Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Massnahmevorschriften and emergency powers in contemporary public law

100%

Perfetti L. R.

The Lawyer Quarterly

|

2020

|

tom 10

|

nr 1

23-33

EN

State of emergency, emergency and use of the law in order to regulate individually identified issues, are frequent and physiological in our contemporary legal systems. This article analyses mutual relations between the use of emergency powers in public law and the feature of tailor-made laws in the form of the “Massnahmevorschriften”. As the main problem of these norms, the article identifies the avoidance of the judicial control. Further, the intrinsic derogatory and emergency nature of tailor-made laws represent a very deep institutional problem. Being these the fundamental issues, it is not hard to see as the tailor-made law tends to be in contrast not only with the Italian Constitution, but also European law.

2

Stany wyjątkowe w węgierskim systemie prawno-konstytucyjnym

63%

Kopyś T.

Studia Bezpieczeństwa Narodowego

|

2017

|

tom R. 7, Nr 11

179--199

PL

Przemiany polityczne na Węgrzech w XX wieku obfitowały w gwałtowne rewolucje, okresy niestabilności ładu społecznego i zmiany granic. To przyczyniało się do transformacji ustrojowych w kierunku porządków autorytarnych i form ustrojowych bliskich „demokracji sterowanej”. Sytuacja taka ułatwiała wprowadzanie stanów wyjątkowych w czasie, gdy zagrożona była ciągłość państwa i stabilność instytucji politycznych. Węgry należą do grupy kilku europejskich państw, gdzie kodyfikacja stanów wyjątkowych została przeprowadzona w sposób wyjątkowo szczegółowy. Dbałość taka – jak się wydaje – wynika z doświadczeń politycznych Węgier w XX wieku i starania o to, aby na tym polu nie doszło do prawnych wynaturzeń i nadinterpretacji. Bardzo dokładnie stany wyjątkowe definiuje ostatnia z uchwalonych na Węgrzech konstytucji z 2011 roku. W niej w sposób szczególnie dokładny zdefiniowano prerogatywy Rady Obrony Państwa (Honvédelmi Tanács).

EN

Political changes in Hungary in the twentieth century abounded in violent revolutions, instability instances of social order and change of borders. This contributed to the transformation of the political system into authoritarian orders and the forms of the close “controlled democracies”. This situation facilitated the introduction of exceptional states while the continuity of the state and the stability of political institutions were threatened. Hungary belongs to a group of several European states where the codification of exceptional states has been carried out in a very detailed way. Such care – as it seems – results from the political experience of Hungary in the 20th century and efforts to ensure that there is no legal distortion and over-interpretation in this field. Very precisely, exceptional states define the last of the 2011 Hungarian constitutions. In this constitution, the prerogatives of the State Defense Council (Honvédelmi Tanács) are particularly defined.

3

Výjimečný stav a hranice právního státu

63%

Belling V.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2018

|

tom 157

|

nr 3

200-220

EN

Despite the fact that emergency governance, extraordinary measures, and state of exception are popular subjects of current legal, political and philosophical discussions, there is often a terminological confusion about the object of such investigation. In the present article, the state of emergency is defined as a legal institute consisting of a set of measures that the state authority uses to overcome the situation of a serious existential crisis threatening the existence of the state or its constitutional order. The state of exception needs to be distinguished from other states of emergency which respond to crisis situations that do not threaten the existence of the state. At the same time, it must be distinguished also from legal regimes that are designed as a response to those crises endangering the existence of the state that can be anticipated. Unlike these “limited“ legal regimes, the state of exception is based on a general clause. Although such a broad legal regime can be considered as an integral part of any constitutional order, I argue that it is de lege ferenda more appropriate.

CS

Ačkoliv je téma nouzového vládnutí, mimořádných pravomocí a výjimečného stavu oblíbeným předmětem právních, politologických a filosofických diskusí, doprovází je častá terminologická zmatení ohledně zkoumaného objektu. V předkládaném článku je výjimečný stav definován jako právní institut označující soubor opatření, jichž státní orgán užívá k překonání situace vážné, existenciální krize ohrožující existenci státu a ústavního řádu, jejíž podobu nelze předem předvídat. Takto pojatý výjimečný stav je třeba odlišit od nouzových stavů, jež reagují na krizové situace, které neohrožují existenci státu. Zároveň je třeba jej odlišit od institutů, které reagují na taková ohrožení státu, jejichž podobu a průběh je možné předvídat. Výjimečný stav se na rozdíl od nich opírá o generální zmocnění, které lze pokládat za implicitní součást každého ústavního řádu. Zároveň však platí, že de lege ferenda je vhodnější explicitní zakotvení této normy v psané ústavě, a to v dostatečně obecné podobě. V případě, že by takové zakotvení bylo příliš svazující, ať procesně, či materiálně, mohl by se stát ocitnout před dilematem, zda se uchýlit k nepsanému výjimečnému stavu (a zpochybnit právní stát), nebo akceptovat vlastní destrukci (a tím i zničení právního státu). V článku zároveň polemizujeme se snahou jednání v krizové situaci vyjmout z práva a pojímat jej jako mimoprávní či protiprávní jednání ospravedlnitelné pouze eticky nebo ex post.

4

Právní úprava mimořádného vládnutí v kontextu pandemie covid-19. Rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu

63%

Horák F. , Dienstbier J. , Derka V.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2021

|

tom 160

|

nr 6

431-450

EN

The article analyses the declaration the State of Emergency according to the Constitutional Act on the Security of the Czech Republic in the context of the current Covid-19 pandemic. The decision to declare the State of Emergency is characterized as a normative, constitutive act of the government without direct and immediate effect on the legal sphere of persons, which can be classified in the hierarchy of legal norms as law. Thus, the paper rejects the conclusion that such an act could be an administrative act or a non-legal (purely political) act. The article further analyses the possible defects of this act and divides them into three groups depending on their intensity and consequences. The most intense defects should make the act void. Defects that are less intense, but as a result of which the essentials of a democratic state governed by the rule of law are affected, should lead to the reviewability and possible revocability of the act by the Constitutional Court. Finally, defects of the lowest intensity should be covered by the so-called Fehlerkalkül theory, and therefore unreviewable. In conclusion, the article also deals with the control of the declaration of the State of Emergency by the Chamber of Deputies and the judicial review of this act. Regarding control by the Chamber of Deputies, a space is devoted particularly to the issue of the possibility of the State of Emergency “re-declaration” contrary to the will of the Chamber of Deputies. Concerning judicial review, the article excludes review by administrative courts and only allows for limited review by the Constitutional Court.

CS

Článek se zabývá problematikou rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu dle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky v kontextu současné pandemie covid-19. Rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu charakterizuje jako normativní, konstitutivní akt vlády bez přímého a bezprostředního účinku do právní sféry osob, který je zařaditelný v hierarchii právních norem na úroveň zákona. Zcela je tedy odmítnut závěr, že by se mohlo jednat o akt správní či akt neprávní (čistě politický). Článek dále analyzuje možné vady tohoto aktu a rozděluje je do tří skupin v závislosti na jejich intenzitě a důsledcích. Nejintenzivnější vady by měly způsobovat nicotnost aktu. Vady méně intenzivní, v jejichž důsledku je však zasaženo do podstatných náležitostí demokratického právního státu, by měly vést k přezkoumatelnosti a případné zrušitelnosti aktu Ústavním soudem. Konečně vady nejnižší intenzity by měly být kryty tzv. kalkulem vad, a proto jsou soudně nepřezkoumatelné. Článek se konečně zabývá také kontrolou vyhlašování nouzového stavu Poslaneckou sněmovnou a přezkumem tohoto aktu soudní mocí. V případě kontroly Poslaneckou sněmovnou je prostor věnován zejména otázce možnosti „znovuvyhlášení“ mimořádného stavu v rozporu s vůlí Poslanecké sněmovny. V případě soudního přezkumu článek vylučuje přezkum ve správním soudnictví a jen omezeně připouští přezkum Ústavním soudem.

5

Ústavnost mimořádných opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví

51%

Dienstbier J. , Derka V. , Horák F.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2020

|

tom 159

|

nr 5

417-432

EN

The inability of the public authorities to effectively confront all emergency situations and the exposure of citizens to potentially arbitrary actions of the uncontrolled emergency government are not only two unacceptable extremes, but also two nightmares of every constitutionalist. This article answers four consecutive research questions concerning the problems of the regulation regarding emergency government, which tend to move the Czech legal system away from an ideal compromise rather towards any of the aforementioned extremes. The authors offer four important conclusions: (a) in principle, it is not possible to construct models of emergency government outside the constitutional framework unless it fulfills seven additional requirements; (b) in the light of these seven requirements, there is not a difference between constitutionally anchored states of emergency on the one hand, and the statutory emergency government outside the constitutional states of emergency on the other; (c) the current constitutional regulation of the states of emergency is problematic regarding both, the efficiency of the emergency decision making, and the lack of control mechanisms, making these states of emergency rather useless; (d) irrespective of the issues of the current constitutional emergency regulation, the provision of the Public Health Protection Act enabling the enactment of emergency measures is both, constitutionally problematic, and potentially abusable.

CS

Neschopnost veřejné moci efektivně čelit jakýmkoli mimořádným situacím a bezbranná vystavenost občanů nikým a ničím nekontrolované vládní libovůli v těchto situacích jsou nejen dva naprosto nežádoucí extrémy, ale také dvě noční můry každého konstitucionalisty. Tento článek prostřednictvím odpovědí na čtyři na sebe navazující otázky poukazuje na problémy právní úpravy mimořádného vládnutí v ústavní i zákonné rovině, které český právní řád vzdaluje ideálnímu kompromisu, a naopak přibližuje v určitých aspektech k některému ze zmíněných extrémů. Autoři docházejí ke čtyřem důležitým závěrům, a to a) v zásadě není možné konstruovat modely mimořádného vládnutí mimo rámec ústavního pořádku, ledaže by tyto modely praeter constitutionem splňovaly sedm stanovených požadavků; b) z hlediska těchto sedmi požadavků není de constitutione et lege lata rozdílu mezi vládnutím v rámci mimořádných stavů dle ústavního pořádku, a mezi mimořádným vládnutím dle běžných zákonů; c) současná ústavní úprava mimořádných stavů je problematická s ohledem na neefektivitu ústavních mimořádných stavů a absenci účinných kontrolních mechanismů, což činí tyto právní stavy ve výsledku zbytečnými; d) bez ohledu na problémy současné úpravy mimořádných stavů je ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví umožňující vydávání mimořádných opatření ústavně značně problematické a potenciálně zneužitelné.

6

The Governance of Covid-19 Pandemic Health Emergency in Italy: A Constitutional Perspective

51%

Cossiri A.

Acta Universitatis Lodziensis. Folia Iuridica

|

2021

|

tom 97

101-109

PL

Tekst koncentruje się na środkach, jakie zostały podjęte we Włoszech w celu ograniczenia zarażenia koronawirusem w pierwszej fazie zagrożenia zdrowia w 2020 r. Rząd włoski jako pierwszy zmierzył się z kryzysem epidemiologicznym w demokracji konstytucyjnej. Lockdown był jednym z najbardziej drastycznych w Europie. Z jednej strony ograniczono podstawowe wolności jednostki; z drugiej – udało się ograniczyć rozprzestrzenianie wirusa we wczesnej fazie ekspansji pandemicznej, prawdopodobnie ratując wszystkie kraje europejskie przed niemożliwym do opanowania kryzysem zdrowotnym, przy minimalnym przygotowaniu. Nawet jeśli niektóre aspekty procesu decyzyjnego można by podkreślić w perspektywie prawa konstytucyjnego, to zdaniem Autorki środki tymczasowe, choć drastyczne, nie przekroczyły granic dozwolonych przez włoską konstytucję, ani nie wpłynęły poważnie na równowagę między władzami przynajmniej w pierwszej/drugiej fazie. Większość parlamentarna zatwierdziła ex post dekrety uchwalone przez Radę Ministrów wykazując, że podziela stanowisko polityczne rządu. Ponadto w bardzo krótkim czasie naród włoski w zdecydowanej większości spontanicznie dostosował się do nałożonych zakazów, wykazując poczucie odpowiedzialności i solidarności wobec najbardziej narażonych na skutki wirusa grup (na przykład osoby starsze i chore). Względy ekonomiczne, przemawiające za niewstrzymywaniem działalności gospodarczej, były czasowo recesyjne wobec ochrony zdrowia społecznego. Wydaje się, że decyzja ta znajduje ostateczną podstawę w art. 2 włoskiej konstytucji, który zobowiązuje wszystkich do poszanowania obowiązku solidarności społecznej.

EN

The essay focuses on the measures that have been taken in Italy to limit the contagion with Coronavirus in the first phase of the health emergency in 2020. The Italian Government was the first to face the epidemiological crisis in a constitutional democracy. The lockdown was one of the most drastic in Europe. On the one hand, fundamental freedoms of individuals have been compressed; on the other, the objective of limiting the expansion of the contagion in the early stage of pandemic expansion has been achieved, probably saving all European countries from an ungovernable health crisis before a minimal preparation. Even some critical aspects in the decision making process could be highlighted from a constitutional law perspective, the Author believes that the temporary measures, although drastic, not exceeded the limits allowed by the Italian Constitution, nor they seriously affected the balance between the powers at least in the first/second phase. The majority of Parliament approved ex post the law-decrees adopted by the Council of Ministers, demonstrating that it share the Government’s political position. Furthermore, in a very short time, the Italian people, in their vast majority, spontaneously adapted to the imposed prohibitions, demonstrating a sense of responsibility and solidarity towards the most vulnerable categories with respect to the effects of the virus (elderly and sick people, for example). The reasons of the economy, which would have required not to stop business activities, have been temporarily recessive with respect to the protection of the health of the community. This decision seems to find its ultimate foundation in the Article 2 of the Italian Constitution which requires everyone to respect the duty of social solidarity.