Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 2018

1 Kolář P.

Znaleziono wyników: 1

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: post-Stalin communism

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Přelom epoch, mýtus zlatého věku a chvála starých dobrých časů : k pojetí času a nostalgickým aspektů poststalinského komunismu

100%

Kolář P.

2018

tom 25

nr 1-2

175-207

In his interpretatively conceived essay, the author attempts to elaborate on existing studies of the Communist notion of time, using Czechoslovak, East German, and Polish source to examine how the Communist concept of time changed during the period of de-Stalinization. In doing so, he assumes that the critical year of 1956 cannot be viewed only as the beginning of the downfall of the Communist system, but also as the birth of a new epoch with its own specifi c concept of time. The settling of accounts with Stalinism started by Nikita Khrushchev shook the concept of “iron laws of historical evolution” and strengthened the notion of randomness and irregularity of history. This in turn reinforced the authenticity of various historical players who no longer had to act in accordance with the “great history”. In his analysis, the author distinguishes between two levels of Communist language: binding ideological texts and statements of leaders, as well as texts of party propaganda and historiography, and their modifi cations in the everyday ideological language practiced, in particular, at meetings of regional, district, and company-level part organizations. Using this material, the author presents several hypotheses concerning the notion of “post-Stalinism”, to be used as a potential starting point of new thinking about the continuity and turning points in the history of Communism. The fi rst of them is a disintegration of the notion of linear time and a strengthening of cyclic elements, which the author calls a “hybridization of time”. The second one is a restitution of the “authentic party” by a revitalization of local memory concentrated on everyday life, as represented by systematically captured memories of pre-war party members. The second hypothesis is related to the third one, namely that of the production and dissemination of nostalgic images of pre-Stalin Communist parties as an alleged original homeland of genuine comradeship. The last hypothesis of the author concerns a deceleration of history and a blurring of the notion of revolution during the post-Stalinism period.

V tomto interpretativně zaměřeném eseji se autor pokouší rozpracovat dosavadní pojednání o pojetí času v komunismu, když na základě československých, polských a východoněmeckých pramenů zkoumá otázku, jak se komunistické myšlení o čase změnilo v období destalinizace. Vychází přitom z předpokladu, že přelomový rok 1956 nelze chápat jen jako počátek úpadku komunistického systému a jeho ideologie, nýbrž také jako zrod jeho nové epochy s vlastním, svébytným pojetím času. Účtování se stalinismem, jak je zahájil Nikita Chruščov, otřáslo ideou ,,železných zákonů historického vývoje'' a posílilo smysl pro nahodilost a nepravidelnost dějin. Tím se posílila autentičnost jednotlivých historických aktérů, kteří už nemuseli vždy jednat v souladu s ,,velkými dějinami''. V rozboru autor zohledňuje dvě roviny komunistického jazyka: jednak závazné ideologické texty a výroky vedoucích představitelů, jakož i texty stranické propagandy a historiografie, jednak jejich adaptaci v každodenní ideologické mluvě, jak se praktikovala zejména v jednání krajských, okresních a podnikových stranických organizací. Na základě tohoto materiálu autor předkládá několik hypotéz ohledně pojmu „poststalinismus“ jakožto možného východiska k novému přemýšlení o kontinuitě a přelomech v dějinách komunismu. Jde zaprvé o rozpad představy lineárního času a posilování prvků cykličnosti, což nazývá ,,hybridizací času''. Zadruhé se jedná o restituci ,,autentické strany'' pomocí oživení lokální paměti soustředěné na každodenní život, jak ji reprezentovaly systematicky zachycované vzpomínky předválečných členů strany. S tím souvisí (zatřetí) produkce a šíření nostalgických obrazů předstalinských komunistických stran jako údajné pravlasti opravdového soudružství. Poslední autorova hypotéza se týká zpomalení dějin a rozostření pojmu revoluce v období poststalinismu.