Vznik a zánik Československa na pozadí zásady sebeurčení národů

• Autorzy: Jiří Malenovský

Warianty tytułu

EN

Creation and dissolution of Czechoslovakia against the background of the principle of self-determination of nations

• Języki publikacji: CS

Abstrakty

EN

The Czechoslovak Republic was established on the basis of the then existent international political principle of self-determination of nations, applied to it by the Allies in the Saint-Germain Peace Treaty. That principle became generally binding in international law by its integration in Article 1.2 of the Charter of the United Nations. The legal content of this principle is nonetheless unclear and imprecise. It does not define the term nation; it does not ensure full equality between nations claiming self-determination; and it lacks precision in terms of how the right of self-determination is to be implemented. In the beginning of 1990s, the nations of the Czech and Slovak Federative Republic made use of the second opportunity for their self-determination. However, in contrast to the Czechoslovak law, international law was actually not relevant to solve such a situation. In an unclear constitutional situation, the path chosen was one of political negotiations led not within, but parallel to the constitution, which respected the equality of participating nations, and which resulted in a constitutional law on the dissolution of the State. However, legal doubts arise not only with regard to the fact that the Constitutional Court of the Czech and Slovak Federative Republic was given no opportunity for clarifying whether the constitutional order allowed for taking such a path, but also with regard to the fact that the people, being the original constituent power, were given no say in a referendum on the second opportunity for self-determination.

CS

ČSR se konstituovala na základě tehdejší mezinárodněpolitické zásady sebeurčení národů, kterou na ni spojenci aplikovali v mírové Saint-germainské smlouvě. Tato zásada se stala všeobecně závaznou svým vyhlášením v čl. 1 [2] Charty OSN. Její právní obsah je ale nejistý a málo určitý. Nedefinuje jednotně pojem národa, nezajišťuje zcela rovnost mezi národy nárokujícími sebeurčení a neupřesňuje dostatečně náležitosti realizace práva na sebeurčení. Národy ČSFR využily počátkem 90. let 20. století druhou příležitost k sebeurčení. Mezinárodní právo se v těchto souvislostech neuplatnilo, na rozdíl od práva československého. V nejasné ústavní situaci byla zvolena mimoústavní cesta politických negociací, které respektovaly rovnost zúčastněných národů a které vyústily v ústavní zákon o zániku státu. Právní pochybnosti nicméně budí skutečnost, že Ústavní soud ČSFR nedostal příležitost k výkladu, zda to ústavní řád připouští, a okolnost, že lid coby originární ústavodárce nebyl v otázce druhé příležitosti k sebeurčení dotázán v plebiscitu.

Słowa kluczowe

EN

rise of Czechoslovakia (1918); nations; principle of self-determination of nations; creation of Czechoslovakia; dissolution of Czechoslovakia; right to secession

CS

vznik Československa (1918); národy; zásada sebeurčení národů; zánik Československa; právo na odtržení

• Wydawca: Institute of State and Law, Czech Academy of Sciences
• Czasopismo: Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
• Rocznik: 2018
• Tom: 157
• Numer: 10
• Strony: 788-798
• Rodzaj publikacji: ARTICLE

Twórcy

autor

Jiří Malenovský

• Právník, redakce, Ústav státu a práva AV ČR, v.v.i., Národní 18, 116 00 Praha 1, Czech Republic