Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Autorskoprávní public domain a obecná svoboda jednání

100%

Koukal P.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2019

|

tom 158

|

nr 8

753-773

EN

The author looks at institute of public domain from the perspective of private law and constitutional law protection. In the paper, the author emphasises the necessity of the existence of public domain as an important source for artistic and scientific creations, analyses its internal structure and addresses the constitutional-law possibilities of its protection. The author sees the constitutional basis of public domain in the general freedom of action [Article 2 (3) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 2 (4) of the Constitution of the Czech Republic]. The general freedom of action constitutes not only the primary structural principle of the democratic state but also the subjective public right against the state to respect the autonomous manifestations of human’s personality (Constitutional Court rulings file No. I. ÚS 546/03, I. ÚS 167/04). In addition, the general freedom of action “emanates” into the specific fundamental rights and freedoms such as freedom of expression [Article 17 (2) and (4) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms] or the application of the property protection limitations [Article 11 (3) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms].

CS

Autor se zabývá public domain v širších soukromoprávních i ústavněprávních souvislostech. V článku zdůrazňuje nezbytnost existence public domain jakožto důležitého zdroje pro uměleckou a vědeckou tvorbu, rozebírá vnitřní strukturu public domain a věnuje se též ústavněprávním možnostem její ochrany. Ty spatřuje především v tom, že ústavněprávním základem public domain je obecná svoboda jednání (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR), která představuje jednak základní strukturální princip demokratického právního státu, jednak jde o veřejné subjektivní právo jednotlivce na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti (nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 546/03, I. ÚS 167/04). Kromě toho obecná svoboda jednání „prozařuje“ do působení jednotlivých základních práv a svobod, které se k public domain vztahují (například pokud jde o aplikaci čl. 17 odst. 2 a 4 nebo čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod).

2

Anti-suit injunctions in arbitral and judicial procedures in the Czech Republic

70%

Bělohlávek A. J.

The Lawyer Quarterly

|

2018

|

tom 8

|

nr 4

322-331

EN

Anti-suit injunctions are rather unknown in the civil law legal system of the Czech Repbulic. The policy reasons for the rejection of anti-suit injunctions in the Czech Republic are rooted in the constitutional right of every person to assert, through the legally prescribed procedure, their rights before an independent and impartial court or, in specified cases, before another body. In other words, every person may commence proceedings before a competent court, or respectively before any court or another body (e.g. like an arbitral tribunal, etc.), which is then exclusively empowered to rule on its jurisdiction. Therefore, there is also no distinction between anti-suit injunctions in domestic and international litigation. Czech law does not have any alternative procedural or substantive devices that may have similar functions as anti-suit injunctions related to arbitration. It means that it is not possible to obtain a court order against a respondent prohibiting the respondent from commencing or continuing court proceedings in another forum in violation of an arbitration agreement.

3

Částečná neplatnost právního jednání v českém právním řádu

51%

Bělohlávek A. J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2021

|

tom 160

|

nr 4

233-260

EN

Partial invalidity of legal acts is in the Czech law set in Section 576 Civil Code. This provision stipulates specific conditions under which this procedure is applicable, more precisely under which conditions a legal act is invalid in its entirety, instead of partially. However, full invalidation often significantly impacts legal certainty and reasonable expectations of the parties. Therefore this construct is to be applied with maximum caution and only in the uttermost cases in which the application of only partial invalidity due to different reasons is not possible. This contribution has the ambition to clarify the fundamental principles of the concept of partial invalidity and to compare it with the past legislation, as well as with selected foreign laws. The aim of this contribution is also to focus on problematic application of this procedure stemming from theoretical considerations and using practical examples. Problems with this phenomenon relate especially to the practice of the Supreme Court of the Czech Republic, which is not judicially consistent in this area. The author has the ambitions to explain why the Czech law as well as foreign laws and international legal environment increasingly lean towards partial invalidity.

CS

Částečnou neplatnost právního jednání v tuzemském právu upravuje § 576 o. z., který stanoví konkrétní podmínky, za kterých je tohoto postupu možno využít, respektive za jakých podmínek je zapotřebí preferovat na základě neplatnosti určité jednotliviny neplatnost celého právního jednání. Zneplatnění celého právního jednání má ovšem mnohdy velké dopady na právní jistotu a rozumná očekávání stran, a tudíž by s tímto konstruktem mělo být zacházeno maximálně opatrně a využíván by měl být ve skutečně krajních případech, kdy použití pouze částečné neplatnosti není z nejrůznějších důvodů namístě. Tento text má tak za cíl jednak objasnit základní principy institutu částečné neplatnosti a tyto porovnat s minulou právní úpravou, stejně tak jako s vybranými zahraničními právními řády, a zároveň na základě těchto teoretických východisek poukázat na problematické uplatnění tohoto postupu na příkladech z praxe. Problémy s tímto fenoménem jsou spojeny zejména s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky, který v dané oblasti není judikatorně souladný. Autor má tímto článkem zejména ambice vysvětlit, proč se český právní řád, stejně jako jiné právní řády a mezinárodní prostředí, čím dál více kloní k upřednostňování částečné neplatnosti.