Biblioteka Nauki

Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl

Ograniczanie wyników

2 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

Znaleziono wyników: 2

Liczba wyników na stronie

Wyniki wyszukiwania

Wyszukiwano:
w słowach kluczowych: practical law

Sortuj według:

Ogranicz wyniki do:

Autonomie a druhý

100%

Sikora O.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2014

tom 62

nr 4

523-538

The article examines the meaning of the other for Kant's idea of autonomy. Autonomy is interpreted, in relation to the universal demand of the ethical, as governing the will by principles. Autonomy as principled self-determination by means of the practical law cannot be understood as the standpoint of an isolated subject. Instead we must understand it as a standpoint taken towards others, which we treat as the aspect of spontaneity, and at the same time as a standpoint taken thanks to others, since others make possible its awakening and development - here the aspect of receptivity is discussed. In this two-way relation between autonomy (enabled by a self-determining goverment by principle) and the other, the character of dialogical mutuality is exhibited: autonomy is the principled considerateness of a good will towards others, and, in order for it to be such, it must be initiated by others.

Důležitá kniha o Kantově etice : Kantův morální zákon Z německých originálů sestavil a přeložil J. Kuneš

72%

Sobotka M.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2020

tom 68

nr 3

445-456

The two expansive articles from which the book has been compiled show that the starting point and basic principle of Kant’s moral doctrine is moral law in a more universal formulation than what the categorical imperative presents. According to Cramer, moral law is not a prescriptive, but a descriptive proposition; according to Wolff, it is a postulate. With Cramer, Wolff shares a focus on pure will as the subject of an a priori moral metaphysics. Pure will is where the determining reason for an action is the universalization of its intent (“maxim”). Such a maxim becomes a practical law. The a priori moral theory is – we might add – Kant’s solution to the problem of giving reason a higher meaning than the mere alleviation of life. Up to this point, Kant’s theory of morality is a polemic with the Enlightenment conception of reason.

Oba rozsáhlé články, z nichž je kniha sestavena, ukazují, že východiskem a základním principem Kantovy morální nauky je morální zákon v obecnější formulaci, než jakou představuje kategorický imperativ. Podle Cramera je morální zákon nikoli preskriptivní, nýbrž deskriptivní větou, podle Wolffa je postulátem. Wolff sdílí s Cramerem zaměření na čistou vůli jako předmět apriorní morální metafyziky. Čistá vůle je tam, kde určujícím důvodem jednání je univerzalizace jeho záměru („maximy“). Taková maxima se stává praktickým zákonem. Apriorní morální teorie je – dodáváme – Kantovým řešením problému, jak dodat rozumu vyšší smysl, než je pouhé ulehčení života. Potud je Kantova teorie morality polemikou s osvícenským pojetím rozumu.

In beiden umfangreichen Artikeln, aus denen das Buch besteht, wird gezeigt, dass der Ausgangspunkt und das Grundprinzip von Kants Morallehre das moralische Gesetz in einer allgemeineren Formulierung ist, als sie der kategorische Imperativ vorlegt. Laut Cramer ist das moralische Gesetz kein vorschreibender, sondern ein beschreibender Satz; laut Wolff ist es ein Postulat. Wolff eint mit Cramer der Blick auf den reinen Willen als Gegenstand der apriorischen moralischen Metaphysik. Reiner Wille ist dort, wo der bestimmende Handlungsgrund die Universalisierung seiner Absicht („Maxime“) ist. Die Maxime wird zum praktischen Gesetz. Die apriorische Moraltheorie ist – so fügen wir hinzu – Kants Lösungsansatz für das Problem, wie der Vernunft ein höherer Sinn als der bloßen Vereinfachung des Lebens zu verleihen ist. Bis dahin ist Kants Moraltheorie eine Polemik mit der aufklärerischen Auffassung von Vernunft.