Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Hnutie Anonymous a informačná bezpečnosť

100%

Rozemberg P.

Kultura Bezpieczeństwa. Nauka – Praktyka – Refleksje

|

2018

|

tom 30(30)

210-244

PL

Anonymous by sme mohli označiť za hnutie, aktivistov, spoločenstvo či myšlienku. Nemajú žiadneho vodcu, žiadnu štruktúru no aj napriek tomu v nedávnej minulosti ovplyvnili rozhodnutia tisícov ľudí po celom svete. Média ich často označujú aj za hackerov, pretože najväčšiu pozornosť vzbudzujú práve svojimi útokmi, ktorými bojujú predovšetkým za slobodu internetu alebo proti rôznym spoločenským javom. Hnutie samo o sebe tvoria okrem hackerov aj ľudia, ktorí buď zdieľajú myšlienky hnutia alebo pomocou rôznych programov atakujú a vypínajú servery organizácií, inštitúcií, vlád či webstránky rôznych bezpečnostných zložiek ako FBI či CIA.

2

Riegl, phenomenology, and the ethic of vision

75%

Gubser M.

Umění (Art)

|

2018

|

tom 66

|

nr 3

146-157

EN

This essay argues that the Austrian art historian Alois Riegl’s concern for the visuality and ethics of attention in The Group Portraiture of Holland (1902) anticipated ethical concerns prevalent in the nascent phenomenological movement, outlined first in the works of Franz Brentano, Max Scheler and Edmund Husserl, and later developed by Emmanuel Levinas and others. Furthermore, Riegl’s mechanics of visual attention, laid out in his analysis of the gaze and the glance in Dutch art, provides a useful tool for elaborating phenomenological notions of intersubjectivity and the recognition of the other. The essay concludes by considering the visual ethics of Levinas’ English translator Alphonso Lingis, who developed a phenomenology of encounters with strangers in developing countries, and compares it with Riegl’s analysis of encounters with temporally foreign subjects in historical paintings.

CS

Tato esej prokazuje, že zájem o vizualitu a etiku pozornosti v knize Holandský skupinový portrét (1902) rakouského historika umění Aloise Riegla anticipoval zájem o etické otázky rodícího se fenomenologického hnutí, které nastínili Franz Brentano, Max Scheler a Edmund Husserl, a později rozvíjel Emmanuel Levinas a další. Rieglova mechanika vizuální pozornosti, již vyložil ve své analýze dvou druhů pohledu v holandském umění, rovněž poskytuje užitečný nástroj pro rozvedení fenomenologických problémů intersubjektivity a pochopení jiného. Esej je zakončena úvahou o vizuální etice Alphonsa Lingise, překladatele Levinasových spisů do angličtiny, který se věnoval fenomenologii setkání s cizinci v rozvojových zemích, a srovnává ji s Rieglovou analýzou setkání s časově vzdálenými osobami na historických malbách.

3

Kontraktualismus, závoj nevědomosti a morální status zvířat: jaké morální principy bychom zvolili, kdybychom neznali svou druhovou příslušnost?

63%

Milko M.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2023

|

tom 13

|

nr 1

72-114

EN

This paper defends the thesis that contractualism, properly understood, provides a plausible theoretical basis for the attribution of direct moral status to animals. The first part explains how John Rawls’s contractualism can be aplied – through his own arguments – to defend direct moral duties to animals. The second part focuses on solving practical moral questions using the contract theory. It deals with the issue of intensive farming and animal experimentation.

CS

Tento článek obhajuje tezi, že kontraktualismus, je-li správně pochopen, poskytuje přesvědčivý teoretický rámec pro přiznání přímého morálního statusu zvířatům. V první části vysvětluje, jak může být kontraktualismus Johna Rawlse – prostřednictvím jeho vlastních argumentů – použit k obhajobě přímých morálních povinností vůči zvířatům. Ve druhé části se zaměřuje na řešení praktických morálních otázek pomocí smluvní teorie. Věnuje se problému intenzivního zemědělství a pokusů na zvířatech.

4

Creative nonfiction in social science : towards more engaging and engaged research

63%

Kotišová J.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2019

|

tom 41

|

nr 2

283-305

EN

Th e paper aims at identifying, explaining and illustrating the aff ordances of “creative nonfi ction” as a style of writing social science. Th e fi rst part introduces creative nonfi ction as a method of writing which brings together empirical material and fi ction. In the second part, based on illustrations from my ethnographic research of European “crisis reporters,” written in the form of a novel about a fi ctional journalist, but also based on a review of existing social science research that employs a creative method of writing, I identify several main aff ordances of creative nonfi ction in socialscientifi c research. In particular, I argue that creative nonfi ction allows scientists to illustrate their fi ndings, to express them in an allegorical way, to organize data into a narrative, to let their pieces of research act in the social world, and to permeate research accounts with self-refl exive moments. I also discuss some apparent negative aff ordances: challenges that creative nonfi ction poses to readers and to the institutionalized academic discourse. Finally, I suggest that writing about sociological problems in the style of creative nonfi ction can help to produce more engaging and engaged texts, and I discuss the ethical implications of the approach.

CS

Článek identifi kuje, vysvětluje a ilustruje afordance „kreativní nonfi kce“ jako stylu psaní o sociální vědě. V první části představuji kreativní nonfi kci jako metodu psaní, která kombinuje empirický materiál a imaginaci. Ve druhé části na základě ukázek z vlastního etnografi ckého výzkumu evropských “krizových reportérů”, psaného formou románu o fi ktivním novináři, a také na základě jiných sociálněvědných výzkumů, které používají kreativní metody psaní, identifi kuji několik hlavních afordancí kreativní nonfi kce v sociálněvědním výzkumu. Kreativní nonfi kce zejména umožňuje vědkyním a vědcům jinak a někdy lépe ilustrovat jejich zjištění, vyjádřit tato zjištění alegoricky, organizovat data a vytvářet narativ, podpořit efektivitu výzkumů v sociálním světě nebo také proložit výzkumný narativ seberefl exivními prvky. Text ale diskutuje i zjevné negativní afordance, tedy výzvy, které potenciálně plynou ze setkání kreativní nonfi kce se čtenářstvem a s institucionalizovaným akademickým diskurzem. Nakonec diskutuji některé etické implikace představeného přístupu a tvrdím, že psát o sociologických problémech ve stylu kreativní nonfi kce může pomoct vytvářet texty, které budou angažované i poutavé.

5

Harry Harlow - mezi obdivem a odporem

63%

Koutná V. , Vobořil D.

Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)

|

2021

|

tom 65

|

nr 6

628-637

EN

This article aims to commemorate the lifelong work of Harry Harlow (31.10. 1905 – 6. 12. 1981) on the occasion of the 40th anniversary of his death. Although Harry Harlow is best known mainly for his experiments with maternal separation and social isolation, his research in the field of cognitive abilities of primates also received great scientific acclaim. The results of his work contributed to the revolution in childcare as well as to the shift in the prevailing approaches of psychology, but the ethics of his experiments is questionable from the contemporary point of view.

CS

Článek připomíná celoživotní dílo Harryho Harlowa (31. 10. 1905 – 6. 12. 1981) u příležitosti 40. výročí jeho úmrtí. Ačkoli se Harry Harlow zapsal do povědomí zejména svými experimenty s mateřskou separací a sociální izolací, velkého vědeckého ohlasu se dočkal i jeho výzkum kognitivních schopností primátů. Výsledky jeho práce přispěly k revoluci v péči o děti i k posunu v převládajících směrech psy-chologie, jeho experimenty jsou však z dneš-ního pohledu etiky psychologického výzkumu velmi problematické.

6

Román Severní vody Iana McGuirea v kontextu neoviktoriánské prózy

63%

Chalupský P.

Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

|

2021

|

tom 31

|

nr 2

EN

Over more than fifty years of its existence, and particularly since the 1990s, the genre of Neo-Victorian fiction has gained in popularity, readership, status and prestige not only in Britain but worldwide. Its definition and delineation, however, have undergone certain evolution over the past three decades which, understandably, has included a number of substantial metamorphoses. Ian McGuire’s novel, The North Water (2016), is set in Victorian England and tells a story of a fraudulent whaling expedition to the Arctic Circle. Although in its portrayal of a moral conflict between good and evil, or more precisely, between fallible responsibility and ultimate selfishness, The North Water follows the Conradian tradition rather than that of a conventional mainstream Victorian narrative, this article argues that the novel in fact represents a distinct example of Neo-Victorian fiction which complies with the more recent development of this genre.

7

Asistovaná reprodukce u single osob a homosexuálních párů

63%

Konečná H.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2017

|

tom 7

|

nr 1

28-43

EN

In recent months, Czech Ministry of Labour and Social Affairs repeatedly informs the public of its intention to make assisted reproduction techniques (ART) to single persons, reasoning that human rights and demographic situation. The article is an analysis of reasons expressed by the Ministry and possible consequences of the steps. Text loosely builds on my two previous analyzes published in ČZPB 2016, the first dealing with the intention to extend the health insurence payment of ART and to anchore legislatively surrogacy in CR. The other analysis is focused on age limits for ART at private patients.

CS

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v posledních měsících opakovaně informuje veřejnost o svém záměru zpřístupnit asistovanou reprodukci (ART) osobám bez partnera. Zdůvodňuje to lidskými právy a demografickou situací. Článek je analýzou vyslovených důvodů a možných konsekvencí. Text volně navazuje na moje dvě předchozí analýzy v minulých číslech ČZPB 2016, první řešící záměr rozšířit platbu ART zdravotními pojišťovnami a legislativně ukotvit náhradní mateřství, druhá zaměřená na věkové limity pro samoplátce.

8

Může být tolerance tolerantní?: Rainer Forst a paradoxy tolerance

51%

Sklenář V.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2021

|

tom 69

|

nr 2

207-229

EN

In the context of globalization and the integration of national minorities, the problem of tolerance has shown itself in recent decades to be one of the key problems of political theory. The author of what is undoubtedly one of the most influential current theories of tolerance is Rainer Forst, a member of the “fourth generation” of the Frankfurt School. The article presents a critical response to his theory, but can also be understood as a means of obtaining a general systematic and normative orientation in the structure of the complex issue of tolerance, which has in the present day significant resonance in the public space. The interpretation, with the help of historical examples, illuminates Forst’s distinction between the concept and the conception of tolerance, and then addresses the original normative justification of tolerance, with emphasis on the solutions presented by Forst that are associated with this concept of linked paradoxes. There follows a critical assessment of Forst’s argument, which points to, among other things, the issues arising from Forst’s connection to the tradition of liberalism and constructivism, and so touches on the problems that not only underlie Forst’s thinking, but also the very foundations of these schools of thought.

CS

Problém tolerance se v posledních desetiletích v kontextu procesů globalizace a integrace národnostních menšin jeví jako jeden z klíčových problémů politické teorie. Autorem jedné z nejvlivnějších současných teorií tolerance je pak bezpochyby člen „čtvrté generace“ frankfurtské školy Rainer Forst. Článek předkládá kritickou recepci jeho teorie, lze ho ovšem zároveň chápat jako prostředek k získání obecné systematické a normativní orientace ve struktuře komplexní problematiky tolerance, která v současnosti významně rezonuje ve veřejném prostoru. Výklad za pomoci historických příkladů osvětluje Forstovo rozlišení pojmu a pojetí tolerance a následně se věnuje originálnímu normativnímu ospravedlnění tolerance, s důrazem na Forstem předložená řešení s tímto pojmem spojených paradoxů. Následuje kritické zhodnocení Forstovy argumentace, které poukazuje mimo jiné na obtíže vyplývající z Forstovy návaznosti na tradici liberalismu a konstruktivismu, a tím se dotýká problémů ležících v základech nejen Forstova myšlení, ale v základech těchto myšlenkových směrů vůbec.

9

Etické konsekvence posunu od deontologického principialismu k utilitarismu v kontextu poskytování lékařské péče v období pandemie covidu-19

51%

Randa M.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2023

|

tom 13

|

nr 2

59-71

EN

The COVID-19 pandemic, which quickly became global, brought with it, in addition to consequences in the form of a large number of infected and dead, also worrying ethical issues. The enormous increase in the number of infected patients in need of pulmonary ventilation or ECMO causes increasing pressure on available resources and, due to the depletion of these resources, means the need for an effective triad of patients. In an overloaded health system, the doctor must decide which patients will be provided with intensive care and which will not. In principle, this is a question of ethics and distributive justice. In times of crisis, a utilitarian approach is generally applied, based on the principle of maximizing benefits for as many patients as possible. In times of pandemic, a utilitarian approach seems necessary. However, for first-line physicians who are forced to perform an effective patient triad, this means a departure from the deontological paradigm that underlies the discreet physician-patient relationship. The decision to provide medical care, given the lack of resources that doctors have to make, entails a moral burden that cannot be ignored.

CS

Pandemie covidu-19, která se rychle stala celosvětovou, s sebou kromě konsekvencí v podobě vysokého počtu nakažených a zemřelých přinesla i znepokojivé etické problémy. Enormní růst počtu nakažených pacientů, kteří potřebují plicní ventilaci, případně ECMO1 , způsobuje rostoucí tlak na dostupné zdroje a znamená, v důsledku vyčerpání těchto zdrojů, nutnost efektivní triáže pacientů. V přetíženém zdravotním systému se musí lékař rozhodnout, kterým pacientům bude poskytnuta intenzivní péče, a kterým nikoliv. V zásadě se tak jedná o otázku etiky a distributivní spravedlnosti. V krizovém období se všeobecně aplikuje utilitaristický přístup spočívající na principu maximalizace přínosů pro co největší počet pacientů. V době pandemie se tak zdá, že utilitaristický přístup je nezbytný. Pro lékaře v první linii, kteří jsou nuceni provádět efektivní triáž pacientů, to však znamená odklon od deontologického principialismu, který je základem diskrétního2 vztahu lékař–pacient, jenž je založen na respektování čtyř základních bioetických principů: non-maleficence, beneficence, spravedlnosti a respektu k autonomii. Deontologická podstata diskrétního vztahu lékaře k pacientovi formuluje i zdůvodňuje morální maximu3 odkazem na kategorický imperativ4 , který zároveň zdůvodňuje i další morální maximy: úctu k lidské důstojnosti či princip spravedlnosti. Rozhodnutí týkající se poskytování lékařské péče s ohledem na nedostatek zdrojů, která musí lékaři činit, s sebou přináší morální zátěž, kterou nelze opomíjet.

10

Regulace biomedicínského výzkumu

51%

Lančová P.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2021

|

tom 11

|

nr 1

21-35

EN

This article deals with the issue of the regulation of biomedical research. The article first discusses the term biomedical research in general, including its subsets and methods of classification. The historical context, which had a fundamental influence on the development of regulation, is also elaborated. Furthermore, the article deals with ways of regulating biomedical research. It deals with non-legal regulation, ie ethical regulation and regulation in the form of technical-organizational standards. Finally, the legal regulation is discussed, at the international, European and national levels.

CS

Tento článek se zabývá problematikou regulace biomedicínského výzkumu. V článku je nejprve pojednáno obecně o termínu biomedicínského výzkumu, včetně jeho podmnožin a způsobů členění. Rozvedeny jsou také historické souvislosti, které měly na vývoj regulace zásadní vliv. Dále se článek věnuje způsobům regulace biomedicínského výzkumu, je zde rozebrána regulace mimoprávní, tedy etická regulace a regulace ve formě odvětvových a profesních standardů. V závěru je pak pojednáno o regulaci právní, a to na úrovni mezinárodní, evropské i národní.

11

Princip dvojího účinku a trolleyologie

51%

Černý D.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2019

|

tom 9

|

nr 1

39-54

EN

The principle of double effect plays an important role in deontological ethics which give an emphasis to intentions in the process of moral evaluation of human acts. According to this principle, it is morally permissible to actualize an action with two consequences, one of which is good and the second bad, if and only if some conditions are met: for example, the bad consequence is not a means for attaining the good consequence and the bad consequence is not brought about intentionally, but only foreseen as necessarily and inevitably connected with the actualization of the action itself and its good consequence. The aim of this article is to lay necessary theoretical foundations for a better understanding and employment of the principle of double effect by discussing Hart’s critique of it and Philippa Foot’s different approach to the moral dilemmas to the solution of which the principle of double effects seems to be well applicable. In the course of my argumentation I distinguish between two types of intentions – characterizing and final intentions – and show how this distinction solve some of the difficulties connected with the understanding and application of the principle of double effect.

CS

Princip dvojího účinku hraje důležitou roli v deontologických etikách, které přikládají důležitost intencím v procesu morálního hodnocení lidského jednání. Podle tohoto principu je morálně přijatelné aktualizovat jednání se dvěma důsledky, z nichž první je dobrý a druhý špatný, pouze za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky: špatný důsledek například nesmí být prostředkem k dosažení dobrého důsledku a špatný důsledek nesmí být způsobený úmyslně, je pouze předvídaný jako nutně a nevyhnutelně spojený s provedením jednání samotného a s jeho dobrým důsledkem. Cílem tohoto článku je vystavět nezbytné teoretické předpoklady potřebné k lepšímu pochopení a aplikaci principu dvojího účinku. Diskutuji kritiku tohoto principu britským teoretikem práva Hartem a odlišný přístup k řešení morálních dilemat, k jejichž řešení se princip dvojího účinku zdá vhodným, v díle Philippy Footové. V průběhu své argumentace rozlišuji mezi dvěma typy intencí – charakterizující intence a finální intence – a ukazuji, jak tento rozdíl pomáhá řešit některé obtíže spojení s chápáním a aplikací principu dvojího účinku.

12

Tradice, diskontinuita a etická dimenze literární historie

51%

Holeček L.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2016

|

tom 64

|

nr 3

392-407

EN

This article focuses on aspects of the theoretical issues involved in writing literary history. These reflections are based on the apparently acute conflict between historical analyses which promote discontinuity as an instrument and object of research (Michel Foucault) and concepts of literary history, which endeavour to base themselves on some kind of continuity. The author sees a way out from this stark theoretical contradiction represented by the terms ''tradition'' and ''discontinuity'' in a shift of attention towards the ethical aspects of literary history, finding arguments for seeking an ethical dimension in literary-history work, particularly in the hermeneutics of Hans-Georg Gadamer, Paul Ricoeur, a book by Polish researcher Ewa Domańska Historia egzystencjalna (2012) and the New Historicism of Stephen Greenblatt. Based on his analysis of the ethical aspects behind the ideas of these theorists, the author concludes that the essence of the past makes itself felt in its disturbing uncertainty, mutability, multiplicity and otherness. Any text from the past that becomes the subject of historical research is based on an ethical relationship involving the idea of debt. Literary history does not consist in the confirmation of continuity (e.g. national historiography), but quite the reverse in its constant querying and pursuit. Every text may be perceived as a resonating board (a ''trace'' of the past) that facilitates a confrontation with otherness. In this way attention might be focused on neglected phenomena, such as human emotions, desires, fear, pain and corporeality through marginal or forgotten texts, as records of the ''movements'' of living human beings who strove for something and who actually lived.

CS

Článek se věnuje teoretickým problémům psaní literární historie. Východiskem úvah je zdánlivě ostrý konflikt mezi historickými analýzami, které prosazují diskontinuitu jako nástroj i předmět výzkumu (Michel Foucault) proti koncepcím literární historie, jež se snaží vycházet z nějakého typu kontinuity. Autor spatřuje východisko z této ostré teoretické kontradikce zastoupené pojmy „tradice“ a „diskontinuita“ v přesunu pozornosti k etickým aspektům literárních dějin. Argumenty pro hledání etické dimenze literárně-historické práce nachází zejména v hermeneutice H. G. Gadamera, P. Ricoeura, v knize polské badatelky E. Domańské Historia egzystencjalna (2012) a v Novém historismu S. Greenblatta. Na základě analýzy etických aspektů v koncepcích těchto teoretiků autor vyvozuje, že podstata minulosti se ohlašuje svou zneklidňující nejistotou, nestálostí, mnohostí, jinakostí. Jakýkoliv text minulosti, který se stává námětem historického výzkumu, zakládá etický vztah vedený ideou dluhu. Literární historie nespočívá na potvrzování kontinuity (např. nacionální historiografie), ale naopak z jejího neustálého hledání a zpochybňování. Každý text může být vnímán jako rezonanční deska („stopa“ minulosti) zpřístupňující setkání s jinakostí. Do centra pozornosti by se tak mohly dostávat opomíjené fenomény, jako jsou lidské emoce, touhy, strach, bolest, tělesnost, a to i skrze okrajové či zapomenuté texty, jakožto záznamy „pohybů“ živých lidských bytostí, které o něco usilovaly a skutečně žily.

13

Socialinio solidarumo motyvai architekto Vytauto Landsbergio-Žemkalnio kūryboje

51%

Petrušonis V.

Town Planning and Architecture

|

2010

|

tom 34

|

nr 3

128-137

LT

Šiuolaikinėje visuomenėje didėja atskirtis, socialinių grupių nesusikalbėjimas, užsisklendimas, kuriant grupinius idealus, siekiant nereikšmingų tikslų. Greta kitų dalykų, tai susiję su socialinio solidarumo kaita, kuri veikiama tokių šiuolaikinės civilizacijos reiškinių kaip individualizacija, diversifikacija, globalizacijos procesas, segmentacija. Šiuolaikinės kartos architektų, kartu su užsakovais esančių savojo laikotarpio atstovais, darbai ypač dažnai atspindi siekį dominuoti, išsiskirti bet kokioje miesto dalyje, bet kokioje pastatų apsuptyje, todėl ugdant šiuolaikinius architektus svarbu perteikti jiems ne tik meninio komponavimo įgūdžius, bet suvokimą, kaip architektūra gali prisidėti prie harmoningos socialinės elgsenos stereotipų aktualizavimo, ypač skatinant socialinį solidarumą (nes tai susiję su visuomenės grupių santykių harmonizavimo užtikrinimu). Todėl svarbus kompozicinių priemonių, galinčių užtikrinti harmoningos socialinės sąveikos nuostatų aktualizavimą, socialinio solidarumo nuostatų įtvirtinimą, pažinimas, o tam ypač svarbu šiuo aspektu įvertinti mūsų šalies įvairių laikotarpių įžymių architektų kūrybą. Vienu iš tokių architektų yra V. Landsbergis-Žemkalnis, kuriam architekto atsakomybė visuomenei buvo ypač svarbi. Architekto V. Landsbergio-Žemkalnio darbų analizė parodė, kad jo kūrybai būdingas organiškojo kompozicinio tipo vyravimas, o kartu - socialinio solidarumo programavimą užtikrinančių architektūrinių kompozicinių priemonių dominavimas. Ypač šiomis programuojančiomis savybėmis pasižymi V. Landsbergio-Žemkalnio pastatai, esantys pačioje Kauno miesto širdyje - Naujamiestyje. Tai pasireiškia tuo, kad šie pastatai yra daugiau miestietiško tipo, aktyviai "bendradarbiauja" su gretimais pastatais, su visa gatvės erdve. Tolstant nuo centro, pastatuose gausėja vertikalių elementų, daugiau skiriasi atskirų pastato dalių aukštis, siluetas darosi aktyvesnis, dinamiškesnis. Tipologiškai tai būdingi priemiesčių ar užmiesčio pastatų, kurie pretenduoja į lokalinio kompozicinio centro vaidmenį, bruožai. V. Landsbergio-Žemkalnio kūryba liudija apie jo sugebėjimą suprasti urbanistinę situaciją ir joje deramai parinkti statinio kompozicinius parametrus, ypač - tankiai užstatytoje aplinkoje, kur solidarumo vaizdinis reprezentavimas yra itin aktualus.

EN

In contemporary society marginalization, alienation of social groups is increasing. Among other things, it is related to changes in the phenomenon of social solidarity, which are influenced by the processes of individualization, diversification, globalization, segmentation. Architectural works of modern architects, that together with customers represent the attitudes of nowadays, often reflect the desire to dominate. While educating young architects it is important to provide them not only with technical and artistic skills, but also to make them understand how architecture can take part in the the actualization of harmonic social behaviour stereotypes, the psychological attitude to encourage the pursuit of social solidarity. It is therefore important to learn how architectural composition can ensure a harmonious social interaction. The related adequate experience is worth studying. It is particularly important to evaluate the works of different periods of our country's famous architects. V. Landsbergis-Žemkalnis could be distinguished as one of such architects to whom responsibility to society was particularly significant. Analysis revealed that V. Landsbergis-Žemkalnis works are characterized by predominance of an organic compositional type what means that the programming of social solidarity attitudes by architectural compositional measures is ensured. In particular, these properties are characteristic of V. Landsbergis-Žemkalnis buildings realized in the heart of Kaunas city. These buildings are better harmonizing with adjacent buildings and the whole street space. Moving away from the center, in the buildings erected by V. Landsbergis-Žemkalnis design, the number of vertical elements increases, separate parts of a building have a more distinct height, the silhouette becomes more active, more dynamic. Typologically such a building could be assigned to the hierachical compositional type. In contrast to "buildings of the street", "of the city", these buildings represent "suburban" buildings, what claims to be a local compositional center. Altogether V. Landsbergis-Žemkalnis works illiustrate his ability to "read" the situation in an urban context and use properly selected compositional building parameters, especially properly chosen measures operating in a dense group of existing buildings where the solidarity phenomenon is of great importance.

14

Vyprávění mezi empatií a vraždou Ian McEwan a jeho román Pokání

51%

Čapek J.

Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

|

2021

|

tom 31

|

nr 2

9-24

EN

While the human capacity of storytelling constitutes an important meta-textual motif in several of McEwan’s novels, Atonement (2001) is his prominent story about storytelling and its moral value. McEwan has at times suggested that narrative imagination can help us enter other people’s lives and thus forms a pre-condition for any contemporary morality. The article reads Atonement as an attempt to put this belief in narrativity to the test. Moreover, it addresses the role played by non-literary narratives in the self-understanding of individuals and groups. When asking how deeply narrative we are according to McEwan, the present article suggests that the key distinction the novel Atonement enables us to draw is not the one between the “narrativist” and “anti-narrativist” approach, but between two complementary experiences of time whose interplay makes our life unstable and prone to failures.

15

O vědě, ideologii a strukturalismu

51%

Hana Š.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2015

|

tom 12

|

nr 23

105-114

EN

The paper starts from a consideration of two variant critiques of structuralism: in 1935, Marxistoriented historians polemicized with Mukařovský’s concept of the development of literature; in 1951, Mukařovský himself presented a critique based in the ideology of the totalitarian regime. A comparison between the state of the scholarly debate in the 1930s and the latter event allows us to develop some more general characteristics of the ingerence of power ideology into scientific discourse and its paradigm. The focus of our inquiry is the question as to what allowed Mukařovský to perform this radical turn and adopt an ideological doctrine. What we find is that a link between the topics pursued in our argument — i.e. between the structuralist theory, an ideology in the service of power and the deformation of the scholarly paradigm — is provided by the position of the individual in history, in both artistic and social discourse. The gist of the matter is that with the weakening or even elimination of the individual’s role disappears the ethical dimension of the human relating to the world, disappears individual responsibility as an essential, irreducible part of one’s identity.

16

Robots with biological brains : autonomy and liability of a semi-artificial life form

44%

Krausová A. , Hazan H.

The Lawyer Quarterly

|

2017

|

tom 7

|

nr 3

162-172

EN

Hybrid IT systems with biological brains (hybrots) enhance our understanding of brain functioning. However, given their specific form of existence and their ability to act autonomously to a certain degree, they raise questions regarding attributing liability in case they cause damage. The aim of this paper is to suggest a scheme for attributing liability to these systems while taking into account liability issues related to artificial intelligence. Firstly, the paper describes the technology of hybrid systems, its history, state of the art as well as its technological constraints. Next, general social and ethical aspects of the technology are briefly described. Finally, the paper describes the main problems related to liability of hybrid systems and sets out criteria for determining liability for damages caused by hybrots.

17

Objektivní a vyvážené informace ve vysílání - racionální požadavek, či iluze?

38%

Svoboda T.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2023

|

tom 162

|

nr 5

393-414

EN

The article provides a critical analysis of the requirements of objective and balanced information in broadcasting, which are contained in Act No. 231/2001 Coll., on the Operation of Radio and Television Broadcasting and on Amendments to Other Acts, as amended, and also in the previous legislation. The article attempts to explain the nature of these requirements in the current social context. It comes to the general conclusion that these requirements are intended to represent general ideas of journalistic ethics and related ethical standards, which (in the case of some programmes, especially news programmes) are actually enforced through state supervision of radio and television broadcasting. This framework seems rational, at least in terms of the congruence of the public interest towards which both journalistic ethics and state supervision of broadcasting are in principle aimed. From this perspective, the so-called new media, which may replace the “traditional” media in practice and which are generally more loosely regulated by law (and to which the comparable requirement of objectivity and balance of information does not usually apply), appear problematic. The future solution to this disparity may be both to strengthen the regulation of the new media and/or to deregulate the traditional media in some way.

CS

Článek se zaměřuje na kritickou reflexi požadavků objektivity a vyváženosti poskytovaných informací, které jsou obsaženy v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v základu taktéž v předcházející právní úpravě. Článek se pokouší o přiblížení podstaty těchto požadavků v aktuálních společenských souvislostech. Dochází k obecnému závěru, že tyto požadavky mají reprezentovat obecné představy o žurnalistické etice a související základní etické standardy, které jsou (pro případ některých pořadů, zejména pořadů zpravodajských) fakticky vynucovány prostřednictvím státního dozoru nad rozhlasovým a televizním vysíláním. Tato konstrukce se zdá být racionální přinejmenším v rovině shodnosti veřejného zájmu, ke kterému v principu směřuje jak žurnalistická etika, tak státní dozor nad vysíláním. Problematická se z tohoto pohledu jeví tzv. nová média, která mohou média „tradiční“ v praxi nahrazovat a která jsou obecně volněji právně regulována (a srovnatelný požadavek objektivnosti a vyváženosti informací se na ně zpravidla neuplatňuje). Budoucím řešením této disproporce může být jak posílení regulace nových médií, tak určitá forma deregulace médií tradičních.

18

Singerova britva, druhizmus a výnimočné postavenie človeka vo vesmíre = : Singer’s razor, speciesism and the exceptional status of man in the universe

26%

Sýkora P.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2013

|

tom 61

|

nr 3

415-426

XX

The aim of this study is to refute the frequent and repeated critical objections to Singer’s almost four-decades-old argument against speciesism. These objections are based, above all, on misunderstanding. There is misunderstanding not only of the argument itself, but also of Singer’s methodological starting point, which we have termed “Singer’s ethical razor”. In the text we show why it is not possible to reject Singer’s utilitarian argument only by rejecting utilitarianism en bloc. In the same way, we show why it is not appropriate to charge Singer with failing to extend his ethics to include plants and lifeless nature. In fact the opposite is true because Singer clearly demonstrates how environmental ethics relating to the protection of the wild can be based on the same principle of the equal consideration of interests which is the basis for the moral unacceptability of speciesism.