Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Pod dohledem VLKa: výbor lidové kontroly SSR a agenda stížností, oznámení a podnětů občanů (1971-1990)

100%

Pažout J.

|

nr 1

90-129

EN

The People's Control Committee of the Slovak Socialist Republic (Výbor lidové kontroly - VLK SSR) was the highest control body in the eastern part of the Czechoslovak Federation from its establishment in 1971 until its termination in 1990. An important part of its work was monitoring the agenda of citizen complaints, statements and suggestions, which represent an important source for our understanding of society and its interactions with the state authorities and bodies during the period of Czechoslovak normalization. The People's Control Committee dealt with submissions directly addressed to them, but also kept records of submissions addressed to all Slovak ministries, other central bodies and national committees. The study outlines the Committee's competences, staffing, its legislative framework, the scope of its activities and its functioning. It follows the development of the number of submissions and their handling in detail, as well as the Committee's methodological and control activities in relation to the people's control bodies at lower levels. These activities were carried out by the staff of the Complaints Department alongside other departments of the Committee, sometimes in cooperation with other state and party institutions and also with the assets of the Complaints Department, whose members were released from their jobs to participate in the inspections. Based on contemporary analyses and summary reports on the handling of the complaints agenda, the author observes that despite the officially declared importance of this activity and repeated efforts to streamline the process, the Committee was not satisfied with the results it achieved and criticized the numerous shortcomings both in the handling of complaints and in the approach of the authorities. The author concludes by recalling the situation after the fall of the communist regime in November 1989, when the Committee had to deal with a significant increase in the number of complaints and returned to reviewing some previously rejected submissions. The Committee's activities were terminated at the end of August 1990, when it was replaced by the Ministry of Control of the Slovak Republic.

CS

Výbor lidové kontroly Slovenské socialistické republiky (VLK SSR) představoval od svého zřízení v roce 1971 do ukončení činnosti v roce 1990 nejvyšší kontrolní orgán ve východní části československé federace. Důležitou součástí jeho práce byla agenda stížností, oznámení a podnětů občanů, které představují významný pramen pro pochopení společnosti a jejích interakcí s úřady a mocenskými orgány v období československé normalizace. Výbor lidové kontroly SSR se jednak zabýval podáními tohoto typu, jež byla adresována přímo jemu, jednak evidoval tuto agendu v rámci všech slovenských ministerstev, dalších ústředních orgánů a národních výborů. Studie přibližuje kompetence, personální obsazení, legislativní rámec, náplň činnosti a fungování této instituce. Detailněji sleduje první skupinu zmíněných podání občanů, vývoj jejich počtu a nakládání s nimi, stejně jako metodickou a kontrolní činnost výboru ve vztahu k orgánům lidové kontroly na nižších stupních, slovenským ministerstvům, dalším ústředním správním orgánům a národním výborům. Tuto činnost obstarávali pracovníci stížnostního oddělení i dalších útvarů výboru, někdy za spolupráce s jinými státními i stranickými institucemi a také s aktivem stížnostního oddělení, jehož členové byli uvolňováni ze svých zaměstnání, aby se mohli podílet na prováděných kontrolách. Na základě dobových rozborů a souhrnných zpráv z vyřizování agendy stížností autor konstatuje, že přes oficiálně deklarovanou důležitost této činnosti a opakované snahy o zefektivnění celého procesu nebyl Výbor lidové kontroly SSR spokojen s dosaženými výsledky a kritizoval řadu nedostatků v zacházení se stížnostmi a v přístupu dotčených orgánů. V závěru autor přibližuje situaci po pádu komunistického režimu v listopadu 1989, kdy se výbor musel vypořádat s výrazným nárůstem počtu stížností a vrátil se k přezkoumání některých dříve zamítnutých podání. Činnost výboru byla ukončena na konci srpna 1990, kdy jej nahradilo Ministerstvo kontroly Slovenské republiky.

2

National legal heritage: legal database providing access to legal past

80%

Kober J. , Matejka J. , Aubrecht P. , Brůha D.

The Lawyer Quarterly

|

2020

|

tom 10

|

nr 4

499-508

EN

This paper focuses on the issue of making historical legal literature in the Czech Republic accessible. For historical and structural reasons, the accessibility of old legal literature in Czech libraries is inadequate. One possible solution to this long-term problem is the systematic digitisation of this old literature. The primary objective would not be preservation digitisation, otherwise the most common type in library digitisation projects, but rather both supplementary digitisation intended to supplement the book and periodicals fund with additional titles, and also ‘opening digitisation’, meaning digitisation to enable new ways of working with texts and information. The paper also concisely introduces the basic principles and technological, software and licence parameters of the National Legal Heritage project, which is an attempt at the practical application of these conclusions. This pilot project is primarily focused on the interwar period of the First Czechoslovak Republic, which was - in both Czech and Slovak history - an important period of great legal activity and preparations for major reforms.

3

Vliv slovenské lidové hudby a Griegových stylizací norského folkloru na formování Bartókovy hudební řeči

80%

Štefková M.

Hudební věda (Musicology)

|

2023

|

tom 60

|

nr 2

210-251

EN

Béla Bartók’s correlations with Slovakia had several aspects. His mother was born into a German family settled in what was then Pozsony county (Prešpurská župa). After the father’s premature death, Bartók and his mother moved temporarily to Bratislava (Pozsony/Pressburg), where Bartók studied at the Poor Clares Hungarian Catholic Gymnasium; his schoolmates there included Franz Schmidt, Ernö Dohnányi, and Alexander Albrecht. It was also on Slovak territory that he became first acquainted, in 1904, with the archaic stratum of what has been known as “peasant folklore”. Bartók happens to be the compiler of the most extensive ever compendium of Slovak folklore material, Slovenské ľudové piesne (Slovak Folk Songs), containing 3,409 songs and 4,000 song texts – a volume whose monumental size made possible its publication only after his death (between 1959 and 2022). Most relevantly though, eastern European archaic folklore had an essential influence on the genesis of Bartók’s compositional style. It was instrumental in his emancipation from stereotyped metro-rhythmic schemes and the major-minor tonality, enabling him to freely manipulate with each note of the chromatic system. In a lecture “On the Influence of Peasant Music on Music of Our Time”, from 1931 (which has so far remained unpublished in either Czech or Slovak), Bartók defines the concept “peasant music”, pointing to three options of using its impulses in compositional practice, ranging from stylizations to the complete absorption of its inspirations in a composer’s individual idiom. One of the present article’s aims is an introduction of Bartók’s concepts into the Czecho-Slovak context. A major influence on Bartók’s employment of inspiring impulses from peasant music in piano composition was exerted by Edvard Grieg and his stylizations of Norwegian folklore in his Opp. 17, 66, and 72. Analytical studies comparing Grieg’s artistic devices employed there with Bartók’s stylizations of Slovak folk songs in his cycle For Children II, BB 53, Sz. 42, document these influences as well as Bartók’s radical departure from the aesthetic ideals musical Romanticism. Bartók’s concept of a “national” art, which was originaly carried on the crest of Hungarian nationalism, went through radical transformation under the influence of his study of “peasant music”. His goal came to be the revival and enrichment of European artistic music in the first half of the 20th century by drawing on eastern European folk music styles, something he eventually achieved in a most original, indeed unique way.

CS

Béla Bartók byl se Slovenskem propojen několika způsoby. Jeho matka pocházela z německé rodiny, která se usídlila v Prešpurské župě. Po předčasné smrti otce se spolu s matkou načas usídlili v Bratislavě, kde Bartók absolvoval studium na maďarském katolickém gymnáziu v Klariskách společně s Franzem Schmidtem, Ernö Dohnányim a Alexandrem Albrechtem. Na území Slovenska se v roce 1904 poprvé setkal s archaickou vrstvou tzv. „sedláckého folkloru“. Bartók je autorem vůbec nejrozsáhlejší sbírky slovenského folklorního materiálu Slovenské ľudové piesne zahrnující 3409 písní a 4000 písňových textů, která vzhledem ke své monumentálnosti mohla být vydána až po jeho smrti (v rozmezí 1959–2022). Východoevropský archaický folklor měl však především zásadní vliv na Bartókovu skladatelskou genezi. Umožnil mu osvobodit se od stereotypních metro-rytmických schémat a dur-molové tonality a disponovat svobodně každým tónem chromatického systému. V přednášce O vlivu sedlácké hudby na hudbu našich časů z roku 1931, která dosud nebyla publikovaná ani v českém ani ve slovenském jazyce, Bartók definuje pojem „sedlácká hudba“ a poukazuje na tři možné způsoby využití jejích podnětů ve skladatelské praxi od stylizací až po úplnou absorpci jejích podnětů v individuálním kompozičním jazyku skladatele. Jedním z cílů tohoto článku je transfer Bartókových idejí do česko-slovenského prostředí. Významný vliv při zpracování podnětů sedlácké hudby v oblasti klavírní hudby měl na Bartóka Edvard Grieg a jeho stylizace norského folkloru v op. 17, 66 a 72. Porovnávací analýzy Griegových uměleckých zpracování s Bartókovými stylizacemi slovenských lidových písní v cyklu Pro děti II, BB 53, Sz. 42 dokumentují tyto vlivy, jakož i Bartókův radikální rozchod s estetickými ideály hudebního romantismu. Bartókův koncept „národního“ umění, který se původně nesl v duchu maďarského nacionalismu, se pod vlivem studia „sedlácké hudby“ radikálně transformoval. Jeho záměrem byla obroda a obohacení evropské umělecké hudby 1. poloviny 20. století na základě využití východoevropských stylů lidové hudby, což se mu podařilo originálním a jedinečným způsobem.