The article explores the conceptual and experiential ramifications of the interplay between two categories of roadside markers, Baumbilder and Bildstöcke (‘image postsʼ), and imagined or real arboreal and vegetal environments in the south German lands of the early sixteenth century. The discussion revolves around two types of objects: firstly, contemporary depictions of landscapes in which wayside shrines are portrayed as adjuncts, emanations, and even natural products of the forest; and secondly, a number of Bildstöcke which still survive in situ and which, though carved from stone, were given markedly dendritic features in the form of roughly-hewn tree trunks, lopped-off branches, and bound-together vines. If considered together, the shrine-tree landscapes that existed only in pictorial space and those that inhabited solely the physical space of the viewer generated what may be called a common experiential horizon in which religion and nature were extensions rather than antipodes of one another.
CS
Článek se zabývá konceptuálními a empirickými výsledky vzájemného ovlivňování dvou druhů znamení umísťovaných u cest, Baumbilder a Bildstöcke (Boží muka), a imaginárního nebo skutečného přírodního prostředí v jižním Německu na počátku 16. století. Zkoumání se zaměřuje na dva typy předmětů: jednak na soudobé zobrazení krajiny, v němž znamení u cesty bývají zpodobněna jako doplňky lesa i jako výtvory lesního prostředí, jednak na řadu Božích muk dochovaných in situ, která zjevně mají podobu dřevin ve tvaru hrubě otesaných kmenů, osekaných větví nebo svázané vinné révy, byť jsou vytesána z kamene. Krajiny se stromem se svatým obrazem, které existovaly pouze v obrazovém prostoru, sledované současně s objekty obývajícími fyzický prostor pozorovatele, vytvářely jakýsi společný horizont zkušenosti, v němž náboženství a příroda jsou spíše vzájemnou extenzí než protiklady.
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.