Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Soudobé dějiny (Contemporary History)

2 2024

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: politické procesy

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

"Nikdy jsem neměl o ničem pochyby, a o nikom, nyní mi nezbývá než říci, že jsem se celý život mýlil": takzvaná Kolderova komise a dopad jejích odhalení na stranickou veřejnost

100%

Dobeš J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2024

tom 31

nr 1

15-62

The summarized conclusions of the Commission were then presented to the party public at all levels, from the regional to the basic organizations of the Communist Party, in hastily organized meetings. A probe into the discussion of potentially explosive material in these selected organizations in Bohemia, Moravia and Slovakia forms the last part of the study. The Party leadership demanded that the Commission’s revelations and the measures taken be discussed, but at the same time it wanted to regulate this discussion and keep it within established limits, which was not always possible. The author shows the wide range of reactions of party members, from defending Gottwald’s leadership and fears of re-evaluating the past, to distrust and scepticism of the party leadership’s ability to tell the truth, to harsh criticism of it and openly “anti-party” speeches. The author concludes that the main purpose of the leadership- initiated review of the trials and rehabilitation of their victims was to vividly reaffirm the leading role of the Communist Party, which was formally enshrined in the 1960 Czechoslovak Constitution. The party was to prove that it could not only be at the forefront of building socialism but also of correcting mistakes and injustices.

Vedení strany vyžadovalo, aby se o odhaleních komise a přijatých opatřeních diskutovalo, současně ale chtělo tuto diskusi regulovat a udržovat ve stanovených mezích, což se vždy nedařilo. Autor ukazuje širokou škálu reakcí straníků, od obhajoby Gottwaldova vedení a obav z přehodnocování minulosti přes nedůvěru a skepsi vůči schopnosti stranického vedení říkat pravdu až po jeho ostrou kritiku a otevřeně „protistranická vystoupení“. Autor uzavírá, že hlavním záměrem přezkoumání procesů a rehabilitace jejich obětí z iniciativy vedení strany bylo názorně potvrdit vedoucí úlohu KSČ, která byla formálně zakotvena v ústavě z roku 1960. Strana měla dokázat, že dovede stát nejenom v čele budování socialismu, ale i nápravy omylů a nespravedlností.

Chápavý soudce, jenž nevynáší rozsudek

75%

Bartlová M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2024

tom 31

nr 2

522-526

Československý komunistický politik a lékař František Kriegel (1908–1979), jemuž Martin Groman věnoval objemnou biografii Kriegel: Voják a lékař komunismu (Praha, Paseka – Ústav pro studium totalitních režimů 2023), prožil nevšední kariéru. Narodil se do židovské rodiny ve městě Stanislavov v rakouské části Haliče (dnešním Ivano-Frankivsku na Ukrajině). V Praze vystudoval medicínu a vstoupil do komunistické strany. Ve španělské občanské válce vedl mezinárodní lékařský tým a v podobné pozici působil za druhé světové války v Číně a Barmě. Po návratu do vlasti se ve stranickém aparátu zapojil do komunistického převratu a poté se stal náměstkem ministra zdravotnictví. V padesátých letech se vyhnul politickým procesům, byl ale sesazen z funkcí a pracoval jako řadový lékař. Počátkem šedesátých let plnil misi zdravotnického poradce kubánské vlády. Poté opět stoupala jeho kariéra, až se během pražského jara stal členem nejužšího stranického vedení jako člen předsednictva Ústředního výboru KSČ a předseda Ústředního výboru Národní fronty. Jeho „hvězdná chvíle“ nastala v srpnu 1968, když jako jediný z unesených československých politiků odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, legalizující podmínky sovětské okupace. Poté byl postupně zbaven funkcí, vyřazen z veřejného života a jako disident patřil k prvním signatářům Charty 77. Recenzentka porovnává Gromanovu práci s několika nedávnými českými biografiemi komunistických politiků a přiznává jí kromě historické erudice zručné zacházení s jazykem, schopnost vystavět soudržný textový celek i zatím nestandardní kritické využití dokumentů Státní bezpečnosti ve snaze o porozumění a kontextualizaci myšlení a jednání muže, který se dnes jeví jako sympatický hrdina i ideologický nepřítel. Gromanův implicitní metodologický přístup označuje jako kritickou transformaci historického vypravěčství a jeho autorskou pozici jako „chápavého soudce“. Za důležitý přínos biografie považuje autorovu práci s konceptem životních rolí, mezi nimiž jí však vedle „vojáka“ a „lékaře“ schází role funkcionáře, kterou překrývá Gromanův důraz na Krieglův idealismus jako celoživotní étos.