PL
 |
EN
Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl
Preferencje help
Polish version English version Język
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników

Znaleziono wyników: 7

Liczba wyników na stronie
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
Wyniki wyszukiwania
Wyszukiwano:
w słowach kluczowych:  francouzská literatura
help Sortuj według:

help Ogranicz wyniki do:
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
1
Content available Druhé vydání Francouzské poezie — Karel Čapek jako překladatel a zprostředkovatel jedné vyvíjející se literatury
100%
Bentivogli E.
Slovo a smysl - Word & Sense
|
2018
|
tom 15
|
nr 29
115-136
EN
The paper examines Karel Čapek’s translation of French poetry and, more specifically, the differences between the two editions of Francouzská poezie nové doby (1920, 1936). Whilst previous studies were primarily focused on the linguistic and artistic quality of the Czech translation, this analysis retraces the possible reasons behind Čapek’s choice of texts. Reviews, essays and even personal correspondence are taken into consideration in order to reach a deeper understanding of Čapek’s critical opinion of contemporary French literature.
2
Content available Wyzewův Wagner: ideál jednoty a realita hranic
84%
Šuman Z. , Ébert-Zeminová C.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2019
|
tom 60
69-82
EN
The article deals with the legacy of Teodor de Wyzewa’s reflexions on Wagner/Wagnerism and their substantial impact on French Symbolist writers. The requirement to actually overcome national boundaries and pertaining ideologies has been a major step in seeking to open up French literature towards major foreign influences. It has also contributed to shape and define modernism, albeit in a rather conservative and largely neo-classical fashion.
3
Content available remote Čtyři díla moderní francouzské literatury prizmatem (nejen) Hegelovy ponožky
67%
Voldřichová Beránková E.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2020
|
tom 68
|
nr 1
67-82
EN
Hegel finds that “a darned sock is better than a torn one; but it’s not so with self-consciousness”, he uses the sock as a metaphor for the mind to express the negativity, the absence or the imperfection at the base of the consciousness of self, as well as other manifestations of the human psyche. He thus warns against any artificial attempt to fill, complete, or “mend” such socks of the mind. As unexpected as it may be, this metaphor appears in many literary works. The article examines four such texts: The Mystery of the Charity of Joan of Arc by Charles Peguy, In Search of Lost Time by Marcel Proust, Waiting for Godot by Samuel Beckett and The Man Who Sleeps by Georges Perec.
CS
Když Hegel tvrdí, že „zalátaná ponožka [je] lepší než děravá; ne v případě sebevědomí“, má tím na mysli ponožku jakožto metaforu jisté negativity, absence, deficitu, ne­dostačivosti či nedokonalosti, která je fundamentální vlastností sebevědomí i dalších projevů lidské psýché, a kterou tudíž není záhodno nějak uměle „zalátávat“, překlenovat či doplňovat. Přestože se takovýto příměr může jevit poněkud neobvyklým, text článku prokazuje existenci obdobné „ponožkové metafory“ ve čtyřech významných dílech moderní francouzské literatury, kterými jsou Mysterium lásky a útrpnosti Johanny d’Arc Charlese Péguyho, Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Čekání na Godota Samuela Becketta a Muž, který spí Georgese Pereka.
FR
Lorsque Hegel constate qu’« une chaussette reprisée plutôt qu’une chaussette déchirée ; il n’en va pas de même de la conscience de soi », il se sert de la chaussette comme d’une métaphore de l’esprit pour exprimer la négativité, l’absence ou l’imperfection se trouvant à la base de la conscience de soi, ainsi que d’autres manifestations du psychisme humain. Il met ainsi en garde contre toute tentative artificielle de remplir, compléter ou « repriser » de telles chaussettes de l’esprit. Aussi inattedue qu’elle soit, cette métaphore apparaît dans de nombreuses œuvres littéraires. Le présent article en examine quatre principales : Le Mystère de la charité de Jeanne d’Arc de Charles Péguy, À la recherche du temps perdu de Marcel Proust, En attendant Godot de Samuel Beckett et Un homme qui dort de Georges Perec.
4
Content available Symbolismus v podání Tancrèda de Visan
67%
Šuman Z.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2015
|
tom 52
27-31
EN
This paper analyzes Tancrède de Visan’s early views on Symbolism as they appear in his foreword to the poetry collection Paysages introspectifs (1904). We put a special emphasis on some Bergsonian key notions, such as intuition or élan vital, and the way Visan uses them in order to distinguish the Parnass’ methods from those used by the Symbolists.
5
Content available Co je realismus ve fikci (některé koncepce v angloamerické literární vědě)
67%
Charypar M.
Slovo a smysl - Word & Sense
|
2021
|
tom 18
|
nr 36
43-63
EN
This study provides analysis and summaries of some of the leading theoretical conceptions of realism in literature in its relation to the ‘real world’, as formulated by American and English critics 1960 to present, including Lillian R. Furst, Harry E. Shaw, George Levine, Michael Riffaterre, Nelson Goodman, and Hayden White — introducing some of them to the Czech milieu for the first time. While several are formulated in clearly apologetic terms, representing realism as an important poetics on par with others (e.g. modernism), most of the theorists here attempt either to rid realism of its dependence on direct mimesis and highlight its creative potential, or else emphasize the realists’ ontological claim to truth in art. In its second half, the study also deals with the main problems of literary history that are linked to, or associated with, these theories, namely, with so-called ‘modern’ realism from its historical beginnings (Erich Auerbach), with the problematic relation between realism and the historical novel, and with the internal classification of 19th century realism and/or plurality of realist poetics.
6
Content available remote Prolegomena k parnasismu
67%
Haman A.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2014
|
tom 62
|
nr 2
215-237
CS
a2_Proti ní stavěli tvarový řád a myšlenkovou propracovanost uměleckých děl, jejich estetickou ukázněnost. V našich podmínkách zaujaly tyto stylové rysy pozornost některých mladších básníků i prozaiků, kteří počali ve své tvorbě klást důraz na momenty estetické, projevující se ve snaze o vytříbenost uměleckého tvaru a o myšlenkové prohloubení a rozšíření umělecké obraznosti. Jakkoliv se jejich tvorba lišila (například co do přístupu k tématice - odtud tradiční rozlišení „národovců“ a kosmopolitů“), dají se u nich nalézt společné rysy, které jsou pro ně příznačné (důraz na estetický přístup k látce a tvaru) a nabízejí možnost zahrnout je pod společný pojem parnasismus. Z literárně historického hlediska označuje specifickou přechodovou etapu, která otvírala cestu k nástupu moderny - k symbolismu, dekadenci a secesi. Pojmu „parnasismus“ užíval v české dobové kritice zejména F.X.Šalda. Postupem doby se ztrátou smyslu pro specifické estetizující hledisko nabyl pejorativního významu; rozuměl se jím formálně umělkovaný stylový artismus , který se stal synonymem zastaralosti. Bývá neoprávněně ztotožňován s novoromantismem.
7
Content available Racionalita coby most mezi posvátným a profánním: Rotrouův Genesius a Racinova Esther
67%
Šuman Z.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2018
|
tom 58
74-84
EN
The article focuses on some of the obstacles which the French early-modern dramatists had to face when choosing a sacred subject-matter. Certain of d’Aubignac’s remarks on the period’s theatrical practice allow us to detect the main arguments of conservative churchmen opposed to the theatre. But alongside such opposition, d’Aubignac also raises “practical” questions, especially when it comes to avoiding specific misleading paths such as the ambiguity of rigorously defined theological concepts (e.g. “grâce”) or the dramatic means of theatrical illusion based largely on the ubiquitous claims of verisimilitude. We aim to show in what specific manner Rotrou and Racine integrated those requirements when treating religious subjects. Despite the fact that both dramatists may have relied upon the irrefutable authority of sacred sources (especially Racine, who draws his subject from the Old Testament), we observe that neither of them disrespects the period’s theatrical rules, or their rational context.
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.