali reformovat upadající pohusitskou společnost. Důraz byl kladen na náboženskou výchovu a kultivaci morálky v intencích prvokřesťanské církve. Tato tendence, kterou jsme označili novým termínem protoobrození, nemá většinou ani v rovině překladu ani v ojedinělých původních pracích s vědeckým humanismem nic společného - přesto však ze své mimořádné důležitosti nic neztrácí. Náboženský rigorismus a jazykový patriotismus nebyl vlastní pouze konzervativním utrakvistům, ale i nonkonformním náboženským společenstvím. Tyto malé církve, vedené konfesijními prioritami, se rovněž uzavřely před nenáboženským vzděláváním a výukou cizích jazyků (řečtiny, hebrejštiny) a rovněž aktivity jejich vůdců se s humanistickými zájmy neslučovaly. Krok s Evropou hodlalo držet pouze nábožensky synkretické centrum v Náměšti. Právě zde poprvé, ale žel nakrátko 1533-1535 se vyjevil potenciál nezředěného humanismu, a to díky Erasmově kriticky reformační metodě překladu a díky domácímu vědeckému zájmu o češtinu. Pak se na úrovni biblického překladu z české izolace vymanila ještě jednota bratrská, ovšem ve srovnání s německou reformací opožděně až počátkem 60. let 16. století. V pohusitském období se nejblíže k antické tradici a humanistickému myšlení díky studiím na zahraničních univerzitách přiblížila početní menšina katolíků. S potřebami a čtenářskými schopnostmi převážně utrakvistické společnosti se však míjela, a tak je...

6

Všehrd nezapomenutý: k všehrdovskému výzkumu posledních desetiletí

80%

Kober J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2020

|

tom 159

|

nr 9

703-724

EN

On the anniversary year of both the death and birth of Czech lawyer Viktorin Kornel ze Všehrd, the text is mainly devoted to exploring the existing research on Všehrd since the last major conference in 1960. The older research before this conference was dominated by legal historians. But the generational changes among them – the aging and dying of a strong older generation of legal historians during the 1970s and the early 1980s broke the research continuity. In contrast, since the 1970s, the activity of literary scientists, historians, and linguists has prevailed. Knowledge of Všehrd’s life, work, and of his relationships with his contemporaries have been enriched by many important new insights over the past 60 years. From the point of view of history of literature Všehrd’s book “On the Laws of the Land of Bohemia” was highly rated as an accomplished manifestation of humanist literature. An important figure of Všehrd’s friend and intellectual companion Jíra, the radical utraquist priest, was convincingly identified with two other important persons of the same name. The most striking finding of the past sixty years, however, was the existence of the unknown Všehrd’s book, printed in Venice. Heated but unproductive has been the literary controversy over the Všehrd’s importance and about national humanism (i. e. humanist writing in the national [vernacular] languages) in 2014. On the other hand, it has not yet been possible to prepare a critical scientific edition of the complete Všehrd’s literary work.

CS

Text se u příležitosti výročí úmrtí i narození českého právníka Viktorina Kornela z Všehrd věnuje především zkoumání výzkumu o Všehrdovi od poslední velké konference roku 1960. Starší výzkum byl dominován právní historiografií. Vlivem generačních změn v ní – stárnutím a umíráním silné starší generace právních historiků v 70. a 80. letech 20. století však došlo k přerušení této výzkumné kontinuity. Naopak od 60. let převažovala aktivita literárních vědců, historiků a lingvistů. Poznání Všehrdova života i díla, stejně jako jeho vztahů se současníky, bylo v uplynulém šedesátiletí obohaceno mnoha důležitými novými poznatky. Z pozice studia humanistické literatury došel vysokého hodnocení jeho spis O právích země české. Bylo dovozeno Všehrdovo první manželství a byla přesvědčivě rekonstruována důležitá postava Všehrdova přítele a výrazného muže – kněze Jíry. Nejpozoruhodnějším zjištěním uplynulých šedesáti let však byla informace o existenci Všehrdova spisu, tištěného v Benátkách, dosud neidentifikovaného. Hlučná, avšak neplodná naopak byla literárněvědná polemika o Všehrda a o pojem národního humanismu roku 2014. Na druhé straně se dodnes nepodařilo připravit kritickou vědeckou edici celého Všehrdova díla.

7

Věci/znaky, jazyky/komunikace, kultura a cena lidského vědomí: o konstrukci kulturních hodnot „zdola“ a novém humanismu

80%

Volek E.

Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

|

2016

|

tom 54

9-27

EN

This transdisciplinary study (involving humanities, anthropology, linguistics, and philosophy) contrasts the reductionist ideological “top-down” focus on the construction of our cultural “world” with the meandering technical “bottom-up” approach, searching for forgotten or usually omitted aspects in current studies of culture. The discovery goes from the cultural “thing theory” to semiotics, to communication, and to the emergence of human language from the biosemiotic and zoosemiotic processes of communication, in order to examine the impact of these processes on human culture and cultural theories. Finally, based on “heretical ideas” of Jan Patočka and Martin Heidegger, some philosophical implications for the new humanism and for humanities are outlined.

8

Psaní velkých písmen v samostatně vydaných českých Nových zákonech 15. a 16. století

80%

Nývltová M.

Naše řeč (Our Speech)

|

2016

|

tom 99

|

nr 4

189-206

EN

This paper examines the development of capitalization in early printed Czech New Testaments. The method employed was the same as in previous studies by Fidlerová, Dittmann and Vladimírová, who examined the majuscules in Old Czech Bibles. The research presented aimed to to confirm and further develop their results on the basis of several separately published New Testaments. The chosen editions were analysed on the lexical level. The percentage of capitals in various categories of substantives, adjectives and numerals was calculated. The increased usage of majuscules in the Melantrich prints was confirmed. Blahoslav’s New Testament was similar to the pre-Melantrich editions.

9

The Tyranny of Transparency : Auto-immunity in The Teaching Machine

80%

Hoofd I. M.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2016

|

tom 38

|

nr 1

87-112

EN

This article proposes that the prime ideals of the university - those of truth, knowledge, justice, and emancipation - are also those that currently produce unjust practices "outside" (through aiding social stratification) and "within" (through internal hierarchies and exclusions). Using the work of Jacques Derrida and Paul Virilio, the article argues that the central problem of the university today consists not so much of a neo-liberalisation, but of the speeding-up of these ideals through their enmeshment with techniques of calculation, vision, and prediction. The current university therefore suffers from what it with Derrida identifies as an "auto-immune disease," in which the acceleration of its foundational aspirations have led to a near-total subjugation of all and everything to an oppressive quest for transparency. However, the article proposes via Virilio that this totalising transparency paradoxically also produces more blindness, accidents, and unknowability. It hopes to illustrate this with some examples in the teaching scene as well by working through some of its own conceptual tensions. The other logic of the university today, the article finally proposes, consists of a "dark" or stealth functionality, opening up the promise of a radically different future and unanticipated resistance despite itself.

CS

Tato studie tvrdí, že hlavní ideály univerzity - pravda, poznání, spravedlnost a emancipace - zároveň produkují nespravedlivé praktiky "vně" (skrze prohlubování sociální stratifikace) a "uvnitř" (skrze interní hierarchie a exkluzi) univerzity. S využitím poznatků Jacquesa Derridy a Paula Virilia se článek zabývá důvody, proč klíčovým problémem současné univerzity není až tak neoliberalizace jako spíše zrychlování těchto ideálů skrze jejich popletenost s technikami kalkulace, vize a predikce. Současná univerzita tak trpí tím, co Derrida identifikuje jako "auto-imunitní nemoc", kdy zrychlování základních aspirací univerzity vede k jejímu téměř totálnímu podrobení všech a všeho represivní snaze o transparentnost. Na pozdí práce Virilia však studie tvrdí, že tato totalizující transparentnost paradoxně produkuje více slepoty, nehod a nepoznatelnosti. Toto tvrzení se argumentace pokouší doložit jak na příkladech z pedagogického prostředí, ale i tak, že rozpracovává některé své vlastní koncepční tenze. Závěrem článek tvrdí, že "temná" nebo též tajná funkčnost přestavuje druhou logiku dnešní univerzity, která navzdory sebe sama, otevírá příslib radikálně jiné budoucnosti a nepředvídatelného odporu.

10

Česká knižní kultura doby Václava Hájka z Libočan : na okraj jednoho badatelského vakua

70%

Voit P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 2

163-183

EN

This paper attempts to examine the literary terrain marked out between the end of the 15th century and the year 1553, i.e. the period in which the first true Czech author, Václav Hájek of Libočany, author of the Czech Chronicle (1541), translator and adaptor of several Old Czech works, lived and worked. However, for this it was necessary both to confront some of the basically Marxist views held by mid-20th researchers and to try to incorporate the well-known facts into a higher entity called book culture. One of the period-based dangers of Marxist paleo-Czech studies was the evaluation of literary works on their own or without any interest in the specific nature of the communication process or the artistic and workmanlike aspects of publication, distribution and reading technique. One of the parameters of book culture is the readers' reception of texts, which enables a readership community to be formed and cultivated. Book printing in Bohemia and Moravia played a much smaller role in this process than we have previously presumed, as the foremost church institutions, Prague University representatives and thus the printers themselves did not understand the social impact of book printing and at most thought of it as another form of business. The literary scene was so lacking in writers, translators and potential readers, who were mostly just from the increasingly emancipated middle classes, that books of such typographic standards were not produced in enough numbers to support the habit of quiet reading and thus enable intensive reading to slowly turn into extensive reading. Domestic book printing was greatly affected by the import of books from Germany and the strong scriptographic output of the intelligentsia there.

CS

a3_Většina složek knižní kultury zůstala (pochopitelně s výjimkami) dlouho konzervativně středověká a díky přežívajícím národním genům se orientovala více reformačně než renesančně. Ještě na počátku 16. století tedy celá knižní kultura odrážela myšlenkovou uzavřenost jagellonských Čech a niterný náboženský svět utrakvistů a Jednoty bratrské. Světský akcent počal každodenní diskuse o eucharistii převyšovat až od 30. a 40. let, tedy v době, kterou rozhýbaly jak kulturotvorné záměry Ferdinanda I. Habsburského, tak protihabsburská opozice uvnitř stavovské společnosti. Ukazuje se tak, že pro knižní kulturu, jejíž nosnou páteř tvoří právě literární scéna, pasivní přejímání uměnovědných kategorií 19. století není nadále vhodné. Budoucí diskuse by měly ukázat, nakolik je vhodnější převzetí dynastické periodizace, jejíž vnitřní mezníky (1520, 1547) řídkou množinu renesančních a humanistických jevů knižní kultury pojmou bez problémů.

11

Confessionality and Mentality between the End of the 15th and the Second Half of the 16th Century from the Perspective of Czech Book Culture:

51%

Voit P. , Roberts S.

Knihy a dějiny (Books and history)

|

2020

|

tom 27

|

nr 1-2

8-84

EN

a2_However, through the study of book culture, we are becoming convinced that the bourgeoisie began to compensate for the privileges which the monarch had deprived them of through various forms of self-education and self-presentation, by means of which it revived itself from these medieval residuals and at the same time competed with the aristocracy.

12

Koncept humanismu v marxisticky formované paleobohemistice (1956-1996)

51%

Voit P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

tom 66

|

nr 6

777-812

EN

This article presents a retrospective view of the activities of six scholars (Josef Hrabák, Jaroslav Kolár, Milan Kopecký, Eduard Petrů, Emil Pražák and Zdeňka Tichá), who between 1956 and 1996 took an interest in the Renaissance and Humanism in the Czech lands. It might appear that the Marxist ideology of the time must inevitably have distorted the researchers’ professionalism to varying degrees, but this article convincingly proves that this was not entirely unavoidable at least for an interpretation of the period between Hussitism and the Battle of the White Mountain, as in 1956, thanks to Hrabák’s “programme”, this research orientation acquired a strong focus on Josef Dobrovský, and thus on a patriotic assessment of the meaning of Czech history, as had been required by the First Republic. Because postwar Communist doctine paradoxically intersected the same milestones as Masaryk’s nation-building programme, based on the ethos of Hus, Palacký and Havlíček, none of the six scholars under review needed to resort to the political vocabulary that was characteristic of the latter half of the 20th century. Marxist ideology required the emphasis to be at best on progressive trends and the people, the latter term being understood ad hoc to mean both the townspeople and the rural population. On the other hand, the religious question was brought down to just the anti-Habsburg and anti-Rome sentiments of the Unity of Brethren, so that politically deferential research into the 16th century must have missed the most valuable aspects, i.e. the reconceptualization of the inherited canon, whereby the patriotic (i.e. the sole correct) interpretation of literary development was enhanced by dual Catholic-Utraquist and all non-conformist literature. The actual term humanism was overused as need required but without a strict definition, implying identification with humanity in the modern sense of the word. Curiously, this interpretational vagueness then allowed the term humanism to be confused with the Renaissance (and vice versa), thus covering the entire period between Hussitism and the White Mountain within these categories. This sleight of hand was based on a Marxist interpretation of Hussitism, which beyond the obvious positive aspects did not allow for an examination of the negative effects of this revolutionary movement on the subsequent development of bourgeois society (in particular). Hence what was known as the first, Hussite Reformation was declared to be the primary basis for the Renaissance and Humanism in the Czech lands. From the 1980s Eduard Petrů devoted himself to an alternative conception of Humanism. Its alternative and seemingly apolitical nature stemmed from the fact that this conception was not associated with the politically topical interpretation of Hussitism, but then in contrast the Humanism of the Czech lands was enthusiastically found to include a seemingly special feature known as the information explosion. Basically, however, this was a final stage of Humanism for popular consumption (involving its diffusion and imitation), strongly influenced by the printers’ economic standpoint, and inevitably responding to human knowledge and development in all 16th century European literatures.

13

Konfesionalita a mentalita mezi koncem 15. a druhou polovinou 16. století pohledem české knižní kultury:

51%

Voit P. , Pulkrábek J.

Knihy a dějiny (Books and history)

|

2020

|

tom 27

|

nr 1-2

85-153

EN

a2_However, through the study of book culture, we are becoming convinced that the bourgeoisie began to compensate for the privileges which the monarch had deprived them of through various forms of self-education and self-presentation, by means of which it revived itself from these medieval residuals and at the same time competed with the aristocracy.

14

Mikuláš Konáč z Hodíškova - inspirace k úvahám o humanismu

51%

Voit P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2015

|

tom 63

|

nr 1

3-39

EN

2_Unity of the Brethren and Lutheranism. We suggest the rather contentious term national humanism, a survival from a previous era, should be replaced by a new term, the proto-revival of burgher society.

CS

a2_Ze starších dob přežívající, avšak poněkud konfliktní termín „národní humanismus“ navrhujeme nahradit nově zavedeným výrazem „proto-obrození“ měšťanské části společnosti.