Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 2024

1 Pinerová K.

Znaleziono wyników: 1

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: Association of Former Political Prisoners (Sdružení bývalých politických vězňů, K 231)

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Nedokončená spravedlnost: role Svazu protifašistických bojovníků v rehabilitačním procesu (1968-1970)

100%

Pinerová K.

nr 1

63-88

This activity, however, took place in the increasingly unfavourable political conditions of the restoration of the communist dictatorship and was completely terminated in 1970, after the counselling centres and commissions were abolished and the Union of Anti-Fascist Fighters, with its new leadership, resumed its conformist stance. The author asks what strategies this organization used to advance its goals, which factors limited its efforts, and to what extent the nascent civil society could, under the circumstances, influence the settlement of the oppressive legacy of recent injustice and thus contribute to the democratization of society.

Od poloviny šedesátých let v Československu probíhaly diskuse o reformě socialismu sovětského typu. Vyvrcholení všech snah přinesl rok 1968, kdy byla zrušena cenzura a média začala plnit roli veřejného dohledu. K tématům, jež opanovala veřejný prostor, patřily rehabilitace obětí politických procesů po únoru 1948, kdy převzala moc v zemi komunistická strana. Do rehabilitačního procesu výrazně vstoupily dvě společenské organizace, jejichž cílem bylo nejen ovlivňovat budoucí podobu rehabilitačního zákona, na kterém se od jara 1968 intenzivně pracovalo a který byl vnímán jako jedna z priorit při vyrovnávání s perzekucemi padesátých let, ale také se chtěly stát aktivními účastníky rehabilitačních řízení v praxi. První byl Klub 231 – Sdružení bývalých politických vězňů (zkráceně K 231), který čerstvě vzešel z reformního hnutí a požadoval plošné politické rehabilitace, což bylo pro komunistické vedení nepřijatelné. Delší historii měl Svaz protifašistických bojovníků (SPB), který vznikl v roce 1951 sloučením tří starších organizací jako nástroj režimní politiky a sdružoval příslušníky československého odboje z doby první a druhé světové války, politické vězně z let německé okupace (1938–1945), příslušníky mezinárodních brigád bojujících ve španělské občanské válce a další oprávněné osoby. Tento článek se zaměřuje na dosud málo prozkoumané aktivity Svazu protifašistických bojovníků na konci šedesátých let, spojené s prosazením rehabilitačního zákona a s poskytováním právní pomoci postiženým během rehabilitačního procesu. Autorka přibližuje rychlé proměny svazu za pražského jara 1968, kdy soustředil pozornost na sociální zabezpečení svých členů, demokratizaci vlastní struktury a nápravu minulých křivd. Přijetí rehabilitačního zákona umožnilo, aby svaz jako hybná síla celého procesu zřídil rozsáhlou síť rehabilitačních komisí a poraden na centrální, krajské i okresní úrovni, které efektivně pomáhaly desetitisícům postižených osob dosáhnout zrušení dřívějších nespravedlivých rozsudků a získat odškodnění za nezákonné perzekuce. Tato činnost se ovšem odehrávala ve stále nepříznivějších politických podmínkách restaurace komunistické diktatury a během roku 1970 byla zcela ukončena, poté co byly poradny i komise zrušeny a Svaz protifašistických bojovníků s novým vedením zaujal opět konformní postoje. Autorka si klade otázky, jaké strategie tato organizace využívala k prosazení svých cílů, čím bylo její úsilí limitované a nakolik mohla rodící se občanská společnost v daných podmínkách ovlivnit vyrovnávání s tíživým dědictvím nedávného bezpráví, a tím přispět k demokratizaci společnosti.