Duch je kost : k úskalím vědecké fyziognomie

• Autorzy: Vojtěch Kolman

Warianty tytułu

EN

The  spiritIs a bone : concerning the pitfalls of scientific physiognomy

• Języki publikacji: CS

Abstrakty

EN

Focusing on Hegel’s dictum “Spirit is a bone”, the paper shows that besides its straightforward reading as a critique scientific physiognomy, it has a broader application to all attempts at reducing complex physical and social phenomena to mere causal explanations. Inferring that you must have such and such character because you have such and such bumps on your skull does not substantially differ from the same inference based on the description of our genes or episodes of our brain centers. With Hegel, one can argue that what matters here are not some describable episodes of our organism, but human deed as an outer opposition to the inner act of intention. The relation of the inner and outer, though, must be conceived dialectically as mutually conditioned or co-dependent, in the spirit of the later philosophies of Wittgenstein or Merleau-Ponty.

DE

Die Abhandlung befasst sich mit Hegels Ausspruch „der Geist ist ein Knochen“, wobei nicht nur der Kontext der Kritik der damaligen Lehren von der Physiognomie erörtert wird, sondern insbesondere auch deren Verallgemeinerung in der Kritik an Kausalerklärungen komplexer psychischer und sozialer Erscheinungen. Schlussfolgerungen von der Schädelform und von Gesichtszügen auf den persönlichen Charakter oder auf den Charakter einer Ethnie sind ebenso zweifelhaft, wie ähnliche Schlussfolgerungen anhand der Hirnaktivität oder der genetischen Ausstattung. Als relevant erweist sich in diesem Zusammenhang erst das menschliche Verhalten, das einen äußeren Ausdruck einer innerlich definierten Absicht darstellt. Die Beziehung von Innerem und Äußerem muss freilich als eine gegenseitig bedingte Beziehung verstanden werden, so wie es den späteren Erwägungen von Wittgenstein oder Merleau-Ponty entspricht.

CS

Stať se věnuje Hegelovu výroku „duch je kost“ nejen v kontextu kritiky tehdejších fyziognomických nauk, ale především v jejím zobecnění do kritiky kauzálních vysvětlení komplexních psychických a sociálních jevů. Usoudit z toho, že má někdo takové či jiné lebeční výrůstky nebo rysy obličeje, na jeho povahu nebo na povahu celé rasy, je podobně chybné, jako usoudit na to z činnosti jeho mozku nebo genetické výbavy. Jako relevantní se v této souvislosti ukazuje být až lidské jednání představující vnější projev vnitřně definovaného úmyslu. Vztah vnitřního a vnějšího je však třeba chápat jako vzájemně podmíněný, v duchu pozdějších úvah Wittgensteinových či Merleau- -Pontyových.

Słowa kluczowe

EN

inner and outer; causal explanations; physiognomy; phrenology; G. W. F. Hegel

CS

G. W. F. Hegel; frenologie; fyziognomie; kauzální vysvětlení; vnitřní a vnější

• Wydawca: Institute of Philosophy, Czech Academy of Sciences
• Czasopismo: Filosofický časopis (Philosophical Journal)
• Rocznik: 2019
• Tom: 67
• Numer: 3
• Strony: 339-359
• Rodzaj publikacji: ARTICLE

Twórcy

autor

Vojtěch Kolman

• Filosofický časopis, redakce, Filosofický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, Czech Republic