Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Proč Hamsunův Hlad není naturalistický román

100%

Humpál M.

|

tom 52

47-51

EN

Knut Hamsun’s Hunger (1890, Sult) is nowadays often regarded as one of the first Scandinavian, or even European, modernist novels. However, some have also classified it as naturalist. The author of the article claims that the text does contain some naturalist elements, but this alone is not a sufficient argument for considering the novel to be naturalist as a whole. The article offers several arguments as to why it is inappropriate to designate Hunger as a naturalist work and supports those readings of the novel that see it as representing a modernist break with realist and naturalist aesthetics.

2

Příběh kmene: pásmové skladby jako archiv české meziválečné avantgardy

100%

Říhová Z.

|

2020

|

tom 68

|

nr 6

677-696

EN

In the history of the European avant-garde, zone compositions have appeared along the seams between entities. Likewise Czech avant-gardists saw Apollinaire’s Zone as a poem of transition, and it is essential to identify whence and whither, and to subsequently correct the established explanation of the Czech historical avantgarde’s attitude towards memory and the past. The early Czech avant-garde saw itself as a movement without a history, emerging from point zero, but zone compositions are substantially oriented towards the past. Memory, past and myth form an integral part of zone compositions — the forms of the modern-age epic. Within the context of the long compositions of European modernism, this study analyses Czech zone compositions as a special form of the epic, as an alternative pole of the Czech historical avant-garde.

3

A bewildering affinity : Japanese traditional building and european modernist architects after World War II

100%

Hojda O.

|

nr 1-2

47-63

EN

Emerging European Modernist architecture in the 1920s and 1930s apparently shared certain principles with Japanese traditional building: The principles and qualities that Modernism strove for — ‘asymmetrical plan’, ‘flexibility of the interior space’, ‘modularity,’ ‘naked materials,’ seemed to have existed in Japan for hundreds of years. Writers such as Tetsurō Yoshida in The Japanese House and Garden, published 1935 in German, emphasised these similarities and presented the Japanese tradition in a distinctly Modernist manner. After World War II as Modernism became dominant in the West Japanese traditional building became a prominent and lively subject of the architectural discourse. We can follow this in the architectural press, which is also the main source of the research presented here. The wave of interest culminated between the mid-1950s and the early 1960s. But why exactly was Japan so attractive for European architects at this particular time? Were Japanese traditional principles an object of a purposeful misreading? And, more generally, what significance did this encounter have for Modern architecture in the West? The essay first brings an introduction to the phenomenon and pinpoints the important moments in its development. It then looks closer at the way European architects interpreted Japan and its relationship to the current development of Modern architecture, namely on the ambiguous role of history in this discourse. Within a broader comparison of concurrent ideas on Japan, the main focus is on the writings of Erwin A. Gutkind, Walter Gropiu s, and Bernard Rudofsky. Finally, the essay suggests an interpretation: Did the Japanese tradition serve as a ‘prosthetic history’ of Modernism?

CS

Modernistická architektura, která se vyvíjela ve dvacátých a třicátých letech v Evropě, zjevně sdílela některé principy s japonským tradičním stavěním. Principy a vlastnosti, o něž modernisté usilovali — například „asymetrický půdorys“, „flexibilita vnitřního prostoru“, „modularita“, „obnažené materiály“ — se zdály v japonské tradici přítomné už po staletí. Autoři, jako například japonský architekt Tetsurō Yoshida v publikaci Das Japanische Wohnhaus (1935), vydané v Německu, tyto podobnosti zdůrazňovali a japonskou tradici prezentovali vyhraněně modernistickým způsobem. Po druhé světové válce, když se modernismus na Západě stal dominantním proudem, se japonské tradiční stavění stalo živě diskutovaným tématem architektonické debaty. Sledovat to můžeme v architektonickém tisku, z jehož zkoumání vychází i tento článek. Tato vlna zájmu kulminovala mezi polovinou padesátých a začátkem šedesátých let. Ale proč přesně bylo Japonsko v tomto období tak přitažlivé pro evropské architekty? Byly japonské tradiční principy předmětem záměrné desinterpretace? A obecněji vzato, jaký byl vůbec význam tohoto setkání pro moderní architekturu na Západě? Tento článek nejprve nabízí úvod do tématu a zastavuje se u několika důležitých momentů v jeho vývoji. Následuje bližší pohled na to, jak evropští architekti Japonsko interpretovali ve vztahu k soudobé architektuře, zejména pak na dvouznačnou roli historie v této debatě. V rámci širšího srovnání se článek zaměřuje hlavně na texty Waltera Gropiuse, Erwina Gutkinda a Bernharda Rudofskyho. Na konec článek nabízí vlastní interpretaci: posloužilo Japonsko jako „protetická historie“ moderního hnutí?

4

„Dočasná revoluce“ v Salazarismu

100%

Vrbata A.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2014

|

tom 6

|

nr 2

34-53

EN

Whereas there is general agreement about Salazar as conservative politician, regime Estado Novo is frequently labelled as “fascist”. Such a contradiction is present in other areas as well. Referring to underlying fascist or nazi mythologies (palingenetic myth, new man etc.) of fascist Europe, this paper defends that Salazarism gave those myths a bit different meaning. Although one can argue that anti-modernist and counter-revolutionary philosophical background of Salazar’s regime was shared by other European fascist/nazi/authoritarian regressive political imagery as well, in Salazarism this background played essential part. Although one can argue that nazi-fascist societies were — at least partly — produced by “modernist revolution”/ “temporary revolution”, i.e. palingenetic myth of “creative destruction” (Roger Griffin) that took place in collective psychology of European nations, in Portugal “palingenetic myth” was an expressive vein of the first traditionalism (Maistre, Bonald, Donoso Cortés). Whereas in other parts of Europe second traditionalist wave did not manage to take control of national policy and was exploited in favour of nazi-fascist “(supra) temporal revolutions/purges”, in Portugal Salazarism espoused ideology fundamentally founded on “first traditionalism” clearly visible in its traditionalist myths promoted by propaganda apparatus. Allied with papacy, maintaining neutral equidistance to both warring blocs and suspecting modern liberal order, Salazar realized occidentalisme intégriste and entertained myth of redemptive and prophetic role of Portugal as a moral authority within Christian West.

CS

Zatímco o osobě Antonia Salazara panuje shoda jakožto o konzervativním politikovi, režim Estado Novo (Nový stát) bývá často „nálepkován“ jako fašistický. Podobný rozpor je viditelný i v dalších oblastech. Na základě zmínek o základních fašistických či nacistických mýtech v Evropě (mýtus o novém počátku, novém člověku apod.) tato studie dokládá, že salazarismus dal těmto mýtům poněkud odlišný význam. Přestože někdo může oponovat tím, že antimodernistické a kontrarevoluční filozofické pozadí Salazarova režimu sdílely i další evropské fašistické, nacistické či autoritativní regresivní politické představy, v salazarismu toto pozadí hrálo podstatnou roli. Jiní mohou oponovat tím, že nacistické a fašistické společnosti byly vytvořeny — alespoň částečně — „modernistickou revolucí“ / „dočasnou revolucí“, tj. mýtem o novém počátku „kreativní destrukce“ (Roger Griffin), který se uplatňoval v kolektivní psychologii evropských národů; v Portugalsku byl ale „mýtus o znovuzrození“ výrazným rysem prvního tradicionalistického diskursu (Maistre, Bonald, Donoso Cortés). Zatímco v dalších částech Evropy vlna tzv. druhého tradicionalismu nevedla k převzetí kontroly národní politiky a byla zneužita ve prospěch naci-fašistické „dočasné revoluce“, v Portugalsku se salazarismus ztotožnil s ideologií výrazně založenou na tzv. prvním tradicionalismu, evidentně viditelným v jeho tradičních mýtech podporovaných propagandou. Salazar — spřátelený se Svatým stolcem, rovnoměrně zachovávající neutralitu k oběma válčícím stranám a zpochybňující moderní liberální řád — si uvědomil okcidentalisme intégriste a přijal mýtus o spáse a prorocké úloze Portugalska jakožto morální autoritě uvnitř křesťanského Západu.

5

Gertruda Steinová a její ne/modernistické zpoždění v Čechách

80%

Kalivodová E.

|

tom 52

21-26

EN

While approaching modernism as a reaction to a major crisis of modernity, the article asks about reasons of American expatriates to come to Europe and focuses on the birth of Gertrude Stein as a modernist. It argues that Stein conceptualized her personal crisis and search for gender identity as insufficiency of American character and immature culture. Thus she invented her own cultural reasons for moving to Paris. The conceptualization shows in her early writings, Q.E.D., Fernhurst and the first draft of The Making of Americans. While rewriting Q.E.D. into Melanctha and writing the other two stories of Three Lives, Stein started to develop her original style of „portraiture“. She did it independently of any literary esthetic movements and, in „impoverishing“ her vocabulary and employing repetition in a search for abstracted truth, she managed to deautomatize the literary language. Her modernist influence was international, and substantial. Her Czech translation history shows a culturally meaningful delay and deformities. On the other, it also speaks of the newly enlivened modernist spirit in the Czech 1960s.