Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

O filosofickém eskapismu

100%

Vaškovic P.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2023

tom 71

nr 1

21-41

The study is concerned with the issue of philosophical pessimism and escapism in the work of Emmanuel Levinas and Arthur Schopenhauer. I start from Levinas’ early texts On Escape (De l’évasion), Existence and Existents (De l’existence à l’existant ) and Time and the Other (Le temps et l’autre), in which the French phenomenologist holds a strongly pessimistic point of view and where he also formulates a metaphysical need for an “escape from being.” That same tendency – i.e. the need to escape from an inhospitable existential situation – is then examined in Schopenhauer’s seminal work The World as Will and Representation (Die Welt Als Wille Und Vorstellung). In the first part of the study (i), I thematize the moods of boredom (Schopenhauer) and anxiety (Levinas), in which being appears to both authors as inhospitable. I then examine (ii) the metaphysical assumptions of Schopenhauer’s and Levinas’ pessimism and escapism, or more precisely the non-theistic starting points of their philosophical concepts. In the third part (iii), I focus on experiential assumptions, specifically on negative forms of the subject’s experience with the world – i.e. the experience of physical and psychological suffering, existential loneliness and aimlessness. The last part of the study (iv) briefly outlines the various “escape vectors” from being that both philosophers offer: Schopenhauer demarcates the way out of being – towards nothingness – through asceticism, through the gradual mortification of all bodily and spiritual desires; Levinas, to the contrary, holds in his early texts onto the emotion of pleasure [plaisir], whose ecstaticity pointing to transcendence seems to be for him – however inadequate it remains – a pathway towards the exit from being; in his late work, Levinas then finds a solution in the turn towards ethics.

Studie je věnována problematice filosofického pesimismu a eskapismu v díle Emmanuela Lévinase a Arthura Schopenhauera. Vycházím z Lévinasových raných textů O úniku (De l’évasion), Existence a ten, kdo existuje (De l’existence à l’existant) a Čas a jiné (Le temps et l’autre), v nichž francouzský fenomenolog zastává silně pesimistické stanovisko a kde taktéž formuluje metafyzickou potřebu po „úniku z bytí“. Stejnou tendenci – tj. potřebu uniknout z nehostinné existenciální situace – poté sleduji v Schopenhauerově stěžejním spise Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung). V první části studie (i) tematizuji nálady nudy (Schopenhauer) a znepokojení (Lévinas), v kterých se oběma autorům bytí vyjevuje coby nehostinné. Následně (ii) zkoumám metafyzické předpoklady Schopenhauerova a Lévinasova pesimismu a eskapismu, respektive tedy non-teistická východiska jejich filosofických koncepcí. Ve třetí části (iii) se soustřeďuji na předpoklady zkušenostní, konkrétně na negativní formy zkušenosti subjektu se světem – tj. zkušenosti fyzického i psychického utrpení, existenciální osamělosti a bezcílnosti. Poslední část studie (iv) stručně načrtává rozličné „vektory úniku“ z bytí, které oba autoři nabízejí: Schopenhauer vytyčuje cestu ven z bytí – směrem k nicotě – skrze asketismus, skrze postupné umrtvování všech tělesných i duševních tužeb. Lévinas se v raných textech naopak upíná k emoci potěšení [plaisir], jejíž extatičnost poukazující k transcendenci se mu zdá být – jakkoli však stále nedostačující – cestou k vystoupení z bytí; v pozdní tvorbě poté Lévinas nachází řešení v obratu k etice.

Environmentální úzkost a naděje optikou existenciální fenomenologie

63%

Vičanová G. , Vaškovic P.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2024

tom 72

nr 3

431-450

The study looks at environmental anxiety and hope from the perspective of existential philosophy, as two different forms of existential attunement. In the first part of the text, the current state of research in the field of environmental emotions and moods is sketched out. The concept of environmental anxiety is then briefly delineated, drawing on current taxonomies of environmental emotions as well as on philosophical definitions of anxiety promulgated by Kierkegaard, Heidegger, Tillich and contemporary existential phenomenologists. The existential relevance of environmental anxiety is subsequently defined with the help of an analysis of the experience of the loss of meaningfulness that accompanies environmental anxiety, and then also an analysis of the change in how the natural world reveals itself to the anxious individual. The second part of the study focuses on the mood of hope. The hope for a solution to the ecological crisis is often presented in both public discussion and in the professional literature in the form of new technologies, political will or Providence. This hope is made immediately available and without making any great demands on the hopeful individual. However, by means of Kierkegaard the study shows that this kind of hope is a kind of illusion that leaves a person in a state of inaction, and even becomes an obstacle to a more radical form of hope, one that is capable of inspiring the individual to act, for example, toward “an active solution to the ecological crisis.”

Předložená studie pojednává o environmentální úzkosti a naději. Ty jsou zde nahlíženy z pozic existenciální filosofie, a to coby dvě odlišné formy existenciálního naladění. V první části textu je nejprve nastíněn stav současného bádání na poli environmentálních emocí a nálad a následně je stručně vymezen pojem environmentální úzkosti, který vychází z aktuálních taxonomií environmentálních emocí, jakož i z filosofických definic úzkosti u Kierkegaarda, Heideggera, Tillicha i současných existenciálních fenomenologů. Existenciální relevance environmentální úzkosti je následně definována za pomoci analýzy zkušenosti ztráty smysluplnosti, která environmentální úzkost doprovází, a poté i analýzy změny způsobu, jakým se přírodní svět úzkostlivému jedinci jeví. Ve druhé části se pak studie zaměřuje na náladu naděje. Naděje na řešení ekologické krize bývá ve veřejné diskuzi i v odborné literatuře často podbízena v podobě nových technologií, politické vůle či Prozřetelnosti. Taková naděje je ihned k dispozici, a to bez velkých nároků na svého doufajícího. Studie však prostřednictvím Kierkegaardova díla ukazuje, že tento druh naděje je svého druhu iluzí, která člověka utlumuje v nečinnosti, a dokonce je překážkou radikálnější formy naděje, která je schopna jedince přimět k jednání, tedy například k aktivnímu řešení ekologické krize.