Ve druhé části studie Analýza psychických struktur u vybraných spirituálních a náboženských koncepcích se zabývám prezentací vybraných pojetí duše u starých Řeků. Text je rozčleněn na analýzu nejstarších literárních pramenů, v nichž se můžeme setkat s termínem duše a příbuz-nými pojmy, jež se vztahují nejen k duševnímu a spirituálnímu životu člověka, ale i k jeho interakci s fyzickým tělem. K tomuto účelu se čtenář bude moci seznámit nejen s přístupem Homéra, ale také s příslušnou řeckou mytologií a starořeckými mystérii. Klasickou řeckou filosofii ve vztahu k duši prezentují v tomto článku Pýthagoras, Platón, Aristoteles a stoicismus. Helénské a posthelénské období v podobě neoplatonismu si na závěr přiblížíme prostřednictvím analýzy pojetí duše a ducha u Plotína a Jamblicha. Výsledkem studie je odhalení pestrého vývoje tohoto esenciálního pojmu, který se stal nepostradatelným instrumentem pro další směřování myšlení vztaženému k tomu, co jednak ve skutečnosti zakládá podstatu lidství a co se současně paradoxně v podobě odborné psychologie vzniklé ve druhé polovině 19. století vyprázdnilo bohužel v téměř bezobsažný pojem.
EN
In the second part of the study Analysis of psychic structures in selected spiritual and religious concepts, I am concerned with the presentation of selected concepts of the soul in the ancient Greeks. The text is divided into an analysis of the earliest literary sources in which we can encounter the term soul and related concepts relating not only to the mental and spiritual life of man, but also to his interaction with the physical body. To this end, the reader will be able to become familiar not only with Homer's approach but also with the relevant Greek mythology and the ancient Greek mysteries. Classical Greek philosophy in relation to the soul is presented in this article by Pythagoras, Plato, Aristotle and Stoicism. Finally, the Hellenistic and post Hellenistic periods in the form of Neoplatonism will be approached through an analysis of the concepts of soul and spirit in Plotinus and Iamblichus. The result of the study is the revelation of the varied development of this essential concept, which became an indispensable instrument for the further direction of thought relating to that which, on the one hand, actually constitutes the essence of humanity and, at the same time, which, paradoxically, in the form of the professional psychology that emerged in the second half of the nineteenth century, unfortunately emptied itself into an almost contentless concept.
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.