Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

1 Teorie vědy (Theory of Science)

1 2022

1 Nugayev R. M.

Znaleziono wyników: 1

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: Weyl

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Dirac’s refined unification of quantum mechanics and special relativity: an intertheoretic context

100%

Nugayev R. M.

Teorie vědy (Theory of Science)

2022

tom 44

nr 1

37-57

One of the key episodes of history of modern physics – Paul Dirac’s startling contrivance of the relativistic theory of the electron – is elicited in the context of lucid epistemological model of mature theory change. The peculiar character of Dirac’s synthesis of special relativity and quantum mechanics is revealed by comparison with Einstein’s sophisticated methodology of the General Relativity contrivance. The subtle structure of Dirac’s scientifi c research program and fi rst and foremost the odd principles that put up its powerful heuristics is scrutinized with special emphasis on the highly controversial tenet of “mathematical beauty.” It is contended that despite the relentless Dirac’s remarks denigrating the controversial role of philosophy one can trace its indirect infl uence through Arthur Eddington’s and Hermann Weyl’s whimsical mathematical models. Accordingly, the milestones of Dirac’s research programme realization in the distinctive context of the applied epistemological doctrine are indicated.

Jedna z klíčových epizod dějin moderní fyziky – překvapivý vznik relativistické teorie elektronu Paula Diraca – je analyzována z hlediska epistemologického modelu změny zralé teorie. Článek poukazuje na zvláštní charakter g y Diracova sjednocení speciální relativity a kvantové mechaniky, který se objevuje při srovnání s Einsteinovou sofi stikovanou metodologií v pozadí teorie všeobecné relativity. Rafi novaná struktura Diracova vědeckého výzkumného programu a neobvyklé principy, které vybudovaly jeho silnou heuristiku, jsou prozkoumány s důrazem na vysoce kontroverzní princip „matematické krásy“. V článku tvrdím, že navzdory neutuchajícím Diracovým poznámkám popírajícím roli fi losofi e lze vysledovat její nepřímý vliv prostřednictvím hravých matematických modelů Arthura Eddingtona a Hermanna Weyla. V souladu s tím jsou představeny hlavní body Diracova výzkumného programu z hlediska aplikované epistemologické doktríny.