Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Riegl, phenomenology, and the ethic of vision

100%

Gubser M.

Umění (Art)

|

2018

|

tom 66

|

nr 3

146-157

EN

This essay argues that the Austrian art historian Alois Riegl’s concern for the visuality and ethics of attention in The Group Portraiture of Holland (1902) anticipated ethical concerns prevalent in the nascent phenomenological movement, outlined first in the works of Franz Brentano, Max Scheler and Edmund Husserl, and later developed by Emmanuel Levinas and others. Furthermore, Riegl’s mechanics of visual attention, laid out in his analysis of the gaze and the glance in Dutch art, provides a useful tool for elaborating phenomenological notions of intersubjectivity and the recognition of the other. The essay concludes by considering the visual ethics of Levinas’ English translator Alphonso Lingis, who developed a phenomenology of encounters with strangers in developing countries, and compares it with Riegl’s analysis of encounters with temporally foreign subjects in historical paintings.

CS

Tato esej prokazuje, že zájem o vizualitu a etiku pozornosti v knize Holandský skupinový portrét (1902) rakouského historika umění Aloise Riegla anticipoval zájem o etické otázky rodícího se fenomenologického hnutí, které nastínili Franz Brentano, Max Scheler a Edmund Husserl, a později rozvíjel Emmanuel Levinas a další. Rieglova mechanika vizuální pozornosti, již vyložil ve své analýze dvou druhů pohledu v holandském umění, rovněž poskytuje užitečný nástroj pro rozvedení fenomenologických problémů intersubjektivity a pochopení jiného. Esej je zakončena úvahou o vizuální etice Alphonsa Lingise, překladatele Levinasových spisů do angličtiny, který se věnoval fenomenologii setkání s cizinci v rozvojových zemích, a srovnává ji s Rieglovou analýzou setkání s časově vzdálenými osobami na historických malbách.

2

Afekt a exteriorita: Robbe-Grilletova sartrovská inspirace

100%

Fulka J.

Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

|

2019

|

tom 59

135-146

EN

In the present text, the author focuses on Sartre’s influence on the work of Alain Robbe-Grillet. Sartre’s text that seems to have represented a major source of inspiration for Robbe-Grillet’s writing is a short 1939 essay entitled „Intentionality: A Fundamental Idea of Husserl’s Phenomenology“, where Sartre refuses the idea of knowledge as an absorption of objects in subject’s interiority. In the second part of the present paper, the author offers a close reading of Robbe-Grillet’s Jealousy to support this view, concentrating in particular on the problem of affectivity.

3

Význam kritiky existencialismu v Patočkově přechodu od "Věčnosti a dějinnosti" k "Negativnímu platonismu"

84%

Josl J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2023

|

tom 71

|

nr 2

271-285

EN

The study presented here focuses on the transformation in the 1940s and 1950s of Jan Patočka’s interpretation of the relationship between Socrates and Plato. This shift is tracked in the context of Patočka’s dialogue with the philosophy of existence. While in the lectures from the 1940s and the climactic work from this period, Věčnost a dějinnost (Eternity and Historicity), Socrates – with his emphasis on subjectivity, human freedom and incompleteness – is seen in Patočka’s conception to be close to the main motifs of the philosophy of existence, in Negativní platonismus (Negative Platonism) Patočka’s position is already far from such an “existential Socraticism.” The text of the study shows that Patočka’s critical reception of the philosophy of existence is one of the historically important motives in the transformation of Patočka’s position between Eternity and Historicity and Negative Platonism.

CS

Předložená studie se zaměřuje na proměnu interpretace vztahu Sókrates – Platón u Patočky ve 40. a 50. letech minulého století. Tento posun je sledován v kontextu Patočkova dialogu s filosofií existence. Zatímco v přednáškách ze 40. let a vrcholném díle vycházejícím z tohoto období, tedy Věčnosti a dějinnosti, je Sókratés svým důrazem na subjektivitu, lidskou svobodu a nehotovost v Patočkově pojetí blízký hlavním motivům filosofie existence, v Negativním platonismu je Patočkova pozice již vzdálena takovému „existenciálnímu sokratovství“. Text studie ukazuje, že Patočkova kritická recepce filosofie existence je jedním z historicky důležitých motivů v proměně Patočkovy pozice mezi Věčností a dějinností a Negativním platonismem.

4

Za obrazem: teorie obrazu Romana Ingardena a význam abstraktního umění

84%

Murár T.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2023

|

tom 71

|

nr 2

215-228

EN

The study interprets the meaning of abstract art, taking into consideration the phenomenological investigations of the Polish philosopher Roman Ingarden. In 1958, Ingarden drew attention to a specific method of the constitution of a non-representational, “abstract” image. In the framework of his theory, he focused on the necessity of the viewer turning away from the image while at the same time he defined the abstract image closely to that of decoration, which can be the cause of the image’s demise in the sense of a newly forming reality. Considering the works of art created at the time when Ingarden wrote his study, his concept can be elaborated and the meaning of the abstract image can be presented as leading the viewer beyond the image. The goal of this approach is the constitution of a consciousness of the image in the sense of a new perception of the present reality.

CS

Studie interpretuje význam abstraktního umění s přihlédnutím k fenomenologickému výzkumu polského filosofa Romana Ingardena. Roku 1958 Ingarden ve své studii upozornil na specifický způsob konstituce nezobrazujícího, „abstraktního“ obrazu. V rámci své teorie zaměřené na nutnost obrácení se diváka od obrazu přitom definoval abstraktní obraz blízce dekoraci, jež může být příčinou zániku obrazu ve smyslu nově se utvářející skutečnosti. Vzhledem k uměleckým dílům vznikajícím v době, kdy Ingarden svou studii psal, lze jeho koncepci rozpracovat a význam abstraktního obrazu předložit jako vedoucí diváka za obraz. Cílem tohoto přístupu je konstituce obrazového vědomí ve smyslu nového vnímání přítomné skutečnosti.

5

Na cestě k relačnímu výkladu afektivity: k dialogu mezi teoriemi vtělené kognice a fenomenologií

84%

Halák J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2023

|

tom 71

|

nr 2

251-270

EN

The aim of this article is to briefly introduce and critically analyze the dialogue between phenomenology and contemporary theories of embodied cognition in relation to the study of affectivity. The author explains how these theoretical approaches interpret the dynamic relationship between affective experiences on the one hand and bodily behavior and intersubjectively observable processes taking place in the environment on the other. He first summarizes the positions of Joel Krueger and Giovanna Colombetti, who draw on the theories of extended cognition and enactivism, and then compares them with Merleau-Ponty’s phenomenological approach. In this way, there are found to be inconsistencies in Krueger’s and Colombetti’s approaches, whose resolution, in the author’s opinion, requires the working out of a rigorously “relational” interpretation of affectivity. From this point of view, affectivity is not understood as an internal phenomenon causally linked to external material factors, but strictly as a dynamic relationship between a sense-making agent and his or her meaningful environment.

CS

Cílem tohoto článku je krátce představit a kriticky analyzovat dialog mezi fenomenologií a současnými teoriemi vtělené kognice ve vztahu ke zkoumání afektivity. Autor vysvětluje, jakým způsobem tyto teoretické přístupy interpretují dynamický vztah mezi afektivními zkušenostmi na jedné straně a tělesným chováním a intersubjektivně pozorovatelnými procesy probíhajícími v prostředí na straně druhé. Nejdříve shrnuje pozice Joela Kruegera a Giovanny Colombettiové, kteří čerpají z teorií rozšířené kognice a enaktivismu, a poté je srovnává s Merleau-Pontyho fenomenologickým přístupem. V koncepcích Kruegera a Colombettiové tak vycházejí najevo rozpory, jejichž řešení si podle názoru autora vyžaduje vypracování důsledně „relační“ interpretace afektivity. Z tohoto hlediska je afektivita chápána nikoli jako vnitřní fenomén kauzálně propojený s vnějšími materiálními faktory, nýbrž přísně jako dynamický vztah mezi tím, kdo uskutečňuje „výkon smyslu“, a jeho či jejím smysluplným prostředím.

6

Problém života v Husserlových raných zkoumáních vnitřního vědomí času

84%

Rybák D.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2021

|

tom 69

|

nr 1

117-135

EN

The present article deals with the issue of life (Leben) in Husserl’s analyses of the consciousness of internal time. The fact that in these analyses the motif of life appears only sporadically does not diminish its importance. Life becomes an issue with regard to the intentions aimed at the context (Zusammenhangsintentionen). We try to clarify how these intentions participate in the mutual constitution of the unity of consciousness of internal time. In conclusion, we interpret some later texts to provide the reader with an understanding of Husserl’s late analyses of living with regard to the previous analysis of the consciousness of internal time.

CS

Tento článek se zabývá problémem žití (Leben) v Husserlových analýzách vnitřního časového vědomí. To, že se v těchto analýzách motiv života objevuje jenom sporadicky, nijak nesnižuje jeho důležitost. Život se stává problémem s ohledem na svébytné intence souvislosti (Zusammenhangsintentionen). V článku se autor snaží vyjasnit způsob, jakým se tyto intence podílejí na vzájemné konstituci jednoty vnitřního vědomí času a časového vědomí. V závěru studie pak interpretace několika textových pasáží poukazuje na souvislost těchto analýz s dalším Husserlovým myšlenkovým vývojem.

7

Jevy - věci - situace: k fenomenologické ontologii Pavla Kouby

84%

Kanócz R.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2023

|

tom 71

|

nr 2

325-336

EN

In this discussion study, the author looks into the articles that Pavel Kouba has devoted to phenomenological ontology over the past twenty-three years. The study’s origin, in the immediate sense, can be found in Kouba’s recent article in issue 57 of Reflexe, titled “Fenomenologie na křižovatce. Zamyšlení nad prací Elišky Fulínové La conception phénoménologique de l’espace” [“Phenomenology at the Crossroads. Reflections on Eliška Fulínová’s La phénoménologique de l’espace”]. In the study presented here, the author summarizes Kouba’s project and then draws attention to a different path of phenomenology than that followed by either Fulínová or Kouba (before their paths parted). This different, possible phenomenology gives up on the thinking of the nature of an entity’s being, i. e. ontology, and simply focuses on the appearing situation and its transformations. The author indicates that which is, for the movement of these transformations, characteristic, and notes on the margins that movement of such a nature can be well described in Czech by the word osud [“destiny”].

CS

V této diskusní studii se autor zabývá statěmi, které Pavel Kouba v posledních přibližně třiadvaceti letech věnoval fenomenologické ontologii. Bezprostředně její vznik podnítil Koubův příspěvek „Fenomenologie na křižovatce. Zamyšlení nad prací Elišky Fulínové La conception phénoménologique de l’espace“, jenž byl publikován v Reflexi č. 57. Autor ve zde předkládaném textu shrnuje Koubův projekt a následně upozorňuje na jinou cestu fenomenologie, než je ta, po níž jdou jak Fulínová, tak Kouba (než se jejich přístupy rozdělí). Tato jiná možná fenomenologie rezignuje na myšlení povahy bytí jednotlivého jsoucího, resp. na ontologii a zaměřuje se jednoduše na jevící se situaci a její proměny. Autor naznačuje, co je pro dění těchto proměn charakteristické, a na okraj poznamenává, že dění takového charakteru je v češtině dobře možné označit slovem „osud“.

8

Existence a ontologická hra událostí

84%

Prášek P.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2019

|

tom 67

|

nr 3

403-420

EN

Although the event is the phenomenon par excellence, it did not become a central theme of phenomenology until it was addressed in the work of Henri Maldiney, who tried to complete Heidegger’s analytic of existence (Dasein) during an investigation of the “pathological moment” of existence. The article consistently and critically attempts to present both this project of Maldiney’s and the work, subsequent to it, of the contemporary author Claude Romano, who in his “evential hermeneutic” further develops Maldiney’s position. The main intention of the article, however, is to suggest a further possible direction of the systematic investigation of the event in phenomenology, and therefore, in its conclusion, it shows why Romano does not sufficiently develop Maldiney’s position.

DE

Obgleich das Ereignis ein Phänomen par excellence ist, wird es erst mit dem Werk Henri Maldineys, der versuchte, Heideggers Daseinsanalyse um die Analyse des „pathischen Moments“ der Existenz zu ergänzen, zu einem zentralen Thema. Der Artikel stellt den Versuch dar, dieses Vorhaben Maldineys in seinem Zusammenhängen kritisch vorzustellen, wobei auch das daran anknüpfende Werk des zeitgenössischen Autors Claude Romano mit einbezogen wird, der Maldineys Position in seiner „Ereignishermeneutik“ (herméneutique événementiale) weiterentwickelt. Hauptziel des Textes ist es jedoch, eine weitere mögliche Richtung der systematischen Untersuchung des Ereignisses in der Phänomenologie aufzuzeigen, weshalb der Autor zum Schluss erläutert, warum es sich bei Romano um eine unzureichende Entwicklung handelt.

CS

Ačkoli je událost fenoménem par excellence, ve fenomenologii se stala ústředním tématem až spolu s dílem Henriho Maldineye, který se Heideggerovu analytiku pobytu (Dasein) pokusil doplnit o zkoumání „patického momentu“ existence. Článek se pokouší souvisle a kriticky představit jak tento Maldineyův projekt, tak i na něj navazující dílo současného autora Clauda Romana, který Maldineyovu pozici ve své „událostní hermeneutice“ (herméneutique événementiale) dále rozvíjí. Hlavním záměrem tohoto textu je však naznačení dalšího možného směru systematického zkoumání události ve fenomenologii, a proto autor na závěr ukazuje, proč se u Romana nejedná o rozvinutí dostačující.

9

Jak tělu rozumět tělem. Příspěvek fenomenologie k překonání limitů mecha nistického paradigmatu ve fyzioterapii

84%

Kříž P. , Halák J.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2022

|

tom 44

|

nr 1

3-35

EN

This article aims to explain how Merleau-Ponty’s phenomenological account of embodiment contributes to the theory and practice of physiotherapy. The mechanistic conception of the body, to which physiotherapy usually refers, assumes a universal model of its functioning and interprets its relationship to the environment causally. In fact, however, it does not allow a satisfactory explanation of the effi ciency of the therapeutic methods used in practice. In contrast, Merleau-Ponty’s concept of motor intentionality points to the fact that the body “understands” the practical meaning of a situation. Bodily understanding is then manifested in particular by the ability to adequately diff erentiate, adapt or vary motor and postural responses to environmental challenges. This change in the conception of embodiment also has important implications for understanding the therapist-patient relationship and the intervention itself. Physiotherapists should draw more on the fact that they are themselves a body and, on this basis, guide the patient’s bodily intentionality towards a more developed understanding of the practical meaning of situations.

CS

Cílem článku je vysvětlit přínos Merleau-Pontyho fenomenologického pojetí tělesnosti pro teorii i praxi současné fyzioterapie. Mechanistické pojetí těla, na něž se fyzioterapie zpravidla odvolává, předpokládá univerzální model fungování těla a jeho vztah k prostředí vykládá kauzálně. Ve skutečnosti však neumožňuje uspokojivě vysvětlit principy účinků v praxi používaných terapeutických metod. Naproti tomu Merleau-Pontyho koncepce motorické intencionality poukazuje na fakt, že tělo „chápe“ praktický význam určité situace. Tělesné porozumění se pak projevuje zejména schopností adekvátně diferencovat, adaptovat či variovat motorické a posturální odpovědi na výzvy prostředí. Tato změna pojetí tělesnosti má zásadní důsledky i pro pochopení vztahu fyzioterapeuta s pacientem i samotnou terapeutickou intervenci. Fyzioterapeut by měl více vycházet z toho, že je sám tělem, a na základě toho vést tělesnou intencionalitu pacienta k rozvinutějšímu porozumění praktickému významu situací.

10

Husserlova raná teorie časového vědomí

67%

Janoušek H.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2019

|

tom 67

|

nr 3

383-401

EN

Husserl’s analysis of inner time consciousness belongs among classic topics of modern philosophy as it is rich in insights and proved to be highly influential for the development of the phenomenology of time. This fact has been appropriately reflected in the scholarly literature on the topic. It is therefore surprising that the account of the early development of Husserl’s thinking about time is not faithful to the actual texts published by him. A closer look at works published by Husserl suggests that he initially used the theory of time consciousness of his teacher Brentano in his first book Philoso- phy of Arithmetics (Philosophie der Arithmetik, 1891) to refute time based accounts of constitution of multiplicities (also called “sets” or “totalities”) and that somewhat later, he tried to improve on it by introducing the concept of representation in his second psychological work “Psychological Studies in the Elements of Logic” (“Psychologische Studien zur elementaren Logik”, 1894). This step opens up a possibility of an analysis of inner time consciousness and allows for differentiation between the retentional unity of time intuition on the one side and perceptional presence of a freshly passed perception of time objects on the other.

DE

Husserls Analyse des inneren Zeitbewusstseins gehört zu Recht zu den klassischen Themen der modernen Philosophie, bietet sie doch einen Reichtum an Perspektiven, die die Entwicklung der Phänomenologie der Zeit beeinflussten. Die Bedeutung dieser Analyse spiegelt sich auch in der großen Menge an Fachliteratur wider, die sich mit diesem Thema auseinandersetzt. Es ist daher auffallend, dass die Interpretation der frühen Entwicklung von Husserls Gedanken zum Thema Zeit nicht den von Husserls selbst veröffentlichten Texten entspricht. Schauen wir uns diese Werke genauer an, so zeigt sich, dass Husserl in seinem ersten Buch, Philosophie der Arithmetik (1891), die Theorie des Zeitbewusstseins seines Lehrers Brentano dazu verwendete, um die Theorie der Vielheit (für die auch die Begriffe „Menge“ bzw. „Summe“ verwendet wurden) abzulehnen. Später versuchte er dann, diese Theorie auszubauen, indem er in seinem zweiten Werk zur deskriptiven Psychologie, „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894), den Begriff Repräsentation einführte. Dieser Schritt ermöglichte die Analyse des inneren Zeitbewusstseins und die Unterscheidung einerseits der intentionalen Einheit des Zeitdenkens und andererseits der Gegenwart vergangener Eindrücke zeitlicher Gegenstände.

CS

Husserlova analýza vnitřního vědomí času právem patří mezi klasická témata moderní filosofie. Tento význam se odráží i v množství odborné literatury, která se tomuto tématu věnuje. Výklad raného vývoje Husserlova myšlení o tématu času však není práv textům, které sám Husserl publikoval. Přihlédneme-li blíže k těmto dílům, ukáže se, že Husserl ve své první knize, jíž byla Philosophie der Arithmetik (1891), využíval teorii časového vědomí svého učitele Brentana k tomu, aby odmítl teorii mnohosti (pro niž se také užívaly termíny „množina“ či „souhrn“). O něco později pak ve svých „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894) zavedl pojem reprezentace. Tento krok umožnil analýzu vnitřního časového vědomí a odlišení intencionální jednoty časového názoru na jedné straně od spolupřítomnosti právě minulého vjemu časových předmětů na straně druhé.

11

Pojetí významu u Ingardena a Mukařovského: Vliv, inspirace, či autonomní cesty?

67%

Bílek P. A.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2019

|

tom 16

|

nr 32

163-175

EN

Concepts associated with the Structuralism of the Prague School are usually considered to respond to trends in continental philology, philosophy, and aesthetics of the 1920s and 1930s. The phenomenology of Roman Ingarden is thus viewed as a key source of inspiration for the concept of ‘concretization’ coined by Felix Vodička, a concept which would become one of the key terms of literary history. This article focuses on a less explored issue concerning the notion of meaning developed by Ingarden in his Das literarische Kunstwerk and its potential influence on the idea of meaning developed by Jan Mukařovský during the 1930s. The comparison highlights an important difference between the two concepts of meaning. While Ingarden focuses on the heterogeneity of elements involved in the production of meaning, Mukařovský aims rather at developing a universal notion of meaning as a synthetic process that operates the same way on all levels of the literary text. In this case, the author tends to consider the notion of meaning only in vague and general terms, illustrating the production of meaning at the micro level and then claiming that the same processes can be found at all higher levels.

12

Vědecká filosofie, světový názor a "Tiefsinn" : tři podoby filosofie v Husserlově článku filosofie jako přísná věda

67%

Novák A.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2018

|

tom 40

|

nr 1

29-62

EN

Since phenomenology isn’t just a method of philosophical research but also a genuine philosophical stance, Husserl discusses in his famous article Philosophy as a Strict Science from 1910/11 at least three notions of philosophy to demonstrate, what should be considered solely as a scientifi c philosophy. Th is may only be his phenomenological philosophy, which Husserl contrasts against both in his time most popular philosophical positions, i.e. the naturalism, and the philosophy of world view. But there is also another “brand” of philosophy that’s being mentioned in his article: the so called ‘Tiefsinn’. Is it a fourth notion of philosophy, or just the extreme derivation from the “world view”? Not only shall our article answer that question, but also demonstrate Husserl’s conception of a phenomenological philosophy being a strict scientifi c philosophy in contrast to naturalism as well as the world view.

CS

Fenomenologie není pouze specifi cká metoda filosofi ckého zkoumání, ale též svébytná fi losofi cká pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné fi losofi cké nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofi e, a to v kontrastu proti dobově populárním fi losofi ckým pozicím, jimiž byly naturalismus a fi losofi e světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy fi losofi e skutečně přísně vědeckou fi losofi í, jež bude fi losofi í fenomenologickou.

13

Oko mysli : Agnes Arberová k otázce biologického hlediska

67%

Pudil M.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2018

|

tom 40

|

nr 1

107-126

EN

Th e study refl ects the philosophical analysis of scientifi c research carried out by the botanist Agnes Arber in the 1950s. Her concept entails a valuable contribution to the question of the context of scientifi c discovery and the process of its rationalization in biological disciplines. I will try to show that her considerations are fundamentally phenomenological, and thus the comparison with the thoughts of Maurice Merleau-Ponty on the topic of corporeal nature of senses is useful. Such an interpretation suggests that Arber, similarly to Merleau-Ponty (though using diff erent terminology), considers phenomena not as objects that can be examined separately, but as representing a phenomenal fi eld in which phenomena arise in the context of past experience. According to her, the orientation in the subject of a study is a question of equilibrium, which a researcher actively seeks.

CS

Práce se zabývá filosofi ckou analýzou vědeckého výzkumu, kterou v polovině minulého století provedla botanička Agnes Arberová. Její koncepce je cenným příspěvkem k otázce kontextu vzniku vědeckého objevu a procesu jeho zdůvodnění v biologických disciplínách. Ve stati se pokusím doložit, že její úvahy mají ráz v zásadě fenomenologický, a proto bude její koncepce interpretována na pozadí úvah Maurice Merleau-Pontyho o tělesné povaze smyslů. Taková interpretace napovídá, že Arberová ve shodě s Merleau-Pontym (při užití odlišné terminologie) uvažuje o fenoménech nikoli jako o objektech, které lze zkoumat odděleně, nýbrž nám představuje fenomenální pole, v němž se fenomény vyjevují v souvislosti s předcházející zkušeností. Orientace v předmětu výzkumu lze vnímat jako otázku rovnováhy, jíž badatel výzkumem aktivně vyhledává.

14

Dvě výročí Přemysla Blažíčka

67%

Šimák P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2012

|

tom 60

|

nr 5

727-736

EN

This article analyses the interpretation method devised by Přemysl Blažíček, based on his phenomenology-oriented philosophy and hermeneutics. It raises the question whether it is possible for an interpretation to go beyond a literary-historical and formal analysis of literary texts and to refer to a new experience of the world that is offered to the reader. It also incidentally atempts to seek out the philosophical foundations on which an interpretation of this kind is based.

15

Theunissenův Hegel, Henrichův Husserl

59%

Janoušek H.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2020

|

tom 68

|

nr 1

83-97

EN

The text focuses on two works that compare Hegel’s philosophy with Husserl’s. In both it is possible to find interesting impetuses towards further elaboration. In Michael Theunissen’s work, this can especially be found in the relating of the reflection of the object from Hegel’s introduction to The Phenomenology of Spirit to Husserl’s reflection on the ways in which the object is given. Dieter Henrich, in turn, points to the relational structure of the principal determinations in which objects are thought and which, in Husserl, appear to be distorted by the orientation to the relations of the performances of objective intentionality, in which these determinations reach a demonstrative giveness. It is, however, possible to find significant shortcomings in the approaches of both authors. While Theunissen’s effort remains at the level of an unfinished idea, Henrich glosses over the fundamental differences between Husserl and Kant’s conceptions of the a priori justification of knowledge. Yet even these texts clearly show the untapped potential that comparing the philosophies of Husserl and Hegel can offer, which could contribute to a better understanding of these thinkers and the distinctive features of their approaches.

CS

Text se zaměřuje na dva pokusy srovnat Hegelovu a Husserlovu filosofii. V obou lze nalézt zajímavé podněty vybízející k dalšímu rozpracování. V pokusu Michaela Theunissena jde zejména o vztažení reflexe předmětu pro nás z Hegelova úvodu k Fenomenologii ducha k Husserlově reflexi způsobů danosti předmětu. Dieter Henrich zase poukazuje na relační strukturu hlavních určení, v nichž jsou předmětnosti myšleny a která se zdá být u Husserla zkreslena orientací na relace výkonů objektivující intencionality, v nichž tato určení dospívají k názorné danosti. V přístupech obou zmíněných autorů lze ovšem shledat nepominutelné nedostatky. Zatímco Theunissenův pokus zůstává jen na úrovni nerozpracovaného nápadu, Henrich přehlíží zásadní rozdíly v Husserlově a Kantově koncepci apriorního odůvodnění poznání. Přesto se i v těchto textech jasně ukazuje nevytěžený potenciál srovnání Husserlovy a Hegelovy filosofie, který může přispět k lepšímu pochopení těchto myslitelů a svérázu jejich koncepcí.

DE

Der vorliegende Text befasst sich mit zwei Versuchen eines Vergleichs der Philosophien von Hegel und Husserl. In beiden finden sich interessante Gedanken, die zu einer eingehenderen Betrachtung einladen. Bei Michael Theunissen geht es insbesondere um die In-Beziehung-Setzung des Gegenstands für uns aus Hegels Einleitung zur Phänomenologie des Geistes mit Husserls Reflexion von Arten der Gegebenheit des Gegenstandes. Dieter Henrich wiederum verweist auf die Relationsstruktur der Hauptbestimmungen, in denen die Gegenständlichkeiten gedacht werden und die bei Husserl durch die Orientierung auf die Relation von die Intentionalität objektivierenden Leistungen, in denen diese Bestimmungen zu einer anschaulichen Gegebenheit gelangen, verzerrt erscheinen. In den Ansätzen der beiden genannten Autoren lassen sich jedoch auch unübersehbare Unzulänglichkeiten finden. Während Theunissens Versuch auf der Ebene einer nicht weitergeführten Idee bleibt, übersieht Henrich die grundlegenden Unterschiede von Husserls und Kants Konzept der A-Priori-Begründung der Erkenntnis. Dennoch zeigt sich auch in diesen Texten das nicht ausgeschöpfte Potential, den das Vergleichen der Philosophien Husserls und Hegels bietet. Ein solcher Vergleich könnte zu einem besseren Verständnis dieser Denker und der Eigenarten ihrer Konzeptionen führen.