Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Prawo do składania fałszywych zeznań przez sprawcę czynu zabronionego z perspektywy art. 233 § 1a Kodeksu karnego

100%

Długosz M.

|

2024

|

nr 1

28-49

EN

The topic of the study is the impact of the constitutional right to defense (article 42. 2 of the Constitution of the Republic of Poland) on the content of the norm of article 233 § 1a of the Penal Code formed by the will of the Government. In the initial period after the amendment of the Penal Code, the prosecution seems to have not noticed the hierarchy of legal norms at all and totally ignored the shape of the constitutional right to defense. It is only at a later stage that reflection and a radical change in prosecutorial practice takes place, the effect of which is respect for the fundamental law in the criminal process. Eventually, the jurisprudence of the Supreme Court is shaping up quite unequivocally ruling out the possibility of interpreting and thus applying article 233 § 1a of the Penal Code in the form put forward by the draftsman.

PL

Tematem opracowania jest wpływ konstytucyjnego prawa do obrony (art. 42 ust. 2 Konstytucji) na treść normy z art. 233 § 1a Kodeksu karnego. Prokuratura i sądy w początkowym okresie po noweli Kodeksu karnego zdają się w ogóle nie dostrzegać hierarchii norm prawnych i totalnie ignorować kształt konstytucyjnego prawa do obrony. Dopiero w późniejszym czasie dochodzi do refleksji i radykalnej zmiany praktyki prokuratorskiej i sądowej, efektem której jest poszanowanie ustawy zasadniczej w procesie karnym. Ostatecznie kształtuje się orzecznictwo Sądu Najwyższego dość jednoznacznie wykluczające możliwość wykładni i – co za tym idzie – stosowania art. 233 § 1a Kodeksu karnego w formie proponowanej przez projektodawcę.

2

Základní práva očima československé meziválečné právní vědy

80%

Šejvl M.

|

2018

|

tom 157

|

nr 12

977-1003

EN

The article presents opinions of the inter-war Czechoslovak legal science on the legal significance of the fundamental rights catalogue. Scholars are divided into three groups: The first group is represented mainly by František Weyr and perceives these rights as "Lawgiver's monologues" without any legal significance. The article tries to reconstruct his arguments and show that they are highly dependant on the opinions of the 19th century legal science and to disprove them. These arguments are based on the underestimation of hierarchy of legal norms and of constitutional review. The greatest number of scholars form the second group (mainstream opinion). For them, fundamental rights are not an important topic (with few exceptions), but scholars of this group do not deny their legal significance (in most cases without disproving arguments of the first group). The significance of particular rights differs according to their constitutional formulation and this difference influences their judicial application that is recognised by the mainstream legal science. The third group includes only Jaroslav Krejčí, because during his academic career he finally came to the opinion that "the very essence" of these rights is non-derogable and because he perceived the protection of these rights as the main task of constitutional judiciary. He also tried to reform this judiciary in a way that is very close to its today's role. That's why the article highlights his opinions as one of the most progressive of the inter-war Czechoslovak legal science. At the same time the article shows that many fundamental rights were directly applied by courts and that no one among the scholars believed in natural law.

CS

Článek představuje názory meziválečné československé právní vědy na právní význam katalogu základních práv. Představitele této vědy třídí do tří skupin: První skupinu autorů reprezentuje zejména František Weyr a je pro ni typická skepse k právnímu významu základních práv, v nichž spatřuje pouhé „monology zákonodárce“. Článek se snaží rekonstruovat argumentaci pro tento názor, ukázat, že taková argumentace v mnohém vychází z názorů právní vědy 19. století, a vyvrátit jednotlivé argumenty, které stojí především na podceňování jak hierarchie právních norem, tak soudního přezkumu ústavnosti. Druhá skupina autorů je nejpočetnější a tvoří proto „hlavní proud“ meziválečné právní vědy, pro který bylo typické, že (až na výjimky) nepovažuje základní práva za důležité téma, ale zároveň nepopírá právní význam základních práv (aniž by většinou vyvracela argumenty skeptiků), jež se liší podle formulace konkrétního práva v ústavě, což má vliv i pro případnou přímou aplikaci soudy, kterou „hlavní proud“ uznává. Konečně třetí skupinu názorů představuje pouze Jaroslav Krejčí, který nejenže nakonec došel k tomu, že „podstata a smysl“ základních práv jsou nezrušitelné, ale z ochrany základních práv učinil jeden z hlavních cílů ústavního soudnictví. To se pokoušel zreformovat způsobem, jež se již v mnohém blíží současnému pohledu na roli ústavního soudnictví pro ochranu základních práv, a proto považuje článek Krejčího názory za jedny z nejprogresivnějších v československé meziválečné právní vědě. Článek současně ukazuje, že mnohá základní práva byla přímo aplikována soudy a že žádný z meziválečných autorů se nehlásil k přirozenému právu.

3

Nowa dyrektywa tytoniowa w świetle postanowień Konstytucji RP

41%

Gruszczyński Ł. , Ziółkowski M.

|

nr 1 (197)

73-111

EN

The article assesses the compatibility of the new Tobacco Products Directive (TPD) with the Polish Constitution. It concludes that although the Polish Constitutional Tribunal remains in principle competent to review acts of EU law (including directives if certain conditions are met), the scope of such a review is very limited and consists only of assessing whether EU institutions acted within scope of the competences transferred to them. The same holds true for domestic measures which merely implement directives. As a consequence, any review of the TPD provisions will be very restricted and can hardly lead to their inapplicability on the Polish territory. The article also assesses the compatibility with the Polish Constitution of the plain packaging requirement, which is not provided for, but only suggested by the TPD. In this context, it concludes that the Tribunal will be fully competent to review any national measure that introduces such a restriction. Although the outcome of such a review cannot be predicted with certainty, the article posits that there are good grounds to believe that the plain packaging requirement will be considered constitutional (i.e. in particular with respect to those provisions of the Constitution which protect property and freedom of economic activity).