The article deals with connecting information about a group of children who lost their parents at an early age during World War II, were placed in the Terezín concentration camp and after the liberation of Czechoslovakia were sent to England, where they were provided with comprehensive support. The article focuses on two sources of psychoanalytically oriented authors - a study by Anna Freud and Sophie Dann entitled An experiment with group upbringing (Freud and Dann, 1951), which is an example of annual monitoring of the development of deprived children and a study by Sarah Moskovitz (1983, 1985) documenting further development of Terezín children in adulthood. From a psychological point of view, observations indicate the possibility of good adaptation even after severe deprivation in childhood. From a historical point of view, this is a documentation of the fate of Jewish children connected with their stay in Terezín, the engagement of a number of interested helpers, including Anna Freud.
CS
Článek se zabývá propojením informací o skupině dětí, které přišly v útlém věku o rodiče během 2. světové války, byly umístěny do koncentračního tábora Terezín a po osvobození Československa poslány do Anglie, kde jim byla poskytnuta všestranná podpora. Článek se zaměřuje na dva zdroje psychoanalyticky orientovaných autorek – studii Anny Freudové a Sophie Dannové s názvem Experiment se skupinovou výchovou (Freud a Dann, 1951), která je ukázkou ročního sledování vývoje deprivovaných dětí, a studii Sarah Moskovitzové (1983, 1985) dokumentující další vývoj terezínských dětí v dospělosti. Z psychologického hlediska sledování ukazují na možnost dobré adaptace i po těžké deprivaci v dětství. Z historického hlediska jde o dokumentaci osudů židovských dětí spojených pobytem v Terezíně a angažmá řady zainteresovaných pomocníků včetně Anny Freudové.
Concentration camp literature has had its unique position within the 20th century literature. After 1945, first works by surviving prisoners or eye-witnesses of the Nazi crimes are being published. The term “eye-witness,” however, is considered by some of the former prisoners to be misleading and inappropriate. When describing their memories they had to deal with many obstacles to be able to pass on comprehensible information about their stay to the readers. The comprehensibility of their message was hindered above all by the powerful and painful character of their experience and by limits of the common language expressive means. In concentration camps a specific language was formed, the lagersprache, which penetrates into these works also. In their descriptions the writers were often limited by social and personal conventions as well. The efforts to “express the inexpressible” impinged on disbelief and misunderstanding of both publishers and readers. Despite that, today’s reception of these works bears evidence to the contrary, and it can be stated that the former prisoners managed to pass on to the readers at least “part” of their experience.
This paper aims to analyse the gas chambers of concentration camp Lublin (Majdanek) not using only a descriptive perspective but also exploring the controversy in the interpretation of their function which appears as an integral part of historical conclusions they have been published on this topic. The structure of this paper is based on the analysis of each of Majdanek gas chambers with respect to the different opinion of particular historians they are exploring relatively thin source base. The big emphasis is put on the person of present director of State Museum at Majdanek, Tomasz Kranz, whose focus on the Majdanek gas chambers represents considerable part of his research carrier that gave an important impulse for transforming the appearance of museum’s information apparatus connected with former places where the killing by gassings took place at Majdanek. The paper uncovers the killing past of the camp as a place with homicidal gas chambers although they played more likely a shadow role in the comparison with Auschwitz-Birkenau. There is a rare source base of witnesses’ accounts they could serve for transparent reconstruction of gassing procedure in the camp as well as its background. Nevertheless some of these accounts were preserved and became an important source substance explored by the author of this paper.
CS
Studie má za cíl analyzovat plynové komory v koncentračním táboře Lublin (Majdanek) nejen z popisného hlediska, ale také s ohledem na kontroverzní interpretace jejich funkce, jež reprezentují nedílnou součást historických závěrů publikovaných na dané téma. Struktura studie staví na rozboru každé z majdanských plynových komor s přihlédnutím k lišícím se stanoviskům jednotlivých historiků, čerpajících z poměrně úzké pramenné základny. Velký důraz je kladen na osobnost současného ředitele Státního muzea na Majdanku, Tomasze Kranze, jenž problematice majdanských plynových komor věnoval značnou část své badatelské kariéry. Ta se zároveň stala důležitým impulsem k přeměně vzhledu muzeálního informačního aparátu, provázejícího bývalá místa spojená s vražděním vězňů plynem na Majdanku. Studie odkrývá vražednou historii tábora jako místa, kde byly smrtící plynové komory, přestože v porovnání s Osvětimí Březinkou zde plnily jakousi stínovou funkci. Vzhledem k tomu existuje mizivé množství svědectví, na jejichž základě by bylo možné rekonstruovat plynovací procedury v táboře a jejich zákulisí. Přesto se některá taková svědectví dochovala a stala se důležitým zdrojem, ze kterého čerpal autor předkládané studie.
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.