Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2 Sousedík S.

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Traktát Stanislava ze Znojma „De vero et falso“

100%

Sousedík S.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2015

tom 63

nr 6

831-857

Stanislav of Znojmo (died 1414), a professor of the Prague Theological Faculty, first a teacher and friend to Jan Hus, but then his decided opponent, wrote a comprehensive treatise, probably around 1403, entitled De vero et falso. The subject of my article is an analysis of the content of this work. In it, Stanislav deals with the question of the truth of a proposition and the problem of its truth-maker. The question of the truth-maker falls into the area of metaphysics, and so the author speaks of metaphysical truth. In so far as metaphysical truth is concerned, Stanislav of Znojmo defends a decidedly realist standpoint, judging that categorematic expressions are not alone in having real counterparts in the world, but syncategorematic expressions (for example, statement conjunctions, words expressing negations and so on) also have such counterparts. Stanislav’s treatise, in its overall orientation, belongs to propositionalism, a trend in logical thought widespread at the end of the Middle Ages. Although the author of the treatise De vero et falso does not cite contemporary authors, he shows a knowledge of some exponents of propositional logic (namely Gregory of Rimini, for example). His main inspiration, however, is undoubtedly the work of John Wyclif.

Hegelova filosofie náboženství jako typ moderní gnóze

100%

Sousedík S.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2020

tom 68

nr 2

163-175

n the article, the author addresses the question of Hegel’s concept of the relationship between philosophy and religion (especially Christianity). His source is Hegel’s Lectures on the Philosophy of Religion (1827). In the first part, he sketches Hegel’s concept of this relationship based on the general principles of Hegel’s philosophy of religion. In the next part, he tries to classify the various conceptions of the relationship between philosophy and religion and asks into which of them it is possible to place Hegel’s concept. In the last part, he shows that Hegel’s concept must be considered to be a modern gnosis, i.e. a system that transforms the Christian religion into a part of a philosophical system that exists in logical contradiction with the orthodox conception of the doctrine of faith. He confirms his thesis by giving consideration to that part of Hegel’s lectures which discuss “perfect religion”, which is to say, Christianity.

Autor řeší otázku Hegelova pojetí vztahu mezi filosofií a náboženstvím (především křesťanským). Pramenem jsou mu Hegelovy Přednášky o filosofii náboženství (1827). V první části načrtává Hegelovo pojetí tohoto vztahu na základě obecných principů jeho filosofie náboženství. V druhé části se pokouší podat klasifikaci různých pojetí vztahu filosofie a náboženství a klade si otázku, ke kterému z nich je možno Hegelovo pojetí zařadit. Ve třetí části ukazuje, že je Hegelovo pojetí třeba považovat za moderní gnózi, tj. za soustavu, která přeměňuje křesťanské náboženství v součást filosofické soustavy, jež je v logickém sporu s ortodoxním pojetím nauky víry. Svou tezi potvrzuje přihlédnutím k té části Hegelových přednášek, jež pojednává o „dokonalém náboženství“ čili o křesťanství.

Der Autor befasst sich mit der Frage von Hegels Auffassung der Beziehung zwischen Philosophie und Religion (insbesondere der christlichen Religion). Quelle sind hier Hegels Vorlesungen über die Philosophie der Religion (1827). Im ersten Teil wird Hegels Auffassung dieser Beziehung auf Grundlage allgemeiner Prinzipien seiner Religionsphilosophie skizziert. Im zweiten Teil unternimmt der Autor den Versuch einer Klassifizierung verschiedener Auffassungen zur Beziehung von Philosophie und Religion und stellt sich die Frage, welcher Auffassung Hegel zugeordnet werden könnte. Im dritten Teil wird gezeigt, dass Hegels Auffassung als moderne Gnosis zu verstehen ist, d. h. als System, das die christliche Religion zu einem Bestandteil des philosophischen Systems macht, das sich in einem logischen Streit mit der orthodoxen Auffassung der Glaubenslehre befindet. Seine These bekräftigt der Autor mit Hinblick auf jenen Teil der Vorlesungen Hegels, der sich mit der „vollendeten Religion“ d. h. mit dem Christentum befasst.