Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Bemerkungen zur 50ig Jahresfeier der Europäischen Union und zur Diskussion um die Europäische Verfassung und Europäische Identität am 25.3.2007 von Heinz-Georg Kuttner

100%

Kuttner H.-G.

Roczniki Wydziału Nauk Prawnych i Ekonomicznych KUL

|

2007

|

tom 3

|

nr 1 Prawo

13-50

PL

Po okresie ogromnych zniszczeli wynikłych wskutek obydwóch wojen światowych oraz jeszcze w czasie panowania systemu komunizmu sowieckiego w Środkowej i Wschodniej Europie Robert Schuman i grupa znakomitych polityków zdecydowali się - przede wszystkim z chrześcijańskich motywów - na „pojednanie zamiast odpłaty” lub zemsty, co doprowadziło w dniu 25 marca 1957 roku do podpisania umowy, tworzącej Europejska Wspólnoty Gospodarcza, z której wyrosła obecna Unia Europejska. Tożsamość Europy określona została istotowo przez filozofię grecka, prawo rzymskie i Objawienie judeo-chrześcijańskie w Osobie Jezusa z Nazaretu. Stad zagrożeniem dla samoświadomości Narodów Starego Kontynentu są różne ideologie deformujące obiektywne i realistyczne rozumienie rzeczywistości, takie jak: kolektywistyczny materializm, feminizm, liberalizm czy ekologizm, mające swoje decydujące źródło w reformacji Marcina Lutra, w której doszło do załamania sie istoty kultury europejskiej. Benedykt XVI w swoim przemówieniu w Ratyzbonie wskazał na patologie absolutyzacji rozumu ludzkiego aż do jego całkowitej instrumentalizacji w nazizmie hitlerowskim i komunizmie sowieckim, co uwidocznia sie także dzisiaj m.in. w legalizacji aborcji i eutanazji bądź związków homoseksualnych. Niebezpieczny dla rozwoju Europy jest postępujący proces jej de- chrystianizacji poprzez różne formy rewolucji a głównie poprzez neomarksistowska rewolucje kulturowa jako ideologie nienawiści i zarazem dyktatury relatywizmu, az po akceptacje badan na komórkach macierzystych. Także emocjonalnie prowadzona dyskusja nad traktatem konstytucyjnym uzewnętrznia brak istotowej zgody, co do pytania o integralna tożsamość europejska. Europa istnieje jakoś i niekiedy odnosi sukcesy, ale głównie natury drugorzędnej, jednak jej aktualna bytowość nie posiada fundamentów prawno-religijno-kulturowych.

2

Subjekty a fragmenty : K teoretizaci a interpretaci literárního postmodernismu

100%

Kanda R.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2017

|

tom 65

|

nr 6

877-901

EN

This study deals with a conception of postmodernism that is based on the ideas of the American Marxist theorist Frederic Jameson. The first, theoretically-based section does not define literary postmodernism as a particular style, but as a cultural landmark, basically associated with the broader socio-economic, epistemic and ideological context. The basis of postmodern epistemology, which critically opposes the epistemology of modernism comprises a critique of the Carthesian subject and the concept of reality as a whole. This critique results in the problematization of the subject as an autonomous entity and the fragmentation of reality. My study asserts that the ideological function of this postmodern critique also works to delegitimize all ''totalitarianizing'' tendencies, while legitimizing a particular kind of cultural reproduction. The second part of the study focuses on interpreting prose works by Emil Hakl (Skutečná událost, An Actual Event, 2013) and Václav Kahuda (Vítr, tma, přítomnost, Wind, Darkness, Presence, 2014), which I believe artistically portrays the consequences of conceptualizing the subject and reality that are typical of postmodern culture. The fragmentation of reality, the self-alienation of the subject and the collapse of historicity in Hakl's prose does not allow for the creation of a space in which radical acts are possible. Václav Kahuda's prose is a fragmentation of reality, and the loss of the essence of the subject is overcome by the construction of a paranoid universe and a shift towards a monistic view of an all-pervasive transcendental principle.

CS

Studie pracuje s pojmem postmodernismu, který vychází z koncepce amerického marxistického teoretika Fredrika Jamesona. V první, teoreticky založené části není literární postmodernismus definován jako určitý styl, nýbrž jako kulturní dominanta, jejíž povaha souvisí s širším socioekonomickým, epistemickým a ideologickým kontextem. Podstatou postmoderní epistemologie, která se kriticky vymezuje proti epistemologie moderny, je kritiky karteziánského subjektu a pojetí reality jako celku. Důsledkem této kritiky je problematizace subjektu jako autonomní entity a fragmentace reality. Ve studii tvrdím, že uvedená postmoderní kritika působí zároveň svou ideologickou funkcí jako delegitimizace všech „totalizujících“ tendencí a zároveň legitimizace určité typu kulturní reprodukce. Druhá část studie je zaměřena na interpretaci próz Emila Hakla Skutečná událost (2013) a Václava Kahudy Vítr, tma, přítomnost (2014), v nichž jsou podle mého názoru umělecky zachyceny důsledky konceptualizace subjektu a reality, typické pro postmoderní kulturu. Fragmentace reality, sebeodcizení subjektu a zhroucení historicity v Haklově próze znemožňuje vytvoření prostoru, v němž je možný radikální čin. V próze Václava Kahudy je fragmentace reality a ztráta esence subjektu překonávána konstrukcí paranoidního univerza a příklonem k monistické představě všeprostupujícího transcendentního principu.

3

Honorifikační urbanonyma a jejich úloha při formování poválečné urbanonymie (na příkladu Prahy)

100%

Kojetínová M.

Acta onomastica

|

2016

|

tom 56

124-139

EN

The aim of the paper is to describe specific trends in the development of Prague street names following the end of the Second World War. The main purpose of the research is to show all topics, which arose in post-war society and which also influenced post-war street naming (e. g. eliminating symbols of Nazi Germany, celebrating of our west and east rescuers, laudation of dead heroes, turnover to hussite tradition, turnover to interwar Czechoslovakia etc.). The paper also shows examples of ideological and political influences on street naming after 1948.

4

O vědě, ideologii a strukturalismu

100%

Hana Š.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2015

|

tom 12

|

nr 23

105-114

EN

The paper starts from a consideration of two variant critiques of structuralism: in 1935, Marxistoriented historians polemicized with Mukařovský’s concept of the development of literature; in 1951, Mukařovský himself presented a critique based in the ideology of the totalitarian regime. A comparison between the state of the scholarly debate in the 1930s and the latter event allows us to develop some more general characteristics of the ingerence of power ideology into scientific discourse and its paradigm. The focus of our inquiry is the question as to what allowed Mukařovský to perform this radical turn and adopt an ideological doctrine. What we find is that a link between the topics pursued in our argument — i.e. between the structuralist theory, an ideology in the service of power and the deformation of the scholarly paradigm — is provided by the position of the individual in history, in both artistic and social discourse. The gist of the matter is that with the weakening or even elimination of the individual’s role disappears the ethical dimension of the human relating to the world, disappears individual responsibility as an essential, irreducible part of one’s identity.

5

Ideology as Metaphor, Narrative, and Performance in the Writings of Václav Havel

100%

Danaher D. S.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2015

|

tom 12

|

nr 23

115-127

XX

From his pre-1989 essays to his post-1989 presidential speeches, V. Havel develops an account of ideology that avoids a standard dictionary definition (ideology as a system of political or economic beliefs) and relies almost exclusively on elaboration via metaphor, narrative, and performance. The import of Havel’s treatment of ideology has not been appreciated. Metaphors, stories, and performances are special forms of appeal that prompt us to rethink the meaning of a given domain. This paper explores how Havel exploits the creative potential of these forms of appeal in order to radically reconceptualize our understanding of ideology as a force in the modern world.

CS

Od esejů z období komunistického režimu až po prezidentské proslovy po roce 1989 rozvíjí Václav Havel určitou koncepci ideologie, která obchází standardní slovníkovou definici ideologie jakožto systém politických či ekonomických názorů a je skoro výlučně rozvíjena pomocí metafor, narativů a performance. Význam Havlova chápání ideologie doposud nebyl zhodnocen. Metafory, příběhy a představení jsou apelem sui generis, který nás nutí nově promyslet smysl určité domény. Článek zkoumá, jak Havel využívá tvůrčí potenciál těchto apelativních forem s cílem radikálně nově pochopit ideologii jakožto sílu moderním světě.

6

K estetickému myšlení Roberta Kalivody : Kapitola z archeologie českého marxismu

88%

Kanda R.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2014

|

tom 62

|

nr 4

527-548

EN

Using the method of archeological description and inspired by the ideas of Michel Foucault, the author of this study presents the aestethics thinking of Marxist theorist Robert Kalivoda (1923-1989). This study focuses particularly on an analysis of Kalivoda´s text „Dialektika strukturalismu a dialektika estetiky“ – „The dialectic of structuralism and the dialectic of aesthetics“, which makes up the first part of his book „Moderní duchovní skutečnost a marxismus“ – „Modern intellectual reality and Marxism“ (1968). Together with Karel Kosík and Ivan Sviták, Robert Kalivoda belonged to a generational group of Marxist philosophers who from the latter half of the 1950s endeavoured to open up Marxism to critical stimuli as well as to other non-Marxist methodologies over the course of time. Kalivoda´s aesthetic thinking developer at the crossroads of two discourses: Marxist and structuralist. Using structuralism Kalivoda criticizes the Hegelian foundation of Marxist aesthetics and the principle of „reflective reading“ – while stressing the semiotic nature of the artistic work. On the other hand Kalivoda also uses Marxism as an instrument for criticizing structuralism wherever he believes that Jan Mukařovský diverges from a radically formalistic standpoint and espouses phenomenological inspiration in an undesirable manner. Kalivoda was not attempting a historical reconstruction of the theoretical development of structuralism, but he was presenting his own interpretation of this scholalry view. Kalivoda´s efforts were motivated by the philosophical aim of destroying metaphysics and creating a post-metaphysical dialectical theory. This study attempts to set Kalivoda´s aesthetic thought in context inter alia by means of short comparisons with 1960s structuralist thinking, particularly with the ideas of Květoslav Chvatík and Milan Jankovič.

CS

Autor studie metodou archeologické deskripce, inspirované koncepcí Michela Foucaulta, přibližuje estetické myšlení marxistického teoretika Roberta Kalivody (1923−1989). Studie se soustředí zvláště na analýzu Kalivodova textu „Dialektika strukturalismu a dialektika estetiky“, který tvoří první část jeho knihy Moderní duchovní skutečnost a marxismus (1968). Kalivoda patřil spolu s Karlem Kosíkem či Ivanem Svitákem ke generační skupině marxistických filozofů, kteří od druhé poloviny 50. let usilovali o otevření marxismu kritickým podnětům a postupně také jiným, nemarxistickým metodologiím. Estetické uvažování R. Kalivody se rozvíjelo na křižovatce dvou diskurzů: marxistického a strukturalistického. Prostřednictvím strukturalismu Kalivoda kritizuje hegelovské založení marxistické estetiky a princip „odrazového čtení“ − zdůrazňuje znakovou povahu uměleckého díla. Z druhé strany marxismus slouží Kalivodovi jako nástroj kritiky strukturalismu tam, kde se podle Kalivody koncepce Jana Mukařovského odklání od radikálně formalistického hlediska a přimyká se – nežádoucím směrem − k inspiracím fenomenologickým. Kalivoda neusiloval o historickou rekonstrukci teoretického vývoje strukturalismu, nýbrž předložil vlastní interpretaci tohoto vědeckého názoru. Kalivodovo úsilí bylo neseno filozofickým záměrem destrukce metafyziky a vytvoření postmetafyzické dialektické teorie. Studie se snaží Kalivodovo estetické myšlení zařadit do kontextu mimo jiné pomocí krátkých komparací s dobovým strukturalistickým myšlením 60. let, konkrétně s pojetími Květoslava Chvatíka a Milana Jankoviče.