Překlady Vítězslava Nezvala : Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé

• Autorzy: Pelán, Jiří

Warianty tytułu

EN

Translations by Vítězslav Nezval : Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé

• Języki publikacji: CS

Abstrakty

EN

This article analyses three sets of translations that form the core of Vítězslav Nezval's translation work: The Work of Arthur Rimbaud (1930), The Poetry of Stéphane Mallarmé (1931) and a selection from Les Fleurs du Mal by Charles Baudelaire (completed 1931, published posthumously 1964). It observes that Nezval declares the translation to be an "analogy and imitation of the original poem", created ex novo from the original "content and verbal material", as this is in line with translation theory at that time, which demanded that a translation should above all be an original poem. In keeping with this principle, Nezval has Rimbaud speak in the modern poetic language which speaks for itself in his collections. His poetic licence is then excused, if not justified, by the conviction that Rimbaud's poetics are the product of a modernism that basically consists in the associative mechanism. However, Rimbaud's, Baudelaire's and Mallarmé's modernism does not work on the basis of the associative principle: quite the reverse, the works of all these poets are characterized by highly rational structuralization. Hence Nezval presented a quite specific "imitation" of the original texts, projecting his own poetics that were in thrall to a cubist-poetist faith in poetic imagery in perpetural motion.

CS

Autor ve své stati podrobuje analýze tři překladové soubory, jež vytvářejí jádro překladatelského díla Vítězslava Nezvala: Dílo J. A. Rimbauda (1930), Poezii Stéphana Mallarmého (1931) a výbor z Květů zla Charlese Baudelaira (dokončeno 1931, publikováno posmrtně 1964). Konstatuje, že jestliže Nezval prohlašuje překlad za "analogii a imitaci původní básně", vytvořenou ex novo z původního "slovního a obsahového materiálu", je zajedno s dobovou teorií překladu, požadující, aby překlad byl především původní básní. V intencích této zásady dává Nezval promluvit Rimbaudovi onou moderní básnickou řečí, jíž ve svých sbírkách promlouvá sám. Licence jsou pak omluveny, ne-li zdůvodněny přesvědčením, že Rimbaudova poetika je produktem onoho modernismu, v jehož základech leží asociativní mechanismus. Modernismus Rimbaudův, Baudelairův a Mallarméův však s asociativním principem nepracuje: díla všech těchto básníků naopak charakterizuje hlubinně racionální konstrukční práce. Nezval tak podal značně specifickou "imitaci" původních textů: promítl do nich svou vlastní poetiku, okouzlenou kubisticko-poetistickou důvěrou v samopohyb básnické obraznosti.

Słowa kluczowe

EN

translations; French poetry; poetism; association

CS

; ; ; ; překlady; francouzská poezie; poetismus; asociace

• Wydawca: Institute of Czech Literature, Czech Academy of Sciences
• Czasopismo: Česká literatura (Czech Literature)
• Rocznik: 2017
• Tom: 65
• Numer: 1
• Strony: 5-47
• Rodzaj publikacji: ARTICLE

Twórcy

autor

Pelán, Jiří

• Česká literatura, redakce, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, Czech Republic