Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

The solipsism of Ladislav Klíma

100%

Zika R.

nr Special_Issue_1

129-139

Ladislav Klíma introduces the idea of solipsism – “theoretical egoism” – already in his debut work The World as Consciousness and Nothing and already here he connects it to the idea of the divinity of the singular, i.e. “my” own subject. Here, he, however, sets it forth as a mere “tempting notion” and proclaims it officially only several years later, after an involuntary termination of his practising of ecstatic states that lasted an entire year, during which he effectively experienced his own solitary divinity. What is extraordinary is not only the ingenious discourse (panrealisation, ludibrionism, oneirism) through which Klíma explicates his own paradoxical situation, but mainly the existence of a convinced solipsist in society – a living and productive dialogue caused by a rejection of intersubjectivity as such.

There is No Hop(p)e neboli Blaise Pascal a ambivalence kosmické hrůzy

63%

Zika R. , Váša O.

nr Mimoradne_cislo_3

86-104

The essay focuses on the survival of Pascal’s metaphors concerning the cosmic wasteland. It analyzes step-by-step the ways in which authors such as Immanuel Kant, George Milbrey Gould, Herbert George Wells, Thomas Henry Huxley, Howard Phillips Lovecraft, Vladimír Hoppe, Jacques Monod, and Eugene Thacker appropriated Pascal’s images of despair from the “eternal silence of infinite spaces”, which they have then used to develop their own arguments in favor of defending (or disparaging) the relevance of a human presence in the universe. The focus of the study lies in an analysis of these connections in the work of the Czech philosopher Vladimír Hoppe.

Esej se zaměřuje na přežívání Pascalových metafor týkajících se kosmické pustiny. Postupně jsou v něm analyzovány způsoby, jakými si autoři jako Immanuel Kant, George Milbrey Gould, Herbert George Wells, Thomas Henry Huxley, Howard Phillips Lovecraft, Vladimír Hoppe, Jacques Monod a Eugene Thacker přivlastnili Pascalovy obrazy zoufalství z „věčného mlčení nekonečných prostorů“, které pak následně využili k rozvinutí vlastních argumentů ve prospěch obhajoby (či znevažování) náležitosti lidské přítomnosti ve vesmíru. Těžiště studie spočívá v analýze těchto souvislostí v díle českého filosofa Vladimíra Hoppeho.