Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: Japonsko

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

A bewildering affinity : Japanese traditional building and european modernist architects after World War II

100%

Hojda O.

nr 1-2

47-63

Emerging European Modernist architecture in the 1920s and 1930s apparently shared certain principles with Japanese traditional building: The principles and qualities that Modernism strove for — ‘asymmetrical plan’, ‘flexibility of the interior space’, ‘modularity,’ ‘naked materials,’ seemed to have existed in Japan for hundreds of years. Writers such as Tetsurō Yoshida in The Japanese House and Garden, published 1935 in German, emphasised these similarities and presented the Japanese tradition in a distinctly Modernist manner. After World War II as Modernism became dominant in the West Japanese traditional building became a prominent and lively subject of the architectural discourse. We can follow this in the architectural press, which is also the main source of the research presented here. The wave of interest culminated between the mid-1950s and the early 1960s. But why exactly was Japan so attractive for European architects at this particular time? Were Japanese traditional principles an object of a purposeful misreading? And, more generally, what significance did this encounter have for Modern architecture in the West? The essay first brings an introduction to the phenomenon and pinpoints the important moments in its development. It then looks closer at the way European architects interpreted Japan and its relationship to the current development of Modern architecture, namely on the ambiguous role of history in this discourse. Within a broader comparison of concurrent ideas on Japan, the main focus is on the writings of Erwin A. Gutkind, Walter Gropiu s, and Bernard Rudofsky. Finally, the essay suggests an interpretation: Did the Japanese tradition serve as a ‘prosthetic history’ of Modernism?

Modernistická architektura, která se vyvíjela ve dvacátých a třicátých letech v Evropě, zjevně sdílela některé principy s japonským tradičním stavěním. Principy a vlastnosti, o něž modernisté usilovali — například „asymetrický půdorys“, „flexibilita vnitřního prostoru“, „modularita“, „obnažené materiály“ — se zdály v japonské tradici přítomné už po staletí. Autoři, jako například japonský architekt Tetsurō Yoshida v publikaci Das Japanische Wohnhaus (1935), vydané v Německu, tyto podobnosti zdůrazňovali a japonskou tradici prezentovali vyhraněně modernistickým způsobem. Po druhé světové válce, když se modernismus na Západě stal dominantním proudem, se japonské tradiční stavění stalo živě diskutovaným tématem architektonické debaty. Sledovat to můžeme v architektonickém tisku, z jehož zkoumání vychází i tento článek. Tato vlna zájmu kulminovala mezi polovinou padesátých a začátkem šedesátých let. Ale proč přesně bylo Japonsko v tomto období tak přitažlivé pro evropské architekty? Byly japonské tradiční principy předmětem záměrné desinterpretace? A obecněji vzato, jaký byl vůbec význam tohoto setkání pro moderní architekturu na Západě? Tento článek nejprve nabízí úvod do tématu a zastavuje se u několika důležitých momentů v jeho vývoji. Následuje bližší pohled na to, jak evropští architekti Japonsko interpretovali ve vztahu k soudobé architektuře, zejména pak na dvouznačnou roli historie v této debatě. V rámci širšího srovnání se článek zaměřuje hlavně na texty Waltera Gropiuse, Erwina Gutkinda a Bernharda Rudofskyho. Na konec článek nabízí vlastní interpretaci: posloužilo Japonsko jako „protetická historie“ moderního hnutí?

Different, yet similar: given names of contemporary Japanese and Taiwanese young women

80%

Barešová I. , Janda P.

nr 1

7-36

This paper presents a comparative overview of basic characteristics of given names in Japan and Taiwan, and, based on an analysis of primary data, provides a closer look at names of Japanese and Taiwanese females born in the last decade of the twentieth century. The names are examined from the point of view of their length, structure, and especially their semantics. They are discussed in the context of the period, and also in respect to the culture-specific naming criteria as well as current name selection trends. The findings suggest that despite various differences at all levels of description the names are remarkably similar in the meanings they convey. Through the characters in which they are written, the names reflect, directly or through various associations or allusions, similar contemporary values, aspirations for and expectations of the named individuals, providing an unconventional insight into the two societies of the examined period.

Článek předkládá komparativní přehled základních charakteristik rodných jmen v Japonsku a na Tchaj-wanu a na základě analýzy primárních dat poskytuje vhled do podoby jmen japonských a tchajwanských žen narozených v poslední dekádě dvacátého století. U jmen je zkoumána jejich délka, struktura, a především sémantický význam. Studie jména zasazuje do dobového kontextu a bere do úvahy kulturně specifická kritéria výběru jmen i dobové trendy. Navzdory řadě rozdílů na všech úrovních popisu lze u jmen pozorovat pozoruhodnou podobnost, zejména co se týče významů, jež mají vyjadřovat. Prostřednictvím znaků, jimiž jsou zapsána, odrážejí – ať již přímo či pomocí nejrůznějších asociací či aluzí – podobné dobové hodnoty, aspirace a očekávání týkající se pojmenované osoby, a umožňují tak netradiční vhled do uvedených společností v daném období.