This article presents the particular treatment of selected epistemological problems in the framework of Hans Albert’s critical rationalism. The first part examines the question of whether true knowledge is possible. In his endeavour to address this question, Albert firstly distinguishes himself from classical epistemologists who connect true knowledge with the justification of certain truth. He shows that the requirement that knowledge must provide final justification leads to irresolvable paradoxes, if not to dogmatism. The justifying claims of classical epistemology, therefore, are strictly rejected in the framework of critical rationalism, and Albert postulates the permanent openess of all knowledge to critique. In the second part, the paper then focuses on Albert’s specific understanding of the question of whether pure theory of knowledge is possible. Albert, in looking for an answer to this question, distinguishes his own approach from that of Immanuel Kant’s transcendental idealism. At the same time, however, he is to an extent inspired by Kant, and he describes his own position as trancendental realism.
2
Dostęp do pełnego tekstu na zewnętrznej witrynie WWW
On the occasion of the hundredth birthday of an important proponent of critical rationalism, Hans Albert, this article maps the key moments of his intellectual development and above all outlines his relationship to selected philosophical currents of (not only) the twentieth century. Albert’s philosophical “breakthrough” occurred in the 1960s in an open dispute with the Frankfurt School. He then published his Traktat über kritische Vernunft (Treatise on Critical Reason), which stands out especially because of its surprising observations about the context of seemingly unconnected concepts in various problem areas. Albert thus finds, for example, a common property between scholastic and modern approaches to justifying knowledge (see the problem of justifying knowledge) and a similar inclination on the part of both neo-positivism and existentialism to create a conflict between objective knowledge and subjective decision (see the problem of value-neutrality), as well as finding an effort to create autonomous areas in analytical metaethics and philosophical hermeneutics (see the problem of the relativization of truth). The aim of this article is to explain these apparent incommensurabilities, especially through the prism of Albert’s Traktat über kritische Vernunft that will soon be published in the Czech translation.
CS
U příležitosti stých narozenin významného představitele kritického racionalismu, Hanse Alberta, mapuje tato stať klíčové momenty jeho intelektuálního vývoje, a především nastiňuje jeho vztah k vybraným filosofickým proudům (nejen) dvacátého století. Albertův filosofický „průlom“ nastal v šedesátých letech minulého století v otevřeném sporu s Frankfurtskou školou. Poté vydal svůj Traktat über kritische Vernunft, který vyniká zejména překvapivými postřehy ohledně souvislostí zdánlivě nespojitých koncepcí v různých problémových oblastech. Tak Albert například nachází společný rys mezi scholastickými a novověkými přístupy ke zdůvodnění poznání (viz problém zdůvodnění poznání) nebo podobný sklon novopozitivismu a existencialismu vytvářet rozpor mezi objektivním poznáním a subjektivním rozhodnutím (viz problém hodnotové neutrality) či snahu o vytvoření autonomních oblastí u analytické metaetiky či filosofické hermeneutiky (viz problém relativizace pravdy). Cílem této stati je vysvětlení těchto zdánlivých nesouměřitelností zejména prizmatem Albertova Traktat über kritische Vernunft, který se brzy dočká i českého vydání.
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.