Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Civilizační dimenze revolučních procesů v díle Jaroslava Krejčího

100%

Černý K.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

tom 26

|

nr 1

75-114

EN

In the opening part of his summarizing study, the author provides a biographic sketch of Jaroslav Krejčí (1916–2014), presenting him as an interdisciplinary researcher educated in law, economics, history, religious studies, and sociology, who was imprisoned for political reasons in Czechoslovakia during the 1950s, emigrated to the United Kingdom in 1968, and then became a Professor at the University of Lancaster, since the early 1990s also lecturing in his home country. Using fragmentary components, the author attempts to rebuild and critically present Jaroslav Krejčí’s comparative approach toward studies of long-term revolutionary transformations, which he had been building all his life, and set it in a broader sociological-historical context, with an access on the civilization dimension of these transformations. Although Krejčí also developed a unique typology of revolutionary processes or a theoretical model of revolution cycle phases, the study focuses on multiple civilization connections of revolutionary transformations. Krejčí notices, first and foremost, the civilization conditionality of the birth of revolutions, finding out that some civilizations do not wish revolutions, while a strong revolutionary tradition is typical for others. He also studies differences in the courses and outcomes of the so-called western and eastern revolutions, looking again for civilization conditionality of these differences. He argues that while the former tend toward plurality regimes, the latter head toward regimes characterized by a high concentration of power. In the end, Krejčí focuses on the topic of civilization transformations resulting from revolutionary processes that bring new, revolutionary combinations of new and old, and in particular domestic and foreign, resources. In the second part of the study, the author critically points at Jaroslav Krejčí’s unfinished civilizationist turn in his research of these revolutionary transformations. He also provides a description of how the topic of the civilization aspect of revolutionary processes is evolving in today’s academic mainstream, particularly in works of historical sociologists such as Shmuel N. Eisenstadt, Johann P. Arnason, and Samuel P. Huntington. The final discussion summarizes principal propositions of Krejčí and also examines their heuristic potential in their application to events of the so-called Arab Spring.

CS

V úvodu této přehledové studie autor načrtává biografické kontury Jaroslava Krejčího (1916-2014) jako mezioborově ukotveného badatele s erudicí v právu, ekonomii, historii, religionistice a sociologii, který byl v padesátých letech v Československu z politických důvodů vězněn, v roce 1968 emigroval do Velké Británie a poté působil jako profesor na univerzitě v Lancasteru, od počátku devadesátých let zároveň také paralelně ve vlasti. Autor se pokouší z dílčích fragmentů zrekonstruovat, kriticky představit a do širšího historicko-sociologického kontextu zasadit celoživotně budovaný srovnávací přístup Jaroslava Krejčího ke studiu dlouhodobých revolučních transformací, a to s důrazem na jejich civilizační dimenzi. Jakkoliv Krejčí vypracoval také originální typologii revolučních procesů nebo teoretický model fází revolučního cyklu, tato studie se soustředí na mnohačetné civilizační souvislosti revolučních transformací. Krejčí si všímá v prvé řadě civilizační podmíněnosti vzniku revolucí a zjišťuje, jak některé civilizace vypuknutí revolucí nepřejí, zatímco pro jiné je naopak silná revoluční tradice typická. Dále studuje rozdíly v průběhu a výsledcích takzvaných západních a východních revolucí, přičemž opět hledá civilizační podmíněnosti těchto rozdílů. Domnívá se přitom, že zatímco západní revoluce tendují k pluralitním režimům, východní revoluce spějí naopak k režimům s vysokou koncentrací moci. Nakonec se Krejčí zaměřuje na téma civilizačních transformací, ke kterým dochází v důsledku revolučních procesů, a to díky nové revoluční kombinaci starých a nových zdrojů, a zejména zdrojů domácích a cizích. V druhé části této studie autor kriticky poukazuje na nedokončený civilizacionistický obrat Jaroslava Krejčího při bádání o těchto revolučních transformacích. Naznačuje také, jak se téma civilizační dimenze revolučních procesů rozvíjí v akademickém hlavním proudu dnes, především v pojetí historických sociologů Shmuela N. Eisenstadta, Johanna P. Arnasona a Samuela P. Huntingtona. Závěrečná diskuse pak shrnuje hlavní teze Krejčího a zároveň prověřuje jejich heuristický potenciál při aplikaci na události takzvaného arabského jara.

2

Immanuel Wallerstein: historie kapitalismu, globální nerovnosti a světová revoluce. Přehledový esej k úmrtí předního historického sociologa

100%

Černý K.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2021

|

tom 28

|

nr 2

390-432

EN

This review essay is published on the occasion of the recent death of the American historical sociologist Immanuel Maurice Wallerstein (1930-2019) and seeks to present, in outline, his ambitious work resulting in a major theory of the evolution of global capitalism. The author therefore looks first into the origin, expansion and structure of the world capitalist system and later examines the way in which Wallerstein explains the persistence or increase of inequalities in this system. In this context, he develops thoughts on Kondratieff waves, but also offers other alternative views on the long economic cycles not explored by Wallerstein. Apart from these long cycles, the study also critically presents the concept of periphery and the related unequal exchange between the global centre and the periphery, or semi-periphery. Finally, the author pays special attention to the late phase of Wallerstein's scientific career, when his attention shifted to the issue of culture. The review is motivated by the fact that in the Czech environment the extensive work of this prominent historical sociologist has been reflected in a systematic way only by Stanislav Holubec, and apart from this, it has been reflected only marginally. The author presents a detailed critical argument challenging Wallerstein's general thesis on the increase of global inequalities between the centre and the periphery by showing that different methodological approaches to measuring these inequalities lead to different, or even contradictory, conclusions.

CS

Tato přehledová studie vychází u příležitosti nedávného úmrtí amerického historického sociologa Immanuela Maurice Wallersteina (1930-2019) a pokouší se v hlavních rysech představit jeho ambiciózní dílo ústící do velké teorie vývoje globálního kapitalismu. Autor se proto zabývá nejprve vznikem, expanzí a strukturou kapitalistického světového systému a poté zjišťuje, jakým způsobem Wallerstein vysvětluje přetrvávání či prohlubování nerovností v tomto systému. Rozvíjí v této souvislosti úvahy o Kondratěvových vlnách, nabízí ale i další alternativní pohledy na dlouhodobé ekonomické cykly, se kterými sám Wallerstein nepracoval. Vedle těchto dlouhých cyklů studie kriticky představuje i Wallersteinův koncept periferizace a s ním souvisící nerovné směny mezi globálním centrem a periferií, respektive semiperiferií. Zvláštní pozornost nakonec autor věnuje pozdnímu období Wallersteinovy vědecké dráhy, kdy se obracel k zájmu o kulturu. Studie je motivována skutečností, že v českém prostředí se systematickou reflexí rozsáhlého díla tohoto předního historického sociologa zabýval jedině Stanislav Holubec a jinak je zde reflektováno pouze okrajově. Autor přitom přichází s podrobnou kritickou argumentací zpochybňující Wallersteinovu generální tezi o prohlubování globálních nerovností mezi centrem a periferií, když ukazuje, že různé metodologické přístupy k měření těchto nerovností generují různé, ba protichůdné závěry.

3

Džihád v pojetí představitelů českých muslimů. Interpretační rozmanitost a její příčiny

63%

Černý K. , Stehlíková J.

Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

|

2021

|

tom 108

|

nr 2

151-174

EN

The paper is based on interviews with Czech Muslim community leaders and focuses on the way they interpret the concept of jihad, how they think the concept should be implemented in action, and what factors shape their interpretations. It reveals two parallel understandings of the concept: a wider interpretation (i.e., the struggle to promote something good) and a narrow one (armed struggle). Three different typologies of jihad have been identified. With regard to the narrow definition of the concept, there is a consensus that jihad is legitimate in self-defence. Conversely, there is a tendency to reject the offensive jihad, but there is little consensus regarding the many conditions under which jihad can be declared and waged, especially as to the authority that can declare jihad or if it exists. The interpretative plurality is shaped by five factors, which relate to different authorities, ethical principles and audiences, different interpretations of Islamic history and contemporary political realities.

CS

Studie založená na rozhovorech s představiteli českých muslimů se zabývá tím, jak interpretují koncept džihád, jaké mají tyto interpretace konsekvence pro oblast jednání a jaké faktory tyto interpretace ovlivňují. Kvalitativní metodologií analyzovaná data ukazují, že džihád chápou zároveň v širokém (bohulibé úsilí věřících) i úzkém pojetí (ozbrojený boj). Vztah genderu a džihádu pak závisí na tom, zda džihád definují široce nebo úzce. Dále nejeví přílišného entuziasmu ve věci typologie různých forem džihádu, nicméně krystalizují tři typologie. Pokud jde o úzké pojetí, shodují se, že je přípustný v sebeobraně. Naopak je tendence odmítat útočný džihád, zejména při šíření víry. Slabý konsenzus se týká podmínek, za jakých lze džihád vyhlásit a vést. Zejména nepanuje shoda na tom, jaká autorita může džihád vyhlašovat a zda vůbec existuje. Absence konsenzu se týká také toho, zda džihád vedou jen státní aktéři, nebo také ti nestátní.