Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 2024

1 Bártů J.

Znaleziono wyników: 1

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: zdroj nebezpečí

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Nebezpečnost zvířete jako předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu

100%

Bártů J.

nr 9

879-891

The Civil Code establishes liability for damage caused by an animal in § 2933. As this is a liability for endangerment, one of the unwritten prerequisites for liability is that the dangerousness of the animal materializes in the damage caused. In the present text, I address the question of what that dangerousness should generally consist of, and conclude that the most appropriate criterion will be the contribution of the animal’s energy, or the manifestation of its liveliness, to the resulting damage. On the basis of this generally defined criterion, I deal with typical situations which German legal scholarship has divided into several groups. I consider it correct to abandon the aspect of physiological pressure on the animal because of the vagueness of this criterion and to include the animal’s natural behaviour (mating, displacement, the spread of diseases and pests) in the nexus of danger. If an animal creates an obstacle, we will have to ask whether it has reached the point of collision with a vehicle or a person with the help of its own energy. If so, the condition for inclusion in the nexus of danger will be met. The source of the danger must also include certain injuries that are caused other than by the animal’s direct action on the human or its property. Thus, liability may arise even if the animal causes someone to have a panic attack and he or she is injured while running away.

Občanský zákoník zakotvuje skutkovou podstatu odpovědnosti za újmu způsobenou zvířetem v § 2933. Protože se jedná o odpovědnost za ohrožení, patří mezi nepsané znaky této skutkové podstaty, že se ve vzniklé újmě materializuje nebezpečnost zvířete. V předloženém textu se zabývám otázkou, v čem má tato nebezpečnost obecně spočívat, a dospívám k závěru, že nejvhodnějším hlediskem bude podíl energie zvířete, respektive projev jeho živosti ve vzniklé újmě. Na základě takto obecně definovaného kritéria řeším typické situace, které německá právní věda rozdělila do několika skupin. Za správné považuji opuštění hlediska spočívajícího v působení fyziologického nátlaku na zvíře z důvodu neurčitosti tohoto kritéria a zahrnutí přirozeného chování zvířete (páření, vyměšování, šíření nemocí a škůdců) do nexu ohrožení. Vytvoří-li zvíře překážku, musíme se ptát, zda se na místo kolize s dopravním prostředkem nebo člověkem dostalo za pomoci vlastní energie. V případě kladné odpovědi bude podmínka zahrnutí do nexu ohrožení splněna. Zdroji nebezpečí je třeba přičíst i některé újmy, které vznikly jinak než přímým působením zvířete na člověka nebo jeho majetek. Odpovědnost tak může vzniknout i v případě, že zvíře u někoho vyvolá panickou ataku a ten se během útěku zraní.