Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Leibniz and the First Law of Thermodynamics

100%

Lochmanová K.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2024

|

tom 46

|

nr 1

89-114

EN

The article presents the German philosopher G. W. Leibniz as a key precursor of the First Law of Thermodynamics. In this way, Leibniz tried to oppose Newton, who seems to have completely rejected the First Law of Thermodynamics, while at the same time remarkably anticipating the Second. Based on his polemics not only with Newton, from whose Laws of Motion thermodynamics originates, and with his advocate Samuel Clarke, but also with René Descartes, whose conception Leibniz partially followed, Leibniz’s reasoning turns out to be the most convincing. It is certainly no coincidence that the later founders of thermodynamics frequently acknowledged him.

CS

Článek představuje německého filosofa G. W. Leibnize jakožto klíčového předchůdce prvního termodynamického zákona. Leibniz se totiž touto cestou pokoušel oponovat zejména Newtonovi, jenž první termodynamický zákon patrně zcela odmítal, zatímco současně pozoruhodně předjímal druhý. Na základě polemiky nejen s Newtonem, z jehož pohybových zákonů přitom termodynamika skutečně vychází, resp. s jeho obhájcem Samuelem Clarkem, jakož i s René Descartem, na jehož pojetí Leibniz částečně navazoval, se však Leibnizova argumentace ukáže být vůbec nejpřesvědčivější. Jistě tudíž není náhodou, že se pozdější zakladatelé termodynamiky nezřídka hlásili právě k němu.

2

Inercialita v kontextu Leibnizovy korespondence s Clarkem:

100%

Lochmanová K.

Teorie vědy (Theory of Science)

|

2020

|

tom 42

|

nr 2

201-229

EN

This study deals with a controversy between Leibniz and Clarke concerning the relativity of space. Although substantivalism, i.e. an approach treating space as a substance, is to be indicated as the main target of Leibniz’s attack, it has usually been replaced by Newtonian absolutism instead, as a proper opposition to Leibniz’s relationalism. However, such absolutism has not been defined ontologically, but dynamically, as if the difference between their conceptions consisted of a different approach to the inertiallity of motion. However, this would mean that while Leibniz intended to reduce all motion to an inertial one, Newton reduced it to a noninertial one instead, or that only one of them acknowledged the existence of noninertial motion at all. Nevertheless, none of them actually denied the existence of noninertial motion, and although all motion indeed seemed noninertial to Newton, Leibniz never responded to such a challenge in the course of their correspondence.

CS

Předmětem této studie je polemika mezi Leibnizem a Clarkem ohledně relativity prostoru. Přestože za cíl Leibnizova útoku by se v kontextu této polemiky patřilo označit v prvé řadě substantivalismus, tj. přístup nakládající s prostorem jako se substancí, obvykle bývá do opozice vůči Leibnizovu relacionalismu kladen spíše newtonovský absolutismus. Vzhledem k tomu, že takto pojatý absolutismus nebývá vymezován ontologicky, nýbrž dynamicky, musel by v takovém případě rozdíl mezi jejich pojetími spočívat v odlišném přístupu k inercialitě pohybu. To by tudíž jinými slovy znamenalo, že zatímco Leibniz veškerý pohyb redukoval na inerciální, Newton jej redukoval naopak na neinerciální, případně, že pouze jeden z nich uznával existenci neinerciálních pohybů. Existenci neinerciálních pohybů však ve skutečnosti nepopíral žádný z nich, a přestože Newtonovi se neinerciálním jevil být vskutku veškerý pohyb vůbec, Leibniz na takovou výzvu v rámci clarkovské korespondence již nereagoval.

3

Leibniz v zajetí dialogů: aplikace Leibnizovy dialogické metody v korespondenci s Clarkem

100%

Lochmanová K.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2023

|

tom 71

|

nr 1

135-148

EN

The Application of the Leibniz’s Dialogical Method in the Correspondence with Clarke In the annotated Czech translation of Leibniz’s dialogue Pacidius Philalethi, which was published in 2019, but also in an earlier essay by the same translator on Leibniz’s dialogic way of writing as well as in other interpretations, there is little discussion of the practical implications of his dialogic method. Leibniz’s dialogical argumentation strategy, as he later applied it in his correspondence with Samuel Clarke, is therefore either completely neglected or is referred to as being typical of the time, or alternatively is confused with Zeno’s dialectical method. Thus, the aim of this study is to clarify the practical implications of Leibniz’s application of the dialogic method in his final correspondence with Clarke.

CS

V komentovaném českém překladu Leibnizova dialogu Pacidius Philalethi, který vyšel v roce 2019, jakož i v dřívějším pojednání téhož překladatele o Leibnizově dialogickém způsobu psaní, ale i v dalších výkladech se o praktických důsledcích Leibnizovy dialogické metody lze dočíst jen málo. Leibnizova dialogická argumentační strategie, jak ji posléze aplikoval ještě i při korespondenci s Clarkem, tak zůstává buď zcela opomenuta, nebo bývá označována za dobově typickou, případně zaměňována s dialektickou metodou Zénónovou. Cílem této studie je proto objasnit praktické důsledky Leibnizovy aplikace dialogické metody při jeho závěrečné korespondenci s Clarkem.