Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

Ten serwis zostanie wyłączony 2025-02-11.

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Na cestě k relačnímu výkladu afektivity: k dialogu mezi teoriemi vtělené kognice a fenomenologií

100%

Halák J.

nr 2

251-270

The aim of this article is to briefly introduce and critically analyze the dialogue between phenomenology and contemporary theories of embodied cognition in relation to the study of affectivity. The author explains how these theoretical approaches interpret the dynamic relationship between affective experiences on the one hand and bodily behavior and intersubjectively observable processes taking place in the environment on the other. He first summarizes the positions of Joel Krueger and Giovanna Colombetti, who draw on the theories of extended cognition and enactivism, and then compares them with Merleau-Ponty’s phenomenological approach. In this way, there are found to be inconsistencies in Krueger’s and Colombetti’s approaches, whose resolution, in the author’s opinion, requires the working out of a rigorously “relational” interpretation of affectivity. From this point of view, affectivity is not understood as an internal phenomenon causally linked to external material factors, but strictly as a dynamic relationship between a sense-making agent and his or her meaningful environment.

Cílem tohoto článku je krátce představit a kriticky analyzovat dialog mezi fenomenologií a současnými teoriemi vtělené kognice ve vztahu ke zkoumání afektivity. Autor vysvětluje, jakým způsobem tyto teoretické přístupy interpretují dynamický vztah mezi afektivními zkušenostmi na jedné straně a tělesným chováním a intersubjektivně pozorovatelnými procesy probíhajícími v prostředí na straně druhé. Nejdříve shrnuje pozice Joela Kruegera a Giovanny Colombettiové, kteří čerpají z teorií rozšířené kognice a enaktivismu, a poté je srovnává s Merleau-Pontyho fenomenologickým přístupem. V koncepcích Kruegera a Colombettiové tak vycházejí najevo rozpory, jejichž řešení si podle názoru autora vyžaduje vypracování důsledně „relační“ interpretace afektivity. Z tohoto hlediska je afektivita chápána nikoli jako vnitřní fenomén kauzálně propojený s vnějšími materiálními faktory, nýbrž přísně jako dynamický vztah mezi tím, kdo uskutečňuje „výkon smyslu“, a jeho či jejím smysluplným prostředím.

Instituce jako model významu : Gehlen a Merleau-Ponty k otázce antropologie

63%

Klouda J. , Halák J.

nr 6

869-888

The aim of the article is to re-evaluate the still-surviving anthropological trope which, in reaction to an inquiry into the essence of man, responds by way of a comparison with the animal and points to culture, as the means by which humans complete their “deficient” nature. This motif has been extended by A. Gehlen, who in contrast to the animal, characterises man as a “being of deficiencies”. The morphological-instinctive insufficiency of the human being must be, in his view, stabilised by cultural institutions, i.e. complexes of habitual actions. The texts of M. Merleau-Ponty, however, demonstrate that bodily beings always relate to their environment indirectly, on the basis of certain “standards” and “norms” of interaction which, in addition, exist by way of institution. The anthropological trope confronting humans and animals thus cannot produce, as in Gehlen, a contrast between an allegedly “direct” relationship to the world in animals and a supposedly “indirect” relationship to the world in humans. It can be meaningfully retained only if it is interpreted in a Merleau-Pontyan way, that is, as an invitation to understand the transformation of the norms of indirect interaction with the world found in animals into those found in people, that is, if viewed as a comparison of their respective institutions.

Ziel des Artikels ist es, eine immer noch lebendige anthropologische Figur neu zu bewerten. Diese Figur beantwortet die Frage nach dem Wesen des Menschen mithilfe eines Vergleichs mit dem Tier und bezeichnet das Mittel, mit dem sich der von Natur aus unfertige Mensch formt, als Kultur. Dieses Motiv wurde von A. Gehlen vertieft, der den Menschen im Gegensatz zum Tier als „Mängelwesen“ bezeichnete. Das morphologisch-instinktiv nicht vollständig ausgestattete menschliche Wesen ist laut Gehlen gezwungen, sich durch kulturelle Institutionen und habitualisierte Verhaltenskomplexe zu stabilisieren. Die Texte von M. Merleau-Ponty zeigen jedoch, dass körperliche Wesen sich bereits stets indirekt auf ihr Umfeld beziehen, und zwar auf Grundlage eines bestimmten „Standards“ bzw. einer „Norm“ der Interaktion, die darüber hinaus seiner Ansicht nach selbst in Form einer Institution existiert. Die anthropologische Figur, die den Menschen mit dem Tier konfrontiert erweist sich daher nicht dann als sinnvoll, wenn wir im Sinne von Gehlen den angeblich „direkten“ Bezug zur Welt des Tieres und den „indirekten“ Menschen einander gegenüberstellen, sondern nur dann, wenn sie uns wie bei Merleau-Ponty, zum Verständnis der Transformation des „indirekten“ Tieres in die „Indirektheit“ des Menschen, d.h. in ihre „Institutionen“ führt.