Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Symbióza historie, teorie a textologie

100%

Tureček D.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 1

99-102

2

Rozpaky a zklamaná očekávání : o třech nových publikacích české medievistiky

100%

Jiroušková L.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 1

65-89

EN

The serie of reviews of Czech medieval studies publications. Pavel Brodský: Krása českých iluminovaných rukopisů. Praha, Academia 2012. 366 s. Kristiánova legenda. Praha, Vyšehrad 2012. 171 s. František Šmahel - Lenka Bobková (edd.): Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2012. 929 s.

CS

Recenzní studie ke knihám Krása českých iluminovaných rukopisů; Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby Ludmily; Lucemburkové. Česká Koruna uprostřed Evropy.

3

Průvodce a jeho dvojenec

100%

Šebek J.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 1

90-99

4

Abjektivní aspekty básnické řeči Jiřího Ortena a Kamila Bednáře

88%

Brdek Z.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 1

46-64

EN

The present essay deals with the poetic discourse of Jiří Orten and Kamil Bednář round the turn of the 1930s and 1940s, when the group of young literati that both of them belonged to enjoyed public attention - particularly in connection with the discussion over the upcoming poetic generation. Artistic texts by both poets show a number of similarities, but then again quite a few differences. Rhetorical analysis and interpretation inspired by Julie Kristeva’s concept of the abject and abjection, based on the supposition that the human subject is unstable, and on the need to continually reconstruct it, points to one of the key differences between these two authors. The poetic subject in both of them often removes the barrier between the external world and himself, thus merging in with his environment. However, only in the case of Orten does this movement lead to the destruction of the subject, balanced by an opposite, self-preserving gesture of rejection, ousting or limitation, as Bednář considers a certain desubjectivization in the poetic process to be a desirable condition for authenticity in artistic creativity.

CS

Předkládaná esej se zabývá básnickými diskurzy Jiřího Ortena a Kamila Bednáře okolo přelomu 30. a 40. let 20. století, kdy se skupina mladých literátů, k níž se oba řadili, těšila veřejné pozornosti - zejména v souvislosti s diskuzí o nastupující básnické generaci. Umělecké texty obou básníků vykazují řadu podobností, ale na druhé straně také nemálo odlišností. Rétorická analýza a interpretace inspirované koncepcí abjektu, resp. abjekce Julie Kristevy, která vychází z předpokladu nestabilnosti lidského subjektu a jeho nutnosti neustálého znovubudování, poukazuje na jeden z klíčových rozdílů mezi zmiňovanými autory. Básnický subjekt obou často odstraňuje bariéru mezi vnějším světem a sebou samým, čímž splývá se svým okolím. Pouze u Ortena je však tento pohyb vedoucí k zániku subjektu vyvažován protichůdným, sebezáchovným gestem odvrhnutí, vytěsnění či vymezení se; Bednář totiž považuje určitou desubjektivizaci v procesu básnění za žádoucí podmínku autenticity umělecké tvorby.

5

Druhý Čep

75%

Kubíček T.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 1

35-45

EN

This study deals with the characteristic features of Čep’s style and their functions at the moment the author retreats into the anonymity of writing and distorts their primary form. The study is based on the detective story, one part of which Jan Čep writes at the behest of the publisher Bedřich Fučík as part of his promotional activities. An analysis of the author’s narrative techniques shows how Čep simultaneously abandons and confirms the formal and idea-based element of his writing, as anonymity enables him to confrontationally hone several of his views regarding the criticism of pragmatism and liberalism at that time. At the same time ongoing analysis of his positions and motives indicates that the apparent playfulness of the text conceals within itself a different form of irreconcilable position and a confirmation of Čep’s conception of the aesthetic purpose of a literary text, a conception which determines Čep’s position among the authors of modern literature.

CS

Studie se zabývá charakteristickými rysy Čepova stylu a jejich funkcí v okamžiku, kdy autor ustoupí do anonymity psaní a deformuje jejich primární podobu. Východiskem studie je detektivní příběh, jehož jednu část Jan Čep píše na objednávku nakladatele Bedřicha Fučíka v rámci jeho propagačních aktivit. Rozborem narativních technik autor studie ukazuje, jak Čep opouští i potvrzuje současně formální a myšlenkovou podobu svého psaní, jak mu anonymita umožňuje konfliktně vyhrotit některé z jeho postojů, které souvisejí s dobovou kritikou pragmatismu a liberalismu. Postupnou analýzou postupů a motivů se zároveň ukazuje, že zdánlivá hravost textu v sobě ukrývá jinou podobu nesmiřitelného postoje a stvrzení Čepova pojetí estetické určení literárního textu, pojetí, které určuje Čepovu pozici mezi autory moderní literatury.

6

Národ nezná odpuštění : expatriace Karla Sabiny v srpnu 1872

63%

Charypar M.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 2

184-214

EN

This study follows in detail the circumstances surrounding the “national judgement” of Karel Sabina, who was revealed in 1872 to be a Prague police informer and thus compelled by Czech patriotic and political circles to emigrate from Bohemia and to halt his official activities as a writer. This is partly based on the publication of police and court documents acquired by Petr Kovařík (2010), which provide evidence of the circumstances behind the investigation of Sabina's case and his unsuccessful defence before a court, which never sat for a main hearing. However, the study's main subject of interest is the numerous articles in Czech and Austrian (particularly Prague and Viennese) newspapers, which turned the Sabina affair into a political scandal, unleashing a massive campaign primarily targeting the Czech anti-imperial opposition, represented in particular by Julius Grégr and Jan Stanislav Skrejšovský. The study compares the official level of Sabina's case with the public level, commenting on the numerous statements in the newspapers on the case and adding previous knowledge on many new details, such as Sabina's loss of employment as the editor in charge of the Slovan journal just a day after the “national judgement', his month-long stay in prison in 1873 for a press misdemeanour by Slovan when Sabina was editor and so forth. It also offers several possible interpretations of the entire case, which can be viewed at the legal, moral, political, cultural and private levels, or can also be seen as an unfortunate coincidence.

CS

Studie sleduje detailním způsobem okolnosti tzv. „národního soudu“ nad Karlem Sabinou, který byl v létě 1872 odhalen jako konfident pražské policie a na základě toho přinucen českými vlastenecko-politickými kruhy k emigraci z Čech a k zastavení své oficiální činnosti jako spisovatele. Vychází částečně z edice policejních a soudních dokumentů pořízené Petrem Kovaříkem (2010), jež dokládají okolnosti vyšetřování Sabinova případu i jeho neúspěšné obhajoby před soudem, který nikdy nedospěl k hlavnímu přelíčení. Hlavním předmětem zájmu studie se však stávají četné články v českých a rakouských (především pražských a vídeňských) novinách, které ze Sabinovy aféry vytvořily politický skandál a rozpoutaly masivní kampaň, jejímž hlavním obžalovaným se stala česká proticísařská opozice, reprezentovaná zvláště Juliem Grégrem a Janem Stanislavem Skrejšovským. Studie konfrontuje úřední rovinu Sabinovy kauzy s veřejnou, komentuje četná vyjádření novin k této kauze a doplňuje dosavadní poznání o mnoho nových detailů, jako je např. ztráta Sabinova zaměstnání jako zodpovědného redaktora časopisu Slovan pouhý den po „národním soudu“, jeho odpykaný jednoměsíční trest žaláře v r. 1873 za tiskový delikt Slovana z doby Sabinovy redakce, atd. Nabízí také několik možných interpretací celého případu, který lze vnímat na rovině právní, morální, politické, kulturní, soukromé i jako nešťastnou souhru okolností.

7

František Gellner si za ženu vezme gorilu

51%

Kořínková L.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 1

3-34

EN

This study focuses on one of the most popular poems by František Gellner. The first part summarizes previous interpretations of the text, and on the basis of further source research, some of these are extended or partly corrected. In the next part, the study offers new relevant contexts in which this poem can be perceived. The analysis focuses predominantly on the motif of the gorilla. This motif is presented as significant at the time the poem appeared, broadly resonating throughout culture (and pop-culture) - among other things it seems related to a new reflection of the animal features of the human race, particularly sexuality. The concluding part of the study discusses the genesis of the text, analysing a manuscript variant of the poem (hitherto unknown) and the potential this source offers to the interpretation.

CS

Studie se zabývá jednou z nejpopulárnějších básní Františka Gellnera. Ve své prvé části podává přehled dosavadních interpretací tohoto textu a některé z nich s využitím dalšího pramenného výzkumu rozvádí či částečně zpřesňuje. V další části se pokouší nabídnout nové relevantní kontexty, v nichž lze báseň vnímat. Výklad je soustředěn zejména k motivu gorily, jenž je předveden jako dobově příznačný a mnohočetně rezonující v kulturní a pop-kulturní sféře, mj. v souvislosti s reflexí animálních stránek člověka, zejména jeho sexuality. Závěrečná část studie je věnována genezi Gellnerovy básně, zejména analýze její dosud zcela neznámé rukopisné varianty a potenciálu, který tento materiál poskytuje pro interpretaci.

8

Prolegomena k parnasismu

51%

Haman A.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 2

215-237

CS

a2_Proti ní stavěli tvarový řád a myšlenkovou propracovanost uměleckých děl, jejich estetickou ukázněnost. V našich podmínkách zaujaly tyto stylové rysy pozornost některých mladších básníků i prozaiků, kteří počali ve své tvorbě klást důraz na momenty estetické, projevující se ve snaze o vytříbenost uměleckého tvaru a o myšlenkové prohloubení a rozšíření umělecké obraznosti. Jakkoliv se jejich tvorba lišila (například co do přístupu k tématice - odtud tradiční rozlišení „národovců“ a kosmopolitů“), dají se u nich nalézt společné rysy, které jsou pro ně příznačné (důraz na estetický přístup k látce a tvaru) a nabízejí možnost zahrnout je pod společný pojem parnasismus. Z literárně historického hlediska označuje specifickou přechodovou etapu, která otvírala cestu k nástupu moderny - k symbolismu, dekadenci a secesi. Pojmu „parnasismus“ užíval v české dobové kritice zejména F.X.Šalda. Postupem doby se ztrátou smyslu pro specifické estetizující hledisko nabyl pejorativního významu; rozuměl se jím formálně umělkovaný stylový artismus , který se stal synonymem zastaralosti. Bývá neoprávněně ztotožňován s novoromantismem.

9

Hra s ich-formou v díle Bohumila Hrabala

51%

Doležel L.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 2

238-250

EN

The paper is based on the assumption that the first-person narrative (Ich-form) in modern fiction is not an imitation of oral story-telling, but a special literary mode of narration. As such, it has produced a broad range of variants. The paper follows these variants in the prose fiction of Bohumil Hrabal, who practised Ich-form narrative throughout his creative life. The composition of the paper does not follow a chronological, but rather a logical order of variants, ranging from the “oral stream” of Dancing Lessons for the Advanced in Age through “narrator substitution” in the autobiographical trilogy to the “text after death” of Closely Watched Trains (and a version of Too Loud a Solitude). The paper offers a theoretical explanation of the rise of these variants in claiming that in modern literature the Ich-form underwent a process of conventionalization. In this process it took over some basic features of its competitor, the “objective” Er-form. A similar process can be observed in the evolution of the Er-form, but this time the narration moves from the “objective” base to the “subjective” variants. In modern prose fiction, both Er-form and Ich-form offer a rich variety of narrative modes, unavailable in the prose of the preceding periods. Bohumil Hrabal’s “playing” with the Ich-form contributed substantially to this major innovation.

10

Česká knižní kultura doby Václava Hájka z Libočan : na okraj jednoho badatelského vakua

44%

Voit P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 2

163-183

EN

This paper attempts to examine the literary terrain marked out between the end of the 15th century and the year 1553, i.e. the period in which the first true Czech author, Václav Hájek of Libočany, author of the Czech Chronicle (1541), translator and adaptor of several Old Czech works, lived and worked. However, for this it was necessary both to confront some of the basically Marxist views held by mid-20th researchers and to try to incorporate the well-known facts into a higher entity called book culture. One of the period-based dangers of Marxist paleo-Czech studies was the evaluation of literary works on their own or without any interest in the specific nature of the communication process or the artistic and workmanlike aspects of publication, distribution and reading technique. One of the parameters of book culture is the readers' reception of texts, which enables a readership community to be formed and cultivated. Book printing in Bohemia and Moravia played a much smaller role in this process than we have previously presumed, as the foremost church institutions, Prague University representatives and thus the printers themselves did not understand the social impact of book printing and at most thought of it as another form of business. The literary scene was so lacking in writers, translators and potential readers, who were mostly just from the increasingly emancipated middle classes, that books of such typographic standards were not produced in enough numbers to support the habit of quiet reading and thus enable intensive reading to slowly turn into extensive reading. Domestic book printing was greatly affected by the import of books from Germany and the strong scriptographic output of the intelligentsia there.

CS

a3_Většina složek knižní kultury zůstala (pochopitelně s výjimkami) dlouho konzervativně středověká a díky přežívajícím národním genům se orientovala více reformačně než renesančně. Ještě na počátku 16. století tedy celá knižní kultura odrážela myšlenkovou uzavřenost jagellonských Čech a niterný náboženský svět utrakvistů a Jednoty bratrské. Světský akcent počal každodenní diskuse o eucharistii převyšovat až od 30. a 40. let, tedy v době, kterou rozhýbaly jak kulturotvorné záměry Ferdinanda I. Habsburského, tak protihabsburská opozice uvnitř stavovské společnosti. Ukazuje se tak, že pro knižní kulturu, jejíž nosnou páteř tvoří právě literární scéna, pasivní přejímání uměnovědných kategorií 19. století není nadále vhodné. Budoucí diskuse by měly ukázat, nakolik je vhodnější převzetí dynastické periodizace, jejíž vnitřní mezníky (1520, 1547) řídkou množinu renesančních a humanistických jevů knižní kultury pojmou bez problémů.

11

Koncept humanismu v marxisticky formované paleobohemistice (1956-1996)

32%

Voit P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

tom 66

|

nr 6

777-812

EN

This article presents a retrospective view of the activities of six scholars (Josef Hrabák, Jaroslav Kolár, Milan Kopecký, Eduard Petrů, Emil Pražák and Zdeňka Tichá), who between 1956 and 1996 took an interest in the Renaissance and Humanism in the Czech lands. It might appear that the Marxist ideology of the time must inevitably have distorted the researchers’ professionalism to varying degrees, but this article convincingly proves that this was not entirely unavoidable at least for an interpretation of the period between Hussitism and the Battle of the White Mountain, as in 1956, thanks to Hrabák’s “programme”, this research orientation acquired a strong focus on Josef Dobrovský, and thus on a patriotic assessment of the meaning of Czech history, as had been required by the First Republic. Because postwar Communist doctine paradoxically intersected the same milestones as Masaryk’s nation-building programme, based on the ethos of Hus, Palacký and Havlíček, none of the six scholars under review needed to resort to the political vocabulary that was characteristic of the latter half of the 20th century. Marxist ideology required the emphasis to be at best on progressive trends and the people, the latter term being understood ad hoc to mean both the townspeople and the rural population. On the other hand, the religious question was brought down to just the anti-Habsburg and anti-Rome sentiments of the Unity of Brethren, so that politically deferential research into the 16th century must have missed the most valuable aspects, i.e. the reconceptualization of the inherited canon, whereby the patriotic (i.e. the sole correct) interpretation of literary development was enhanced by dual Catholic-Utraquist and all non-conformist literature. The actual term humanism was overused as need required but without a strict definition, implying identification with humanity in the modern sense of the word. Curiously, this interpretational vagueness then allowed the term humanism to be confused with the Renaissance (and vice versa), thus covering the entire period between Hussitism and the White Mountain within these categories. This sleight of hand was based on a Marxist interpretation of Hussitism, which beyond the obvious positive aspects did not allow for an examination of the negative effects of this revolutionary movement on the subsequent development of bourgeois society (in particular). Hence what was known as the first, Hussite Reformation was declared to be the primary basis for the Renaissance and Humanism in the Czech lands. From the 1980s Eduard Petrů devoted himself to an alternative conception of Humanism. Its alternative and seemingly apolitical nature stemmed from the fact that this conception was not associated with the politically topical interpretation of Hussitism, but then in contrast the Humanism of the Czech lands was enthusiastically found to include a seemingly special feature known as the information explosion. Basically, however, this was a final stage of Humanism for popular consumption (involving its diffusion and imitation), strongly influenced by the printers’ economic standpoint, and inevitably responding to human knowledge and development in all 16th century European literatures.