Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.
Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl
Preferencje help
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
Wyniki wyszukiwania
Wyszukiwano:
w słowach kluczowych:  political rehabilitations
help Sortuj według:

help Ogranicz wyniki do:
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
EN
This activity, however, took place in the increasingly unfavourable political conditions of the restoration of the communist dictatorship and was completely terminated in 1970, after the counselling centres and commissions were abolished and the Union of Anti-Fascist Fighters, with its new leadership, resumed its conformist stance. The author asks what strategies this organization used to advance its goals, which factors limited its efforts, and to what extent the nascent civil society could, under the circumstances, influence the settlement of the oppressive legacy of recent injustice and thus contribute to the democratization of society.
CS
Od poloviny šedesátých let v Československu probíhaly diskuse o reformě socialismu sovětského typu. Vyvrcholení všech snah přinesl rok 1968, kdy byla zrušena cenzura a média začala plnit roli veřejného dohledu. K tématům, jež opanovala veřejný prostor, patřily rehabilitace obětí politických procesů po únoru 1948, kdy převzala moc v zemi komunistická strana. Do rehabilitačního procesu výrazně vstoupily dvě společenské organizace, jejichž cílem bylo nejen ovlivňovat budoucí podobu rehabilitačního zákona, na kterém se od jara 1968 intenzivně pracovalo a který byl vnímán jako jedna z priorit při vyrovnávání s perzekucemi padesátých let, ale také se chtěly stát aktivními účastníky rehabilitačních řízení v praxi. První byl Klub 231 – Sdružení bývalých politických vězňů (zkráceně K 231), který čerstvě vzešel z reformního hnutí a požadoval plošné politické rehabilitace, což bylo pro komunistické vedení nepřijatelné. Delší historii měl Svaz protifašistických bojovníků (SPB), který vznikl v roce 1951 sloučením tří starších organizací jako nástroj režimní politiky a sdružoval příslušníky československého odboje z doby první a druhé světové války, politické vězně z let německé okupace (1938–1945), příslušníky mezinárodních brigád bojujících ve španělské občanské válce a další oprávněné osoby. Tento článek se zaměřuje na dosud málo prozkoumané aktivity Svazu protifašistických bojovníků na konci šedesátých let, spojené s prosazením rehabilitačního zákona a s poskytováním právní pomoci postiženým během rehabilitačního procesu. Autorka přibližuje rychlé proměny svazu za pražského jara 1968, kdy soustředil pozornost na sociální zabezpečení svých členů, demokratizaci vlastní struktury a nápravu minulých křivd. Přijetí rehabilitačního zákona umožnilo, aby svaz jako hybná síla celého procesu zřídil rozsáhlou síť rehabilitačních komisí a poraden na centrální, krajské i okresní úrovni, které efektivně pomáhaly desetitisícům postižených osob dosáhnout zrušení dřívějších nespravedlivých rozsudků a získat odškodnění za nezákonné perzekuce. Tato činnost se ovšem odehrávala ve stále nepříznivějších politických podmínkách restaurace komunistické diktatury a během roku 1970 byla zcela ukončena, poté co byly poradny i komise zrušeny a Svaz protifašistických bojovníků s novým vedením zaujal opět konformní postoje. Autorka si klade otázky, jaké strategie tato organizace využívala k prosazení svých cílů, čím bylo její úsilí limitované a nakolik mohla rodící se občanská společnost v daných podmínkách ovlivnit vyrovnávání s tíživým dědictvím nedávného bezpráví, a tím přispět k demokratizaci společnosti.
EN
The summarized conclusions of the Commission were then presented to the party public at all levels, from the regional to the basic organizations of the Communist Party, in hastily organized meetings. A probe into the discussion of potentially explosive material in these selected organizations in Bohemia, Moravia and Slovakia forms the last part of the study. The Party leadership demanded that the Commission’s revelations and the measures taken be discussed, but at the same time it wanted to regulate this discussion and keep it within established limits, which was not always possible. The author shows the wide range of reactions of party members, from defending Gottwald’s leadership and fears of re-evaluating the past, to distrust and scepticism of the party leadership’s ability to tell the truth, to harsh criticism of it and openly “anti-party” speeches. The author concludes that the main purpose of the leadership- initiated review of the trials and rehabilitation of their victims was to vividly reaffirm the leading role of the Communist Party, which was formally enshrined in the 1960 Czechoslovak Constitution. The party was to prove that it could not only be at the forefront of building socialism but also of correcting mistakes and injustices.
CS
Vedení strany vyžadovalo, aby se o odhaleních komise a přijatých opatřeních diskutovalo, současně ale chtělo tuto diskusi regulovat a udržovat ve stanovených mezích, což se vždy nedařilo. Autor ukazuje širokou škálu reakcí straníků, od obhajoby Gottwaldova vedení a obav z přehodnocování minulosti přes nedůvěru a skepsi vůči schopnosti stranického vedení říkat pravdu až po jeho ostrou kritiku a otevřeně „protistranická vystoupení“. Autor uzavírá, že hlavním záměrem přezkoumání procesů a rehabilitace jejich obětí z iniciativy vedení strany bylo názorně potvrdit vedoucí úlohu KSČ, která byla formálně zakotvena v ústavě z roku 1960. Strana měla dokázat, že dovede stát nejenom v čele budování socialismu, ale i nápravy omylů a nespravedlností.
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.