Czasopismo
Tytuł artykułu
Autorzy
Warianty tytułu
Anglo-české vztahy a mnichovská krize
Języki publikacji
Abstrakty
The focus of the article is the poor quality of British diplomats in Prague between 1919 and 1939. The article shows this to be a result of a cult of ignorance in the British Diplomatic Service. The Sudetenland German aristocracy was much preferred to Czechs and Slovaks, something which was clearly evident during Lord Runciman's mediation process in 1938. The inability of diplomats like Basil Newton to profit from periods of service in Berlin, where the true nature of Nazism should have been clear, was evident. The article does also show however, that the Czechoslovak government did not always act to its best advantage. Remarks by President Tomáš Masaryk in the 1920s and 1930s seemed to show an unwillingness to assist Poland if the status of the Polish Corridor was threatened. This played into the hands of British statesmen such as Sir Austen Chamberlain, who wished to avoid any commitment to the post-World War I settlement in Central and Eastern Europe. He limited territorial guarantees to Western Europe at Locarno in 1925 and, as the article points out, the growing rift between London and Prague was demonstrated by the British refusal to send a delegation for Masaryk's eightieth birthday celebration. The British animosity towards Masaryk's successor, President Eduard Beneš, isThe focus of the article is the poor quality of British diplomats in Prague between 1919 and 1939. The article shows this to be a result of a cult of ignorance in the British Diplomatic Service. The Sudetenland German aristocracy was much preferred to Czechs and Slovaks, something which was clearly evident during Lord Runciman's mediation process in 1938. The inability of diplomats like Basil Newton to profit from periods of service in Berlin, where the true nature of Nazism should have been clear, was evident. The article does also show however, that the Czechoslovak government did not always act to its best advantage. Remarks by President Tomáš Masaryk in the 1920s and 1930s seemed to show an unwillingness to assist Poland if the status of the Polish Corridor was threatened. This played into the hands of British statesmen such as Sir Austen Chamberlain, who wished to avoid any commitment to the post-World War I settlement in Central and Eastern Europe. He limited territorial guarantees to Western Europe at Locarno in 1925 and, as the article points out, the growing rift between London and Prague was demonstrated by the British refusal to send a delegation for Masaryk's eightieth birthday celebration. The British animosity towards Masaryk's successor, President Eduard Beneš, is a theme of the article.
Munich is therefore analysed in the context of a lengthy period between 1919 and 1938, when British statesmen and diplomats showed overt sympathy for minority German, Magyar and Polish groupings in the Czechoslovak Republic. Beneš and his government were also regarded as too pro-French, and too pro-Soviet. A major sub-theme is the extent to which Britain could or should have given military assistance to Czechoslovakia in September 1938. Neville Chamberlain appears as a prime minister who understood military realities, having received advice from his generals which was pessimistic about Czech chances of survival. Finally, the article refutes the suggestion by P.E. Caquet that Britain as a foreign power could be guilty of "treason" in 1938.
Autor v tomto textu ohledává politické a diplomatické vztahy mezi Velkou Británií a Československem mezi lety 1919 a 1939 prizmatem Mnichovské dohody na podzim 1938. Zaměřuje se na nevalný výběr britských diplomatů v Praze mezi válkami a ukazuje, že byl důsledkem „kultu nevědomosti“ v britských diplomatických službách. Britové dávali přednost sudetoněmecké šlechtě před Čechy a Slováky, což se zřetelně projevilo během mediační mise lorda Runcimana v roce 1938. Někteří diplomaté, jako například vyslanec Basil Newton, též zjevně nedokázali zúročit dobu svého působení v Berlíně, kde jim již musela být pravá povaha nacismu zřejmá. Ani československá vláda však nejednala pokaždé ve svůj prospěch. Komentáře prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka ve dvacátých a třicátých letech nejspíš naznačovaly neochotu pomoci Polsku v případě ohrožení statusu polského koridoru. To hrálo do karet takovým britským státníkům, jako byl například sir Austen Chamberlain, který si nepřál jakékoliv závazky v poválečném uspořádání střední a východní Evropy a územní záruky garantované v Locarnu v roce 1925 omezil na oblast západní Evropy. Rostoucí propast mezi Londýnem a Prahou se podle autora projevila také v britském odmítnutí vyslat delegaci na oslavu Masarykových osmdesátých narozenin a v nepřátelském postoji k Masarykovu nástupci, prezidentu Edvardu Benešovi. Mnichovská krize je tak analyzována v kontextu dlouhého období mezi lety 1919 a 1938, kdy čelní britští politici a diplomaté projevovali neskrývané sympatie k příslušníkům německé, maďarské a polské menšiny v Československu. Orientaci Beneše a jeho vlády na Francii a Sovětský svaz vnímali Britové též negativně. Dále se autor v textu zamýšlí nad tím, do jaké míry mohla nebo měla Velká Británie v září 1938 poskytnout Československu vojenskou pomoc. Premiéra Nevilla Chamberlaina vykresluje jako premiéra, jenž chápal vojenskou realitu a vycházel z doporučení svých generálů, že Československo nemá velké šance se Hitlerovi ubránit. V závěru autor odmítá tvrzení historika P. E. Caqueta, že Velká Británie se v roce 1938 jako zahraniční mocnost dopustila zrady na Československu.
Czasopismo
Rocznik
Tom
Numer
Strony
676-705
Opis fizyczny
Rodzaj publikacji
ARTICLE
Twórcy
autor
- Soudobé dějiny, redakce, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i., Vlašská 9, 118 40 Praha 1, Czech Republic
Bibliografia
Typ dokumentu
Bibliografia
Identyfikatory
Identyfikator YADDA
bwmeta1.element.b184b714-dcf4-4d6b-aeeb-e1ee5bfdbd71