Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Überlegungen über das Genie von František Xaver Němeček. Inhalt, Quellen und Inspiration

100%

Hlobil T. , Bartilla S.

Hudební věda (Musicology)

|

2022

|

tom 59

|

nr 1

70-92

EN

A text bringing for the first time a comprehensive survey of Němeček’s reflections on genius contained in all of his known published writings as well as in his lectures on aesthetics surviving in the handwritten student’s notes taken down by Peter Eduard Bolzano. A summary of Němeček’s views is followed by a review of their sources and inspirations. The study points to the relevance of anthropology textbooks and treatises for the time’s approaches to the thematization of genius.

CS

Studie představuje poprvé souhrnně Němečkovy úvahy o géniovi obsažené ve všech známých publikovaných pracích a rovněž v přednáškách z estetiky dochovaných v rukopisném studentském zápisu Petera Eduarda Bolzana. Shrnutí Němečkových stanovisek následně ústí v zamyšlení nad jejich zdroji a inspiracemi. Studie poukazuje na důležitost antropologických učebnic a pojednání pro dobové tematizování génia.

2

Der Triumphbogen für den kommenden Herrscher. Zur Ikonographie, Symbolik und Bedeutung der Skulpturendekoration der Nürnberger Frauenkirche

100%

Srovnal F. , Bartilla S.

Umění (Art)

|

2019

|

tom 67

|

nr 5

378-395

EN

Unlike studies that base their interpretation of a work on the representational and power strategies of a sovereign or ruler, this article focuses on a structure’s liturgical function. It nevertheless begins by outlining the structural history of the Frauenkirche and its builder. An analysis of written sources, the building, and the iconography of its decorations reveals that research has to date overestimated the emperor’s role. This is in no way inconsistent with the fact that the structure’s architectural layout and the function of its individual elements point to a long tradition of imperial representation. This is especially true of the entrance hall, which, when considered in connection with the emperor’s coronation tour in 1355, can be regarded as a unique medieval citation of a Classical triumphal arch. These symbolic elements are consistent with the kind of representational strategies that were employed by imperial cities, which were naturally focused on the person of the emperor. The chapel can be interpreted as a project that reflects both Charles IV’s interest in Nuremberg and the political and cultural identity of the city’s patriciate. This study also examines the chapel’s decorations from the perspective of their function in the sacred space and concludes that the church represents a textbook example of decorations being determined by liturgical rules. However, it also has an original and multi-layered, theologically conceived iconographic programme. Its central theme is the arrival of Christ and it operates on two levels: first, the figures of the first human couple, the Israeli kings, and patriarchs and prophets on the outer portal and the allusion to Christ’s origin, with the figures of Joachim and Anna and Mary and Joseph, combined with the representation of the story of his birth on the inner portal serve to situate the Advent of Christ within the history of salvation. Second, the relief depicting the Sacrifice in the Temple makes it possible to form a direct link between the image and a ritual act. At the centre of this liturgy is Christ’s arrival in the temple. The symbolic advent of Christ, the Eternal Sovereign, could thus in the eyes of townspeople act as a reference to the ceremonial arrivals of Holy Roman King and, from 1355, Emperor Charles IV. And the same association could also then certainly work in reverse.

CS

Na rozdíl od studií zakládajících svou interpretaci na reprezentačních a mocenských strategiích panovníka jádrem této stati je liturgická funkce stavby. Na začátku se zabývá stavebními dějinami kaple a jejím stavitelem. Jak ukázala analýza písemných pramenů, stavby a ikonografie výzdoby, dosavadní bádání přeceňovala podíl císaře. To se nijak nevylučuje se skutečností, že její architektonická dispozice i funkce jednotlivých elementů odkazují na dlouhou tradici císařské reprezentace. Platí to zvlášť pro předsíň, kterou můžeme v souvislosti s císařskou korunovační jízdou roku 1355 vnímat jako svébytný středověký citát antického vítězného oblouku. Tyto symbolické prvky ovšem vypovídají jen málo o přímém ideovém vedení Karlem IV. Spíše korespondují s reprezentačními strategiemi říšských měst přirozeně zaměřených na osobu císaře. Kapli lze vnímat jako projekt, v němž se odráží jak zájem Karla IV. o Norimberk, tak politická a kulturní identita městského patriciátu. Studie se dále zabývá výzdobou kaple z hlediska její funkce v sakrálním prostoru a vyvozuje závěr, že kaple představuje „čítankový“ příklad výzdoby podřízené liturgickým pravidlům. Zároveň však jde o originální a mnohavrstevnatý, teologicky koncipovaný ikonografický program. Jeho hlavní myšlenkou je téma Kristova příchodu, a to ve dvou rovinách: zaprvé pomocí postav prvního lidského páru, izraelských králů, patriarchů a proroků na vnějším portálu a na vnitřním portálu skrze odkaz na Kristův původ v osobách Jáchyma a Anny, Marie, Josefa a zobrazení příběhu jeho narození je adventus Krista zasazen do dějin spásy. Zadruhé reliéf Obětování v chrámu umožňuje přímé spojení obrazu s rituálním aktem. V centru této liturgie je příchod Krista do chrámu. Symbolický adventus věčného Panovníka Krista tak mohl v očích měšťanů odkazovat na slavnostní příjezdy římského krále a od roku 1355 císaře Karla IV. A totéž jistě platilo i v opačném směru.

3

Gravierte Schleier von Madonnen und Vesperbildern : ein autochthones Motiv des böhmischen Schönen Stils und seine religiöse Funktion

100%

Hlobil I. , Bartilla S.

Umění (Art)

|

2018

|

tom 66

|

nr 1-2

2-35

EN

This article first of all deals systematically with the engraving of the Pietas and Madonnas of the Bohemian Beautiful Style, specifically the engravings on Mary’s head covering and Christ’s loincloth. It points out that this apparently merely decorative motif jointly formed the identity of the Bohemian Beautiful Style. The study of this enables us to trace, in greater detail than before, the spread of the Bohemian Beautiful Style to a wide area of Europe. The motifs of the Bohemian Beautiful Style are not original. Clearly the sole exception among the motifs of the Bohemian Beautiful Style is the autochthonic motif of the engraving of the cloths of Mary and Christ, unknown before this, but additionally documented in several variations. This engraving marks almost all the classical stone Madonnas of the Bohemian Beautiful Style. The engraved Madonnas of the Bohemian Beautiful Style executed in wood are of a later date. Relatively the oldest is the recently published torso of a Madonna in the Michigan Ann Arbor Museum (ca. 1395-1400), according to the presence of the engraving work of a carver more probably from Prague than Vienna. Engraving was found on all four of the Parléř Pietas of the so-called Brno group surmised by Albert Kutal. The most significant of these is the monumental Pieta in the Brno church of St Thomas (ca. 1385). There are dozens of stone Pietas from the supreme period of the Bohemian Beautiful Style with primarily verified engraving. The use of engraving techniques on the Bohemian Beautiful Madonnas and Pietas had a topical, later completely forgotten, iconographic, symbolic and religious function. It was linked with the veneration of the veil of the Virgin Mary kept in the treasury of St Vitus’ Cathedral and its ceremonial public display. Research on the engraving of the large number of preserved Beautiful Style statues represents a long-term task, the fulfilment of which to its full extent exceeds the possibilities of any individual and of the profession of art historian. Cooperation is essential with technologists, restorers and professional photographers on an international level.

CS

Stať se poprvé systematicky zabývá gravírováním piet a madon českého krásného slohu, konkrétně gravurami na vlasové roušce Marie a bederní roušce Krista. Upozorňuje na to, že tento zdánlivě pouze dekorativní motiv spoluvytvářel identitu českého krásného slohu. Jeho studium umožňuje sledovat podrobněji než doposud rozšíření českého krásného slohu na širokém teritoriu Evropy. Motivy českého krásného slohu nejsou původní. Zřejmě jedinou výjimku mezi motivy českého krásného slohu představuje autochtonní motiv gravírovaných roušek Marie a Krista, předtím neznámý, navíc doložený v několika variacích. Gravírování vyznačují téměř všechny klasické kamenné madony českého krásného slohu. Gravírované madony českého krásného slohu provedené ve dřevě jsou pozdější. Jako relativně nejstarší se jeví nedávno publikované torzo Madony v michiganském muzeu Ann Arbor (kolem let 1395-1400) podle výskytu gravírování práce spíše pražského než vídeňského řezbáře. Gravírování se podařilo zjistit u všech u čtyř parléřovských piet tzv. brněnské skupiny vytipované Albertem Kutalem. Nejvýznamnější z nich je monumentální Pieta v brněnském kostele sv. Tomáše (kolem roku 1385). Kamenné piety vrcholného období českého krásného slohu s primárně ověřeným gravírováním se počítají na desítky. Využití techniky gravírování mělo u českých krásných madon a piet aktuální, později zcela zapomenutou ikonografickou, symbolickou a religiózní funkci. Souviselo s uctíváním roušky Panny Marie, uložené v pokladnici katedrály sv. Víta, a s jejím slavnostním veřejným vystavováním. Výzkum gravírování velkého množství zachovaných krásnoslohových soch představuje dlouhodobý úkol, jehož splnění v plném rozsahu přesahuje možnosti jednotlivce a profesi historika umění.

4

Die Stilgeschichte in der Auffassung von Renate Wagner-Rieger

100%

Vybíral J. , Bartilla S.

Umění (Art)

|

2022

|

tom 70

|

nr 2

149-155

EN

Renate Wagner-Rieger’s Wiens Architektur im 19. Jahrhundert was one of the first empirical studies to accept the historicist architecture as a fully valid subject of art history. As this previously rather despised phenomenon began to attract the interest of scholars, Renate Wagner-Rieger’s studies served them as a guide in their efforts to produce a historically objectively interpretation. Historians of architecture adopted her scheme of periodisation and the descriptive tools that she used to characterise particular degrees of the style. Wagner-Rieger applied to 19th-century material the method of analysis of form that 20th-century architectural historians had developed for the study of earlier architecture, and this enabled her to turn attention from the decoration of facades to much more complex constellations of form. As she conceived it, however, form retained a marked measure of independence of external factors including economic and political conditions. Wagner-Rieger saw the history of art as the history of aspects of form and she identified periods in art on the basis of purely morphological observation on the model of classification in the natural sciences. This article focuses on the analysis of the conceptual framework of this kind of methodology, describes its genesis and critically assesses its adequacy. Wagner-Rieger identified with the orthodoxy represented particularly by Franz Wickhoff and Alois Riegl, which most of her contemporaries rejected. Her formalism appears extreme even in the context of the then Vienna School, which was quite conservative on questions of method. One inevitable consequence of this approach was the proliferation of discrepancies between Wagner-Rieger’s observations and the theoretical framework. The author points these out and shows the unsustainability of the reductive model of interpretation. Renate Wagner-Rieger’s book is a pioneering work on 19th-century architecture, but its strength and lasting value rests more on the method of singular observation and in analytical approach than on its universal judgments.

CS

Kniha Renate Wagner-Riegerové Wiens Architektur im 19. Jahrhundert patří mezi první empirické studie, které architekturu historismu akceptovaly jako plnohodnotný předmět dějepisu umění. Jak se dosud podceňovaný fenomén stával předmětem zájmu badatelů, studie Renate Wagner-Riegerové jim byly vodítkem v úsilí o historicky objektivní interpretaci. Historikové architektury přijali její periodizační schéma i deskriptivní nástroje, jež autorka používala pro charakterizování jednotlivých stylových stupňů. Wagner-Riegerová na materiálu 19. století aplikovala propracovanou metodu formové analýzy, kterou historikové architektury v průběhu 20. století používali při studiu starší architektury, čímž se jí podařilo přenést pozornost od dekorace fasád k mnohem komplexnějším formálním konstelacím. Forma si ovšem v jejím pojetí zachovala do značné míry svou nezávislost na vnějších faktorech včetně ekonomických a politických poměrů. Wagner-Riegerová dějiny umění chápala jako dějiny formálních aspektů a po příkladu přírodovědeckých klasifikací vytvářela umělecké periody z čistě morfologických pozorování. Příspěvek se zaměřuje na analýzu konceptuálního rámce takového metodického uvažování, ukazuje jeho genezi a kriticky zkoumá jeho teoretickou přiměřenost. Wagner-Riegerová se hlásila k ortodoxii, kterou reprezentovaly zejména osobnosti Franze Wickhoffa a Aloise Riegla, s níž se její vrstevníci vesměs neztotožňovali. Její formalismus se jeví jako krajní i v kontextu tehdejší, v otázkách metody poměrně konzervativní Vídeňské školy. Nevyhnutelným důsledkem tohoto přístupu byly diskrepance autorčiných pozorování a teoretického rámce, na něž autor studie upozorňuje a jež ukazují neudržitelnost reduktivního interpretačního modelu. Kniha Renate Wagner-Riegerové je průkopnickým dílem o architektuře 19. století, ale její síla a nadčasová kvalita spočívá spíše v metodě singulárních pozorování a v analytickém přístupu nežli v univerzálních soudech.