The text presented here is dedicated to the specific features of Pascal’s thought that Nietzsche pursued in his middle period – especially in the works Human, All Too Human and Dawn of Day. The key question that the author tries to answer is: How does Pascal’s tragic view of the world relate to the negative conception of freedom of Nietzsche’s “free spirits”? In his analysis, the author focuses primarily on the opposition between the concepts of the herd and the contemplative life, as well as on the motifs of distraction, boredom, and despair. Last but not least, the article analyzes Nietzsche’s concept of the strong and predisposed temperament, which he applies specifically to Pascal, Montaigne, and Nietzsche himself. In the conclusion of the study, the author attempts to prove the connection between the process of liberation and healing in all three of the above-mentioned authors.
CS
Předkládaný text je věnován specifickým rysům Pascalova myšlení, na které Nietzsche navazoval ve svém středním období – především v dílech Lidské, příliš lidské a Ranní červánky. Klíčovou otázkou, na niž se autor snaží nalézt odpověď, je: Jak souvisí Pascalovo tragické vidění světa s negativním pojetím svobody Nietzschových „svobodných duchů“? Ve své analýze se zaměřuje především na protiklad pojmu stádnosti a rozjímavého způsobu života, dále pak na motivy rozptýlení, nudy a zoufalství. V neposlední řadě analyzuje Nietzschův pojem silného a náchylného temperamentu, který aplikuje konkrétně na Pascala, Montaigneho i Nietzscheho. V závěru studie se autor snaží prokázat souvislost mezi procesem osvobozování a uzdravování u všech tří výše zmiňovaných autorů.
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.