Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Červené zástavy nad Bystricou. Správa veliteľa 10. divízie div. gen. Josefa Votrubu o okolnostiach vyvesenia červených zástav na kasárňach v Banskej Bystrici v novembri 1932

100%

Chorvát P.

|

nr 1

160-165

EN

As the title suggests the author deals with the report of the Czechoslovak General Josef Votruba which is bearing date 13th of November 1932. On the Anniversary of the Bolshevik Revolution in Russia unknown offenders – members of the Communist Party of Czechoslovakia raised two red Flags over barracks of the Czechoslovak Infantry Regiment Nr 26 in Radvaň and Banská Bystrica. Above-mentioned offence took place on 5th and 6th November 1932. The author pays relevant attention to its circumstances, reaction of the Czechoslovak Army and reception in the daily press as well.

2

The Communist Party of Czechoslovakia and the Voice of America: A Contribution to the History of the Battle for Hearts and Minds at the Beginning of the Cold War

84%

Srch D.

|

nr 1

24-41

EN

The Cold War became, apart from other things, a conflict of two radically different ideologies. Both sides led a fight in various fields — radio broadcasting can be seen as one of the most significant. The study discusses certain aspects of the KSČ’s perception of western “enemy” broadcasting during the late 1940s and the early 1950s. The first part debates the basic principles of communist propaganda and the so-called counterpropaganda. Afterwards, attention is focused on the Monitoring Service of the Czechoslovak Radio. Finally, the last part analyses communist perspective of several major campaigns that occurred in broadcasts of western radio stations — special concern was given to the Voice of America.

CS

Studená válka se, kromě jiného, stala střetem dvou radikálně odlišných ideologií. Tento zápas se promítl do řady oblastí, střet na radových vlnách lze bez nadsázky považovat za jeden z nejvýznamnějších. Studie se zabývá vybranými aspekty vztahu Komunistické strany Československa vůči západnímu “nepřátelskému” vysílání na konci čtyřicátých a počátku padesátých let. První část analyzuje základními principy komunistické propagandy a tzv. protipropagandy, druhá se poté věnuje monitorovací službě Československého rozhlasu. Poslední část představí, jakým způsobem KSČ vnímala několik hlavních kampaní, které se objevily ve vysíláních západních stanic — zvláštní zřetel je přitom kladen zejména na Hlas Ameriky.

3

"Jak roste nový člověk": Miloš Jakeš jako regionální komunistický funkcionář (1945-1952)

59%

Bílý M.

|

nr 1

15-67

EN

The article deals with the early phase of the political career of the leading communist functionary Miloš Jakeš (1922-2020), who later became a member of the new "normalization" leadership of the Communist Party of Czechoslovakia (Komunistická strana Československa, KSČ) after the suppression of the Prague Spring and served as its General Secretary from 1987 to 1989. This early era of his life is linked to his work in the Moravian region of Zlín (later renamed Gottwaldov). The author frames his study with Jakeš's entry into the KSČ in June 1945 and his departure for the Prague Party headquarters in autumn 1952. He first describes Jakeš's origins in the poor conditions of the South Bohemian village of České Chalupy and his war years at the Baťa factory in Zlín, where he completed his apprenticeship as an electrical engineer. Here, the author pays close attention to the possible influence of Bataism - a specific ethic and way of organizing work - on the formation of Jakeš's personality. He then describes Jakeš's rise and activities in the regional structures of the communist youth organisation, the Communist Party and the public administration, where he served, among other things, as a member of the Boards of the District and Regional Committees of the KSČ and as chairman of the United National Committee (Jednotný národní výbor, JNV) in Gottwaldov. Here, the author traces how he contributed to the collectivization of agriculture in the Gottwaldov region after 1948. The author not only attempts to answer questions related to Jakeš himself, such as what brought him to the communist movement, what positions he had in the changing political circumstances and whether he was always a conformist functionary, but he also tries to deepen our existing knowledge on how the new power elites were formed during the establishment and consolidation of the communist dictatorship. In many ways, he argues, Jakeš fit the profile of the new regional party cadres during high Stalinism and embodied the type of functionaries who based their success on adherence to the currently valid official party line, which they tried to put into practice by taking into account the specifics of a particular region. The fact that the head of an industrial urban centre of 50,000 inhabitants was a man of barely thirty years of age, of low social origin, without any significant qualifications or long political experience, illustrates the enormous social mobility in post-war and especially post-1948 (after the communist takeover) Czechoslovakia.

CS

Studie se zabývá dosud opomíjenou počáteční fází politické kariéry předního komunistického funkcionáře Miloše Jakeše (1922–2020), který se později po porážce pražského jara stal členem nového, normalizačního vedení Komunistické strany Československa a v letech 1987 až 1989 stanul v jejím čele jako generální tajemník. Tato etapa je spjata s jeho působením v regionu moravského města Zlín (později přejmenovaného na Gottwaldov) a je ohraničena Jakešovým vstupem do KSČ po druhé světové válce v červnu 1945 a jeho odchodem do pražského ústředí na podzim 1952. Autor nejprve přibližuje Jakešův původ v chudých poměrech jihočeské vesnice České Chalupy a jeho léta učednická v Baťových závodech ve Zlíně, kde se za války vyučil elektrokonstruktérem. Všímá si přitom možných vlivů „batismu“ jako specifické etiky a způsobu organizace práce na utváření Jakešovy osobnosti. Studie líčí Jakešův vzestup a aktivity v regionálních strukturách Svazu české mládeže, komunistické strany a veřejné správy, kde vykonával mimo jiné funkce člena předsednictev okresního výboru i krajského výboru KSČ a předsedy Jednotného národního výboru v Gottwaldově (fakticky primátora). Zvláštní pozornost přitom věnuje jeho podílu na kolektivizaci zemědělství na Gottwaldovsku po roce 1948. Autor se nesnaží odpovědět jen na otázky spojené se samotným Jakešem, například co jej přivedlo ke komunistickému hnutí, jaké postoje zastával v měnících se politických poměrech a zda byl vždy konformním funkcionářem, ale na Jakešově regionální dráze se pokouší prohloubit dosavadní poznání procesu utváření nových mocenských elit během nastolování a upevňování komunistické diktatury. Jakeš podle něj v mnoha směrech zapadal do profilu nových stranických regionálních kádrů v období vrcholného stalinismu a zosobňoval typ funkcionářů, kteří svůj úspěch založili na dodržování aktuálně platné oficiální linie strany, při jejímž uvádění do praxe se snažili zohledňovat specifika konkrétního regionu. Skutečnost, že v čele padesátitisícového průmyslového městského centra formálně stanul sotva třicetiletý muž nízkého sociálního původu, bez výraznější kvalifikace a delších politických zkušeností, pak ilustruje enormní sociální mobilitu v poválečném, a především poúnorovém Československu.

4

Chápavý soudce, jenž nevynáší rozsudek

51%

Bartlová M.

|

nr 2

522-526

EN

Československý komunistický politik a lékař František Kriegel (1908–1979), jemuž Martin Groman věnoval objemnou biografii Kriegel: Voják a lékař komunismu (Praha, Paseka – Ústav pro studium totalitních režimů 2023), prožil nevšední kariéru. Narodil se do židovské rodiny ve městě Stanislavov v rakouské části Haliče (dnešním Ivano-Frankivsku na Ukrajině). V Praze vystudoval medicínu a vstoupil do komunistické strany. Ve španělské občanské válce vedl mezinárodní lékařský tým a v podobné pozici působil za druhé světové války v Číně a Barmě. Po návratu do vlasti se ve stranickém aparátu zapojil do komunistického převratu a poté se stal náměstkem ministra zdravotnictví. V padesátých letech se vyhnul politickým procesům, byl ale sesazen z funkcí a pracoval jako řadový lékař. Počátkem šedesátých let plnil misi zdravotnického poradce kubánské vlády. Poté opět stoupala jeho kariéra, až se během pražského jara stal členem nejužšího stranického vedení jako člen předsednictva Ústředního výboru KSČ a předseda Ústředního výboru Národní fronty. Jeho „hvězdná chvíle“ nastala v srpnu 1968, když jako jediný z unesených československých politiků odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, legalizující podmínky sovětské okupace. Poté byl postupně zbaven funkcí, vyřazen z veřejného života a jako disident patřil k prvním signatářům Charty 77. Recenzentka porovnává Gromanovu práci s několika nedávnými českými biografiemi komunistických politiků a přiznává jí kromě historické erudice zručné zacházení s jazykem, schopnost vystavět soudržný textový celek i zatím nestandardní kritické využití dokumentů Státní bezpečnosti ve snaze o porozumění a kontextualizaci myšlení a jednání muže, který se dnes jeví jako sympatický hrdina i ideologický nepřítel. Gromanův implicitní metodologický přístup označuje jako kritickou transformaci historického vypravěčství a jeho autorskou pozici jako „chápavého soudce“. Za důležitý přínos biografie považuje autorovu práci s konceptem životních rolí, mezi nimiž jí však vedle „vojáka“ a „lékaře“ schází role funkcionáře, kterou překrývá Gromanův důraz na Krieglův idealismus jako celoživotní étos.