The aim of this paper is to give an account of some arguments used by Judah Moscato and other Mantuan Jewish thinkers of the Renaissance to equate God’s essence with the Supernal Torah, and to argue that nature can be considered as a realm in which God’s signs are ubiquitously stamped. According to Moscato’s Sermons, God transmits His spiritual energy to nature in such a way that He is in some manner all of the existents. Given so, man is required to search for the evidence of God in nature by means of his intellect, to decode the signs through which God unveils the eternal intelligible truths contained in the Supernal Torah. The Neoplatonic bias perceptible in the Kabbalistic works of Yohanan Alemanno and Abraham Yagel is also examined.
2
Dostęp do pełnego tekstu na zewnętrznej witrynie WWW
Page Header Logo Page Header Language Select Language User Username Password Remember me Journal Content Search Search Scope Browse By Issue By Author By Title Home About Login Register Current Archives Announcements Editorial Board Links Home > Vol 38, No 4 (2016) > Nejeschleba Andreas Osiander in the History of Philosophy, Science, and Philosophy of Science Tomáš Nejeschleba Abstract The article deals with the position of Lutheran theologian Andreas Osiander sen. in the history of philosophy, history of science and philosophy of science. It works on humanistic foundation of Osiander’s thought and his elaboration of the tradition of the antient wisdom and Christian cabbala of Giovanni Pico della Mirandola in particular in the biblical exegesis. The article deals with Osiander’s edition of Nicolaus Copernicus’ book De revolutionibus orbium caelestium as well and with his edition of the mathematical work of Girolamo Cardano. In the context of philosophy of science Osiander’s foreword to Copernicus is analyzed and its role in the controversy between instrumentalism and realism is assessed. Osiander’s instrumentalism is viewed as an anachronism. Finally, the influence of Neoplatonism and Paracelsism in Osiander’s theology is analyzed and judged as too general.
CS
Článek pojednává o roli luteránského teologa Andrease Osiandera st. v dějinách filosofie, vědy a ve filosofii vědy. V chronologickém sledu je v tomto kontextu věnována pozornost několika tématům. Nejprve se článek zabývá humanistickými základy Osianderova myšlení a jeho zpracováním tradice prisca sapientia v teologii, především vlivem křesťanské kabaly v návaznosti na Giovanniho Pika della Mirandolu, konkrétně v biblické exegesi. Pozornost je dále věnována především Osianderově edici knihy O obězích nebeských sfér Mikuláše Koperníka. V kontextu fi losofi e vědy je pak rozebírána Osianderova předmluva ke Koperníkovi, posuzována jeho role ve sporu mezi instrumentalismem a realismem ve vědě a zdůvodněn anachronismus této extrapolace. Je zmíněna také Osianderova edice matematického díla Girolama Cardana. Následně je analyzována role novoplatonismu v Osianderově teologii, která se blíží paracelsiánskému přístupu, i když vliv jak paracelsismu tak novoplatonismu je zhodnocen jako velmi obecný.
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.