Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

"Reprodukce" řeči v mluveném projevu (řeč přímá, nepřímá, ev. polopřímá téměř sto let po Hallerovi)

100%

Hoffmannová J. , Komrsková Z. , Poukarová P.

Naše řeč (Our Speech)

|

2017

|

tom 100

|

nr 3

168-176

EN

In his 1929 study published in Naše řeč, Jiří Haller introduced the term free indirect speech. He also explored how direct, indirect and free indirect speech works in spoken discourse, showing how difficult it is to distinguish among the three forms and how the frequent use of the particle prý/prej contributes to the blurriness of the boundaries between them. In an effort to respond to Haller’s notions, we present some results from current research on the syntax of spoken Czech drawing on corpus data. We focus on the role and use of the particle prý/prej: a) as concerns its changing functions and semantics; b) whether it signals the reproduction of the speaker’s own speech or the speech of others; c) its position (inside the introductory segment or inside the reproduced segment).

2

"Vícehlasí" v českých lidových písních: několik textovělingvistických sond do jejich textury

75%

Daneš F.

Slovo a slovesnost: časopis pro otázky teorie a kultury jazyka (Slovo a slovesnost: A journal for the theory of language and language cultivation)

|

2012

|

tom 73

|

nr 4

312-323

EN

This paper demonstrates the mutual relations between the various “voices” in Czech folk songs and the way in which these voices can be identified. The introductory section characterizes the specific features of the songs: the concision and condensation of their structure, as well as their emotionality of expression. The second section is devoted to the analysis of a selected corpus of folk songs from the perspective of heteroglossia. Their texture appears as a net of relations and functions which operate on different levels, stand in mutual complementarity, partly overlapping, and show differing relevance. Using methods of text linguistics, the author concentrates on two relations and functions – speech acts and compositional functions – as well as personal attitudes. The analysis focuses on utterances with the communicative function of appeal, i.e. on the interrogative and addressing turns which are quite frequent in Czech folk songs, on their interactive structure and modes of direct and indirect speech. The author shows that the song genre has two faces: it is a compact combination of verbal text and its musical part (the tune) which may appear to be uneven in their mutual relations. The last section deals with the phenomenon of intertextuality in the song structure.

3

Řeč není jen k mluvení : sondy do diachronní poetiky a teorie narativních způsobů

75%

Jedličková A. , Koten J.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

tom 66

|

nr 5

623-660

EN

The material for this study is a selection from diachronic research into narrative modes in 19th century Czech fiction. Inquiries into the narrative poetics of three authors (those of František Pravda, Karolina Světlá and Teréza Nováková) illustrate this exposition of the changing face of free indirect discourse usage from the mid- 19th century. At the same time it demonstrates that diachronic analyses often require us to review previous conceptualizations of narrative modes and theories of their development. Hence the first part comprises typical ways in which free indirect discourse is used in Pravda’s short stories in the light of Doležel’s theory on its emergence: Here free indirect discourse is explained within the framework of the Modernist transformation of narrative as one of the manifestations of the subjectivization of narrative, based on the integration of a character’s speech within narrative discourse. Nevertheless, the function of free indirect discourse in Pravda’s case is primarily to consolidate the position of the narrator. In Karolina Světlá’s narrative, free indirect discourse assumes a double function: as a device for portraying an individual’s mind it plays the role of subjectivizing narrative, while as one of the devices used to create the relationship between the narrator and the storyworld it can express the fact that the narrator has adopted the standards and conventions within that world and shares them with the characters, thus neutralizing the subjective-objective dichotomy. The work of Teréza Nováková shows an increasingly sophisticated selective application of free indirect discourse, both in its subjectivizing role (which is thematically limited and thus a fundamentally semanticizing representation of characters´ consciousness) and its objectivizing role, namely in its depiction of “public opinion”. The “record of talk in circulation” is transformed into an independent discourse, which to a large extent suppresses the mediated nature of the narrative and thus results in its objectivization. Free indirect discourse can thus hardly be explained merely as a phenomenon associated with the modernist subjectivization of narrative. Diachronic surveys documenting its use on a scale from rhetorization (Pravda) to the objectivization of narrative (Nováková) indicate that it is much more likely to be the result of the proliferating exploitation of linguistic possibilities of the narrative transposition of speech.

CS

Materiál studie je výběrem z diachronního průzkumu narativních způsobů v české próze 19. století. Sondami do tří narativních poetik (Františka Pravdy, Karoliny Světlé, Terézy Novákové) ilustruje výklad proměny užití polopřímé řeči od poloviny 19. století. Současně prokazuje, že z diachronních analýz nezřídka plyne potřeba revidovat dosavadní konceptualizace vlastností vyprávění i teze o jejich vývoji. V první části jsou proto typické způsoby užití polopřímé řeči v Pravdových povídkách konfrontovány s Doleželovou teorií jejího vzniku. V té je polopřímá řeč vysvětlována v rámci modernistické transformace narativu jako jeden z projevů subjektivizace vyprávění, založený na pronikání řeči postav do pásma řeči vypravěče. Funkcí polopřímé řeči u Pravdy je spíše upevnění pozice vypravěče. Ve vyprávění Karoliny Světlé se polopřímá řeč vyjevuje v dvojí funkci: jako prostředek zobrazení individuální mysli naplňuje tezi o subjektivizaci vyprávění, jako jeden z prostředků utváření vztahu vypravěče ke světu příběhu může být i výrazem vypravěčova osvojení norem a zvyklostí tohoto světa, jejich sdílení s postavami, a ve výsledku tak opozici objektivní — subjektivní neutralizuje. Dílo Terézy Novákové ukazuje stále promyšlenější selektivní uplatnění polopřímé řeči, a to jak ve funkci subjektivační (tematicky omezené a tudíž zásadně významotvorné zobrazení procesů mysli postav), tak objektivační, a sice v zobrazení „veřejného mínění“. Tato transpozice „záznamu kolující řeči“ se osamostatňuje v diskurz, který do značné míry potlačuje zprostředkovanost vyprávění a směřuje tedy k jeho objektivaci. Polopřímou řeč lze proto sotva vysvětlovat jen jako jev spojený s modernistickou subjektivizací vyprávění. Diachronní sondy dokládající její využití na škále od rétorizace (Pravda) k objektivaci vyprávění (Nováková) naznačují, že je mnohem spíše výsledkem postupného prohlubování možností narativní transpozice řeči.