Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 2024

Znaleziono wyników: 1

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: zahraniční zpravodajové

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Věra Šťovíčková před mikrofonem: rozhlas, politika a československo-africké vztahy v letech 1958-1968

100%

Johnston R. , Bortlová-Vondráková H.

nr 1

138-165

This study focuses on the journalist Věra Šťovíčková (later Heroldová-Šťovíčko- vá, 1930–2015), who gained a considerable reputation and popularity as a foreign correspondent for Czechoslovak Radio in Africa between 1958 and 1968. She became involved in the Prague Spring reform movement and was forced to end her journalistic career after its suppression. She then made a living as a translator. After signing Charter 77, her translations were published under pseudonyms until 1990. The author focuses on Šťovíčková’s African years and, through her professional trajectory, explores several more general themes, such as the development of Czechoslovak-African relations, news coverage of the African continent, or the changing forms of socialist internationalism in Czechoslovakia in relation to the so-called Third World. The author also examines the balancing act between individual loyalty to and emancipation from official institutions in the era of President Antonín Novotný, the real or perceived contradictions between propaganda and professional competence in contemporary journalism, and, last but not least, the gendered limits to the exercise of a demanding profession in the Czechoslovakia of the time. As a woman doing such work, Šťovíčková theoretically personified the gender equality that Czechoslovakia, as an established socialist country, had supposedly already achieved and was now “exporting”. In practice, however, she differed fundamentally from her male colleagues both in her initial struggle for recognition and in the forms of (non)family life without the usual service background. The author argues that Šťovíčková cannot be considered a straightforward “propaganda bearer” but, rather, an active participant in the dynamic social negotiation of what constitutes “professional” journalism: she herself understood her role as analogous to the work of Czechoslovak experts sent to newly independent African countries, and related her attempts to influence state policy in Africa by internally and publicly criticizing Czechoslovak arms supplies to both warring parties in Biafra, Nigeria. She also used the depiction of the excesses of African political development as a mirror to indirectly criticize domestic conditions. The author shows that Šťovíčková was able to connect with her listeners through her texts and to make them empathize with her, which – as shown by fan letters, radio polls and the memories of her colleagues – brought her popularity and recognition among a large part of the (not only) radio public, long before her dramatic broadcast from the radio building besieged by Soviet tanks in August 1968, thanks to which she is still remembered today.

Studie pojednává o novinářce Věře Šťovíčkové (později Heroldové-Šťovíčkové, 1930–2015), která si získala značné renomé a popularitu jako zahraniční zpravodajka Československého rozhlasu v Africe mezi lety 1958 a 1968. Zapojila se do reformního hnutí a po porážce pražského jara byla nucena ukončit svou novinářskou kariéru. Živila se pak knižními překlady, které jí jako signatářce Charty 77 až do roku 1990 vycházely pod krycími jmény. Autorka se soustředí na africká léta Šťovíčkové a skrze její profesionální trajektorii nahlíží několik obecnějších témat, jako je vývoj československo-afrických vztahů a zpravodajského informování o africkém kontinentu v daném období, měnící se podoby socialistického internacionalismu v Československu ve vztahu k takzvanému třetímu světu, balancování mezi individuální loajalitou a emancipací vůči oficiálním institucím v éře prezidenta Antonína Novotného, skutečné či zdánlivé rozpory mezi propagandou a odbornou kompetencí v dobové žurnalistice nebo genderové limity při výkonu náročného kvalifikovaného povolání v tehdejším Československu. Jako žena vykonávající takovouto práci Šťovíčková teoreticky zosobňovala rovnost pohlaví, jíž Československo jako etablovaná socialistická země už údajně dosáhlo a nyní ji „exportovalo“. V praxi ji však od mužských kolegů zásadně odlišoval jak její počáteční boj za uznání, tak podoby (ne)rodinného života bez obvyklého servisního zázemí. Autorka tvrdí, že Šťovíčková nemůže být považována za přímočarou „nositelku propagandy“, a nabízí argumenty, proč ji naopak vnímá jako aktivní účastnici dynamického společenského vyjednávání o tom, co je „profesionální“ žurnalistika. Ukazuje, že sama svou roli chápala analogicky k působení československých expertů vysílaných do nově nezávislých afrických zemí, a přibližuje její snahy ovlivnit politiku státu v Africe, když interně i veřejně kritizovala československé dodávky zbraní oběma válčícím stranám v nigerijské Biafře. Zároveň využívala líčení excesů afrického politického vývoje jako zrcadla k nepřímé kritice domácích poměrů. Šťovíčková se podle autorky prostřednictvím svých textů dokázala napojit na posluchače a přimět je k určitému vcítění, což jí – jak ukazují dopisy od fanoušků, rozhlasové ankety a vzpomínky jejích kolegů – přineslo popularitu a uznání značné části (nejen) rozhlasové veřejnosti, a to dávno před jejím dramatickým vysíláním z budovy rozhlasu obležené sovětskými tanky v srpnu 1968, díky němuž je dodnes připomínána.