A World of ‘Purely Artistic Conception’ and a ‘Universal Art of the Spirit’: Max Dvořák and Karel Teige between Phenomenology and Surrealism

• Autorzy: Vojvodík Josef

Warianty tytułu

CS

Svět „čistě uměleckého tvoření“ a „univerzální umění ducha“: Max Dvořák a Karel Teige mezi fenomenologií a surrealismem

• Języki publikacji: EN

Abstrakty

EN

In the early 1940s, Karel Teige, a prominent theorist of the Czech avant-garde, returns to Max Dvořák’s concept of history of art as ‘history of the spirit’. Starting in the late 1930s, Teige pursued a sustained inquiry into the essence of the so-called imaginative (or ‘phantasizing’, in Teige’s own terminology) art, and his findings, which he intended to synthetize in a broadly conceived Phenomenology of Art (left unfinished), led him to the view that the essence of imaginative art consists in the visualization of ‘spiritual forms’ of an inner model. Primarily, it consists in a substantial transformation of one’s relationship to the external world: specifically, an internalization of senseperception and its metamorphosis into spiritual forms of subjective perception and consciousness. josef vojvodík 41 This is where Teige might have been influenced precisely by Dvořák’s abolition of any antithesis between naturalism and idealism, internal and external image, and his quest for a unity of Kunstwissenschaft and artistic practice. Teige was aware that this problem is central and constitutive for the entire era of Modernity and of the avant-garde, just as Dvořák was aware that the history and theory of modern art cannot consist in a mere mechanic continuation of the traditional arthistorical method; rather, it must reflect upon the creative processes of modern art.

CS

Na počátku čtyřicátých let 20. století se teoretik české avantgardy Karel Teige vrací ke koncepci dějin umění Maxe Dvořáka, totiž dějin umění jako „dějin ducha“. Od konce třicátých let 20. století se Teige intenzivně zabýval podstatou tzv. imaginativního (nebo, jeho terminologií, fantazijního) umění a své studium a rozbory, které chtěl syntetizovat v rozsáhle koncipované, ale nedokončené práci Fenomenologie umění, jej vedly k názoru, že podstatu imaginativního umění tvoří vizualizace „duchových forem“ vnitřního modelu. Je to především zásadní proměna vztahu k vnějšímu světu ve smyslu zvnitřnění smyslového vnímání, smyslových vjemů, jejich proměna v duchovní útvary subjektivního vnímání a vědomí. Zde mohlo na Teigeho uvažování silně působit právě Dvořákovo zrušení antiteze mezi naturalismem a idealismem, vnitřním a zevním obrazem, jeho požadavek jednoty vědy o umění a umělecké praxe. Uvědomoval si, že jde o problém, který je zásadním způsobem konstitutivní pro celou epochu moderny a avantgardy, podobně jako si byl Dvořák vědom toho, že dějiny a teorie umění moderny nemohou být mechanickým pokračováním tradiční uměleckohistorické metodiky, nýbrž reflexí tvůrčích procesů modemy samotné.

Słowa kluczowe

EN

inner model; Czech avant-garde; phenomenology of perception subjective; experience of reality; mannerism; surrealism

CS

vnitřní model; česká avantgarda; fenomenologie vnímání; subjektivní prožitek skutečnosti; manýrismus; surrealismus

• Wydawca: Charles University in Prague, Faculty of Arts, Czech Republic
• Czasopismo: Slovo a smysl - Word & Sense
• Rocznik: 2015
• Tom: 12
• Numer: 24
• Strony: 25-41

Twórcy

autor

Vojvodík Josef

• Faculty of Arts, Charles University in Prague / Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha,