Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Dwie drogi krytyki neopozytywizmu

100%

Wójcik W.

Uniwersyteckie Czasopismo Socjologiczne

|

2015

|

nr 10

60-75

PL

Najważniejsze argumenty krytyczne wobec neopozytywizmu miały miejsce ze strony dwóch wielkich nurtów filozofii XX wieku: realizmu krytycznego (K.R. Popper) i filozofii analitycznej (G.E. Moore, B. Russel, L. Wittgenstein). Wszystkie te nurty zresztą wyrastają z tego samego pnia, tj. z filozofii austriackiego myśliciela, Franza Brentany. Będę starał się pokazać, że szczególne znaczenie w przezwyciężaniu neopozytywizmu miała filozofia analityczna rozwijana w szkole lwowsko-warszawskiej, której twórcą był Kazimierz Twardowski, uczeń Brentany. Na charakter tej szkoły wpłynął również projekt rozwijania polskiej matematyki, logiki i filozofii, zaproponowany przez współtwórcę polskiej szkoły matematycznej - Zygmunta Janiszewskiego oraz badania logiczne podstaw matematyki prowadzone przez Jana Śleszyńskiego, Jana Łukasiewicza, Stanisława Leśniewskiego, Alfreda Tarskiego (i innych polskich logików). Nie można też zapominać o uczonych działających poza nurtem głównych szkół naukowych okresu międzywojennego, a których badania nad nauką są szczególnie cenne - chodzi o Leona Chwistka, Ludwika Flecka czy matematyków - Witolda Wilkosza i Otoona Nikodyma. W tej pracy jedynie sygnalizuję te kwestie.

2

Intuicyjne koncepcje kontinuum

100%

Marcin Skalny M.

Humanistyka i Przyrodoznawstwo

|

2016

|

nr 22

307-320

PL

W artykule autor rozważa koncepcje kontinuum oparte na intuicji stworzone przez Giusseppe Veronesa, Paula du Bois-Reymond, Franza Brentano, Charlesa Sandersa Peirca i Henriego Poincarego w odpowiedzi na idee arytmetycznego kontinuum Richarda Dedekinda i Georga Cantora. Stara się znaleźć wspólny czynnik, który łączy pojęcia intuicyjnego kontinuum użyte przez wspomnianych matematyków i filozofów.

3

Rola uczuć w estetyce Franza Brentana

100%

Ruks J.

Estetyka i Krytyka

|

2016

|

nr 3(42)

145-166

EN

The subject of the article are the feelings in the aesthetics of Franz Brentano. This study is divided into two parts. The first one deals with the determination of how the subject is experiencing beauty. Fundamental role in the experiencing of a beautiful fully the specific feeling determined by Brentano correct joy. It remains in a strong relationship with other feelings, such as feeling of correct preference and sensual feelings, as well as a specific group performances. The second part of the article are the issues of artistic creation. The purpose of this part of article is to outline the conditions conducive to artistic creation, with particular emphasis on mental processes taking place among artists in the creation of brilliant works of art. Mental phenomenon, which forms the basis of artistic creation, it turns out in the aesthetics of Brentano feeling of aesthetic sensitivity.

4

Husserlova raná teorie časového vědomí

94%

Janoušek H.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2019

|

tom 67

|

nr 3

383-401

EN

Husserl’s analysis of inner time consciousness belongs among classic topics of modern philosophy as it is rich in insights and proved to be highly influential for the development of the phenomenology of time. This fact has been appropriately reflected in the scholarly literature on the topic. It is therefore surprising that the account of the early development of Husserl’s thinking about time is not faithful to the actual texts published by him. A closer look at works published by Husserl suggests that he initially used the theory of time consciousness of his teacher Brentano in his first book Philoso- phy of Arithmetics (Philosophie der Arithmetik, 1891) to refute time based accounts of constitution of multiplicities (also called “sets” or “totalities”) and that somewhat later, he tried to improve on it by introducing the concept of representation in his second psychological work “Psychological Studies in the Elements of Logic” (“Psychologische Studien zur elementaren Logik”, 1894). This step opens up a possibility of an analysis of inner time consciousness and allows for differentiation between the retentional unity of time intuition on the one side and perceptional presence of a freshly passed perception of time objects on the other.

DE

Husserls Analyse des inneren Zeitbewusstseins gehört zu Recht zu den klassischen Themen der modernen Philosophie, bietet sie doch einen Reichtum an Perspektiven, die die Entwicklung der Phänomenologie der Zeit beeinflussten. Die Bedeutung dieser Analyse spiegelt sich auch in der großen Menge an Fachliteratur wider, die sich mit diesem Thema auseinandersetzt. Es ist daher auffallend, dass die Interpretation der frühen Entwicklung von Husserls Gedanken zum Thema Zeit nicht den von Husserls selbst veröffentlichten Texten entspricht. Schauen wir uns diese Werke genauer an, so zeigt sich, dass Husserl in seinem ersten Buch, Philosophie der Arithmetik (1891), die Theorie des Zeitbewusstseins seines Lehrers Brentano dazu verwendete, um die Theorie der Vielheit (für die auch die Begriffe „Menge“ bzw. „Summe“ verwendet wurden) abzulehnen. Später versuchte er dann, diese Theorie auszubauen, indem er in seinem zweiten Werk zur deskriptiven Psychologie, „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894), den Begriff Repräsentation einführte. Dieser Schritt ermöglichte die Analyse des inneren Zeitbewusstseins und die Unterscheidung einerseits der intentionalen Einheit des Zeitdenkens und andererseits der Gegenwart vergangener Eindrücke zeitlicher Gegenstände.

CS

Husserlova analýza vnitřního vědomí času právem patří mezi klasická témata moderní filosofie. Tento význam se odráží i v množství odborné literatury, která se tomuto tématu věnuje. Výklad raného vývoje Husserlova myšlení o tématu času však není práv textům, které sám Husserl publikoval. Přihlédneme-li blíže k těmto dílům, ukáže se, že Husserl ve své první knize, jíž byla Philosophie der Arithmetik (1891), využíval teorii časového vědomí svého učitele Brentana k tomu, aby odmítl teorii mnohosti (pro niž se také užívaly termíny „množina“ či „souhrn“). O něco později pak ve svých „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894) zavedl pojem reprezentace. Tento krok umožnil analýzu vnitřního časového vědomí a odlišení intencionální jednoty časového názoru na jedné straně od spolupřítomnosti právě minulého vjemu časových předmětů na straně druhé.

5

Fundamenty fenomenologicznej teorii wartości

84%

Chrudzimski A.

Kwartalnik Filozoficzny

|

2020

|

tom 48

|

nr 1-2

87-108

EN

The paper outlines the fundamentals of a phenomenological theory of values. The basic theses have been formulated by Franz Brentano. According to him, what constitutes our epistemic access to values are emotions. Emotions are described as intentional states for which it makes perfect sense to ask about their correctness and justification. In his published works, Brentano was an anti-realist about values, but the phenomenological tradition followed instead the views of Anton Marty. Marty takes values ontologically seriously, even though at the end of the day he construes them as entities supervenient on purely descriptive properties.

6

Three Enlightenments of Modernity in the Historico-Philosophical Conception of Kazimierz Twardowski

84%

Starzyński W.

Dialogue and Universalism

|

2022

|

nr 1

147-164

EN

The aim of this article is to discuss the reflection on the history of philosophy conceived as a cycle of enlightenments in the thought of Kazimierz Twardowski. In 1895 Twardowski adopts Franz Brentano’s model of the cyclical character of the history of philosophy. In the cycle of modern philosophy, the traditional Enlightenment period of the 18th century is shown critically as the one in which the original forces of the scientific revolution of the 17th century weakened, while the philosophy of the beginning of modernity is to be seen as the proper Enlightenment. Critical reflections are crowned with a sharp critique of Immanuel Kant’s philosophy which is supposed to be responsible for a further weakening, or even degeneration, of 19th century philosophy. Twardowski when lecturing on the history of modern philosophy in Lvow in 1896– 1923, softened the four-phase conception of the modern cycle as well as the key role played by Kant’s thought. But in 1904, in the context of the motto of the “return to Kant” and the formation of the Polish Philosophical Society, Twardowski delivered an important speech in which the figure of Kant was instrumentalized for the purposes of what we may call the third modern enlightenment, this time taking place in Polish philosophy.

7

Theunissenův Hegel, Henrichův Husserl

83%

Janoušek H.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2020

|

tom 68

|

nr 1

83-97

EN

The text focuses on two works that compare Hegel’s philosophy with Husserl’s. In both it is possible to find interesting impetuses towards further elaboration. In Michael Theunissen’s work, this can especially be found in the relating of the reflection of the object from Hegel’s introduction to The Phenomenology of Spirit to Husserl’s reflection on the ways in which the object is given. Dieter Henrich, in turn, points to the relational structure of the principal determinations in which objects are thought and which, in Husserl, appear to be distorted by the orientation to the relations of the performances of objective intentionality, in which these determinations reach a demonstrative giveness. It is, however, possible to find significant shortcomings in the approaches of both authors. While Theunissen’s effort remains at the level of an unfinished idea, Henrich glosses over the fundamental differences between Husserl and Kant’s conceptions of the a priori justification of knowledge. Yet even these texts clearly show the untapped potential that comparing the philosophies of Husserl and Hegel can offer, which could contribute to a better understanding of these thinkers and the distinctive features of their approaches.

CS

Text se zaměřuje na dva pokusy srovnat Hegelovu a Husserlovu filosofii. V obou lze nalézt zajímavé podněty vybízející k dalšímu rozpracování. V pokusu Michaela Theunissena jde zejména o vztažení reflexe předmětu pro nás z Hegelova úvodu k Fenomenologii ducha k Husserlově reflexi způsobů danosti předmětu. Dieter Henrich zase poukazuje na relační strukturu hlavních určení, v nichž jsou předmětnosti myšleny a která se zdá být u Husserla zkreslena orientací na relace výkonů objektivující intencionality, v nichž tato určení dospívají k názorné danosti. V přístupech obou zmíněných autorů lze ovšem shledat nepominutelné nedostatky. Zatímco Theunissenův pokus zůstává jen na úrovni nerozpracovaného nápadu, Henrich přehlíží zásadní rozdíly v Husserlově a Kantově koncepci apriorního odůvodnění poznání. Přesto se i v těchto textech jasně ukazuje nevytěžený potenciál srovnání Husserlovy a Hegelovy filosofie, který může přispět k lepšímu pochopení těchto myslitelů a svérázu jejich koncepcí.

DE

Der vorliegende Text befasst sich mit zwei Versuchen eines Vergleichs der Philosophien von Hegel und Husserl. In beiden finden sich interessante Gedanken, die zu einer eingehenderen Betrachtung einladen. Bei Michael Theunissen geht es insbesondere um die In-Beziehung-Setzung des Gegenstands für uns aus Hegels Einleitung zur Phänomenologie des Geistes mit Husserls Reflexion von Arten der Gegebenheit des Gegenstandes. Dieter Henrich wiederum verweist auf die Relationsstruktur der Hauptbestimmungen, in denen die Gegenständlichkeiten gedacht werden und die bei Husserl durch die Orientierung auf die Relation von die Intentionalität objektivierenden Leistungen, in denen diese Bestimmungen zu einer anschaulichen Gegebenheit gelangen, verzerrt erscheinen. In den Ansätzen der beiden genannten Autoren lassen sich jedoch auch unübersehbare Unzulänglichkeiten finden. Während Theunissens Versuch auf der Ebene einer nicht weitergeführten Idee bleibt, übersieht Henrich die grundlegenden Unterschiede von Husserls und Kants Konzept der A-Priori-Begründung der Erkenntnis. Dennoch zeigt sich auch in diesen Texten das nicht ausgeschöpfte Potential, den das Vergleichen der Philosophien Husserls und Hegels bietet. Ein solcher Vergleich könnte zu einem besseren Verständnis dieser Denker und der Eigenarten ihrer Konzeptionen führen.

8

The alleged activity of active intellect: A wild goose chase or a puzzle to be solved?

67%

Kamińska S.

Zagadnienia Filozoficzne w Nauce

|

2014

|

nr 54

79-126

EN

Trying to describe the activity of Aristotle’s active intellect, we will sooner or later realize that we cannot find its right description, because Aristotle did not provide for one. He left us with many irreconcilable statements and questions with no answers. In the famous text Aristotle’s Two Intellects: a Modest Proposal Victor Caston claims that Aristotle did not describe the activity, because there simply is no such activity and we should therefore identify nous poietikos with God, because God too does nothing. Trying to find this lacking description is like going on a wild goose chase – Caston argues. In my text I will show that his solution, albeit tempting, is in fact a kind of “dissolution” and that a wild goose chase, although for many doomed to failure, can be fruitful. I will do so by presenting three groups or clusters of views on active intellect which – I believe – are philosophically significant. Caston’s proposal will be one of them, but not the privileged one. These three types of interpretations will hopefully provide us with an imagery that will help us somewhat come to terms with Aristotle’s succinctness.

9

Yakym Yarema’s philosophical and pedagogical ideas in discursive practices of education

59%

Honcharenko O.

Kultura-Społeczeństwo-Edukacja

|

2017

|

tom 12

|

nr 2

313-327

EN

In this paper on the basis of comparative analysis the similarity of Yakym Yarema’s and Kazimierz Twardowski’s main philosophical and pedagogical ideas has been identified. The analysis of these ideas proves that Ukrainian scientist represents Twardowski’s educational practices as well as reflects the traditions of Vienna philosophical school by Franz Brentano which history goes back to Aristotle’s philosophy. The value of Yakym Yarema’s philosophical and pedagogical ideas in the present educational discourse has been shown in the article.