Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Soudobé dějiny (Contemporary History)

2 Adamec J.

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: Sheila Fitzpatricková

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Dcera, historička, "špionka" Sheila Fitzpatricková: nad vědeckým dílem "jiné" revizionistky a jeho českým ohlasem

100%

Adamec J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2024

tom 31

nr 1

193-241

This text is directly related to Jan Adamec’s essay Dcera, historička, „špionka” Sheila Fitzpatricková: Nad vzpomínkami „jiné” revizionistky [Daughter, Historian, “Spy” Sheila Fitzpatrick: On the Memoirs of an “Other” Revisionist] published in this journal in 2023 (Vol. 30, No. 1, pp. 137–166). In this sequel, the author shifts away from recounting the life of Australian historian Sheila Fitzpatrick (born 1941), to focus on her scholarly work from the early 1970s, when she gradually became firmly established in the American academic milieu as a respected expert on the interwar history of the Soviet Union and Stalinism. Adamec guides the reader through a chronology of her numerous works, with an emphasis on the seminal monographs, from her published dissertation, The Commissariat of Enlightenment (1970), and her most famous work, Everyday Stalinism: Ordinary Life in Extraordinary Times (1999), to her to date most recent book, The Shortest History of the Soviet Union (2022), and presents the central themes and most important findings of her research. At the same time, he traces Fitzpatrick’s position in the dynamic context of Soviet studies and scholarship on Stalinism, demonstrates her growing influence on younger generations of historians, and notes the scholarly reviews of her work. He pays particular attention to her pioneering role in constituting and promoting revisionist perspectives in the Western historiography of the Soviet Union in the 1970s and 1980s, when, despite initial scepticism or rejection, they became part of the academic mainstream. He seeks to capture her unorthodox position as an “other”, “moderate” revisionist who, while primarily focusing on the everyday and social history of Soviet society, did not underestimate the essential importance of power hierarchies and authoritarian politics emanating from the centre. Thus, in the disputes between revisionism and totalitarianism, Fitzpatrick often takes less clear-cut positions than most adherents of the former. In the last part of the text, the author traces the reception of Fitzpatrick’s work in Czech historiography since the early 1990s, a breakthrough brought about by the Czech translations of the edited volumes Beyond the Totalitarianism (published in 2012) and Everyday Stalinism (in 2018) and shows that in recent years the Australian historian has become a relatively widely quoted authority in the Czech scholarly milieu, mostly accepted by revisionist critics and also used as a shield in local polemics about the nature of Czechoslovak normalization.

Tento text bezprostředně navazuje na stať Jana Adamce „Dcera, historička, 'špionka' Sheila Fitzpatricková: Nad vzpomínkami 'jiné' revizionistky“, která vyšla v Soudobých dějinách / CJCH, roč. 30, č. (2023), s. 137–166. V pokračování autor poodstupuje od líčení životní dráhy australské historičky Sheily Fittzpatrickové (narozena 1941) a soustředí se na její vědecké dílo od počátku sedmdesátých let, kdy postupně pevně zakotvila v americkém akademickém milieu jako respektovaná odbornice na předválečné dějiny Sovětského svazu a stalinismus. Provází tak čtenáře chronologií jejích početných prací, s důrazem na zásadní monografie, od publikované disertace The Commissariat of Enlightenment (1970) přes nejslavnější knihu Everyday Stalinism: Ordinary Life in Extraordinary Times (1999) až po zatím poslední knižní titul The Shortest History of the Soviet Union (2022), a přibližuje ústřední témata i nejdůležitější poznatky jejího výzkumu. Současně zachycuje pozici Fitzpatrickové v dynamickém kontextu sovětských studií a bádání o stalinismu, ukazuje její sílící vliv na mladší generace historiků a historiček a všímá si také odborných recenzí jejího díla. Zvláštní pozornost věnuje její průkopnické roli při konstituování a prosazování revizionistických pohledů v západní historiografii Sovětského svazu v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se přes počáteční skepsi či odmítání staly součástí akademického mainstreamu, a snaží se postihnout její neortodoxní pozici „jiné“, „umírněné“ revizionistky, která při primárním zaměření na každodennost a sociální dějiny sovětské společnosti nepodceňuje podstatný význam mocenských hierarchií a autoritativní politiky vycházející z centra. Ve sporech mezi revizionismem a totalitarismem tak zaujímá často méně jednoznačná stanoviska než většina přívrženců prvního směru. V poslední části textu autor mapuje recepci prací Fitzpatrickové v české historiografii od počátku devadesátých let, v níž určitý zlom přinesly překlady sborníku Za obzor totalitarismu (2012) a Každodenního stalinismu (2018). Ukazuje, že australská historička se v posledních letech stala v českém odborném prostředí poměrně citovanou autoritou, kterou většinou přijímají i kritikové revizionistů a jíž se také zaštiťují zdejší polemiky o povaze československé normalizace.

Dcera, historička, "špionka" Sheila Fitzpatricková: nad vzpomínkami "jiné" revizionistky

86%

Adamec J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2023

tom 30

nr 1

137-166

In the first part of his essay dedicated to the Australian historian Sheila Fitzpatrick, a world-renowned expert in the field of Soviet studies, the author presents the beginnings of her academic career. He makes ample use of her self-reflections from several decades' distance in the form of autobiographical publications, particularly A Spy in the Archives: A Memoir of Cold War Russia (Melbourne, Melbourne University Press 2013), which he supplements and contrasts with other secondary sources. What interests him most about Fitzpatrick's scholarly career is how she became an unorthodox and open-minded representative of the revisionist current in the historiography of Soviet communism, and how her initiatory research experience in Moscow in the late 1960s shaped her. Fitzpatrick was born in 1941 in Melbourne, where she spent her school years and studied history and music at university. Both her father, Brian Charles Fitzpatrick (1905-1965), and her mother, Dorothy Mary Fitzpatrick (née Davis, 1913-2001), were historians and left-wing activists, and the author traces how this family background influenced her and how she positioned herself in relation to it. As a gifted student, thanks to a scholarship, she went on to postgraduate studies at St. Antony's College, Oxford, from where she headed to the Moscow archives in 1966 on a study exchange. She spent three years there, on and off, culminating in a doctoral thesis on the People's Commissariat of Enlightenment (Narodnyi komissariat prosveshcheniia) under the direction of Anatoly Lunacharsky (1875-1933). In the context of the Sovietology of the time, burdened with schematic Cold War thinking, the author emphasizes Fitzpatrick's efforts to understand the Soviet system from the inside, through archival sources. He examines her "survival strategies" in a space defined by the surveillance and pressure of the Soviet authorities and the demands of Western academic institutions and portrays her embeddedness in an intellectual circle of Russian friends in which Lunacharsky's brother-in-law and secretary, Igor Sats (1903-1980), was a key figure. The author also examines the personal and professional dilemmas associated with the spy-mania of the era on both sides of the Iron Curtain, which the ambitious historian had to deal with.

V první části esejisticky laděného textu věnovaného australské historičce Sheile Fitzpatrickové, světově uznávané odbornici v oblasti sovětských studií, autor přibližuje počátky její akademické kariéry. Hojně k tomu využívá její sebereflexi z odstupu několika desetiletí v podobě autobiografických publikací, zvláště knihy A Spy in the Archives: A Memoir of Cold War Russia (Melbourne, Melbourne University Press 2013), které doplňuje a konfrontuje s dalšími sekundárními zdroji. Na její vědecké dráze ho především zajímá, jak se stala neortodoxní a otevřeně smýšlející představitelkou revizionistického proudu v historiografii sovětského komunismu a jak ji formovala iniciační badatelská zkušenost v Moskvě druhé poloviny šedesátých let. Fitzpatricková se narodila v roce 1941 v Melbourne, kde prožila školní léta a vystudovala na univerzitě historii a hudbu. Otec Brian Charles Fitzpatrick (1905–1965) i matka Dorothy Mary Fitzpatricková (rozená Davisová, 1913–2001) byli historici a levicoví aktivisté a autor sleduje, jak ji toto rodinné prostředí ovlivňovalo i jak se vůči němu vymezovala. Jako nadaná studentka díky stipendiu pokračovala v postgraduálním studiu na St. Antony’s College v Oxfordu, odkud v roce 1966 zamířila na výměnný studijní pobyt do moskevských archivů. Zde s přestávkami prožila tři roky a završila jej disertací o Lidovém komisariátu osvěty (Narodnyj komissariat prosveščenija) pod vedením Anatolije Lunačarského (1975–1933). V kontextu dobové sovětologie, zatížené schematickým uvažováním, autor zdůrazňuje úsilí Fitzpatrickové poznat a pochopit sovětský systém zevnitř, prostřednictvím archivních pramenů, zkoumá její „strategie přežívání“ v prostoru vymezeném dozorem a tlakem sovětských úřadů i nároky západních akademických institucí a vykresluje její zakotvení v intelektuálním okruhu ruských přátel, v němž byl pro ni klíčovou osobou Lunačarského švagr a tajemník Igor Sac (1903–1980). Pozornost věnuje také osobním a profesním dilematům ambiciózní historičky spojeným s dobovou špionomanií na obou stranách železné opony.