Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Descartes a principy vědeckého poznání

100%

Špelda D.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2005

|

tom 53

|

nr 2

243-265

EN

This article attempts to explain Descartes’ understanding of the possibilities, objectives, and functions of scientific knowledge in the Principia philosophiae. In the standard interpretation the scientific system in the Principia is constructed deductively, but a deeper examination shows that Descartes’ understanding very much resembles the voluntarism of late medieval nominalist theology. He emphasises the contingency of the created world, which at every moment is dependent on the power of God’s that sustains it. Descartes further believes that the infinite God is inaccessible to finite beings, and therefore it is not possible to substantiate scientific knowledge by injecting human reason into the ideas of God, as is the case with Kepler and Galileo. The randomness of the world and the unknowable God significantly contribute to the construction of the system of natural philosophy in the Principia: If the intelligence of the creator and human reason are not in harmony, then experience must enter into the process of knowledge, as only empirically is it possible to discover which of an infinite number of possibilities is manifested. Therefore in Descartes the process of understanding specific natural phenomena resembles a hypothesis that explains perceptible phenomena through the interactions of imperceptible corpuscles. While hypotheses cannot provide true and indisputable knowledge of nature, they can compensate for this inadequacy in a manner that modern philosophy regards as adequate they ensure the maintenance of power over nature.

2

Huygens a Fontenelle o mimozemšťanech a lidech

100%

Špelda D.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2017

|

tom 39

|

nr 2

141-165

EN

The article deals with selected aspects of two well-known publications on the multiplicity of worlds and extraterrestrial life that emerged at the end of the 17th century. These are Entretiens sur la pluralité des mondes (1686) by Bernard de Fontenelle and Cosmotheoros (1698) by Christiaan Huygens. In the first part, the article focuses primarily on how both authors understand the position of man in an inhabited and unbounded universe. Fontenelle and Huygens provide in their texts a convincing refutation of the often repeated notion that the idea of the infinite universe awakened terror and fears in early modern intellectuals. Actually, for them, the unbounded universe meant a celebration of reason that is able to emancipate itself from a geocentric superstition and anthropocentrism. At the same time, in the spirit of the early Enlightenment, it was also a celebration of the cosmic universality of reason. In its second part, the article deals with so-called cognitive passions: especially with fear, amazement and curiosity. The analysis of Huygens’ and Fontenelles’ works confirms and deepens some points of Lorraine Daston’s research. It turns out that at the end of the 17th century, fear and admiration were clearly understood as manifestations of ignorance and backwardness, although in the previous philosophical tradition they were associated with piety and the beginning of philosophy. Compared to it, traditionally condemned curiosity has become a legitimate, even desirable, characteristics of a true scientist.

CS

Článek se zabývá vybranými aspekty dvou známých publikací o mnohosti světů a mimozemském životě, které vyšly na konci 17. století. Jedná se o Entretiens sur la pluralité des mondes (1686) Bernarda de Fontenelle a Cosmotheoros (1698) Christiaana Huygense. V první části se článek soustředí především na to, jak oba autoři chápou postavení člověka v obydleném a neohraničeném univerzu. Fontenelle a Huygens poskytují ve svých textech přesvědčivé vyvrácení často opakované představy, že idea neohraničeného vesmíru probouzela v novověkých lidech hrůzu a obavy. Ve skutečnosti pro ně neohraničený vesmír znamenal oslavu rozumu, který se dokáže vymanit z geocentrické pověry a antropocentrismu. Současně se v protoosvícenském duchu jednalo i o oslavu vesmírné všudypřítomnosti rozumu. Ve druhé části se článek zabývá tzv. kognitivními vášněmi: zejména strachem, úžasem a zvědavostí. Analýza děl Huygense a Fontenella potvrzuje některé poznatky Lorraine Dastonové a prohlubuje je. Ukazuje se, že na konci 17. století strach i obdiv byly již jednoznačně chápány jako projev nevědomosti a zaostalosti, ačkoliv dříve byly spojovány se zbožností a počátkem filosofování. Proti tomu dříve odsuzovaná zvědavost se stala legitimní, ba dokonce žádoucí vlastností opravdového badatele.

3

"Hypotheses fingimus": Cartesian natural philosophy

100%

Špelda D.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2021

|

tom 43

|

nr 2

165-190

EN

In this paper, I would like to present the methodological views of two representatives of the early modern Cartesian school: Jacques Rohault and Pierre-Sylvain Régis. Firstly, I want to present the methodological objections of Cartesians to Aristotelian and Scholastic natural philosophy. Then, I want to show how Cartesians strived for a combination of empirical and speculative procedures in their explanations of natural processes. Lastly, I would like to explain the reasons and forms of the hypothetical methodology which was significant for Cartesian natural philosophy. My aim is to refute the idea of the methodological naivety of Cartesians and point out the importance of hypothetical reasoning in the genesis of modern science.

CS

V tomto článku chci představit metodologické názory dvou představitelů novověké karteziánské školy: Jacquese Rohaulta a Pierre-Sylvaina Régise. Předně chci představit metodologické námitky karteziánů proti aristotelské a scholastické filosofii. Dále chci ukázat, jak karteziáni usilovali o kombinaci empirických a spekulativních postupů v jejich vysvětleních přírodních procesů. A nakonec chci vysvětlit důvody a formy hypotetické metodologie, která byla příznačná pro karteziánskou přírodní filosofii. Mým cílem je vyvrátit myšlenku metodologické naivity karteziánů a zdůraznit úlohu hypotetického uvažování při utváření moderní vědy.