Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl
Preferencje help
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników

Znaleziono wyników: 6

Liczba wyników na stronie
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
Wyniki wyszukiwania
Wyszukiwano:
w słowach kluczowych:  liberalismus
help Sortuj według:

help Ogranicz wyniki do:
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
1
Content available remote Český spor o liberalismus : Masaryk a Kaizl
100%
EN
This article deals with the controversy between T. G. Masaryk and Josef Kaizl, which flared up between them after the publication of Česká otázka (The Czech Question) and Naše nynější krize (Our Current Crisis) in the year 1895. This controversy is interpreted as being about liberalism and it is analysed at several levels - at the political, intellectual and party levels. The aim is to show that Masaryk’s conceptions of liberalism, humanism, Czech brotherhood, but also socialism and the emancipation of the workers, as well as others which at that time he worked on, acquired their significance primarily in political controversies, and that their meanings are therefore not only to be found in Masaryk’s philosophy of history (Patočka) or in the controversy over the meaning of Czech history (Havelka). The controversy over liberalism between Masaryk and Kaizl is placed into the European context of the twilight of liberalism and the close of the nineteenth century, when its transformation took place in the face of the rising socialism and democratism. It is shown that Masaryk’s conception of brotherly humanism is a historical construct which although it may remain attached to national liberalism, with its positive relation to the French revolution and to the revolution of 1848, rejects the vacuity of liberal constitutionalism of the time and formulates a radical perspective on the social emancipation of national society. Masaryk’s conception of social emancipation does, at the same time, appeal to the reformation tradition of the Czech brotherhood that arose from the Hussite revolution, which has been ideologically constructed for this purpose.
CS
Článek se zabývá sporem mezi Masarykem a Kaizlem, který se mezi nimi rozhořel po vydání České otázky a Naší nynější krize v roce 1895. Tento spor je interpretován jako spor o liberalismus a analyzován je v několika rovinách, v rovině politické, intelektuální a stranické. Cílem je ukázat, že Masarykovy koncepce liberalismu, humanismu, českého bratrství, ale také socialismu a emancipace dělnictva, jakož i další, které v té době vypracoval, získávaly svůj význam primárně v politických sporech, a že jejich významy tedy nestačí hledat v Masarykově filosofii dějin (Patočka) nebo ve sporu o smysl českých dějin (Havelka). Spor o liberalismus mezi Masarykem a Kaizlem je zasazen do evropského kontextu soumraku liberalismu a konci 19. století, kdy docházelo k jeho proměně tváří v tvář nastupujícímu socialismu a demokratismu. Je ukázáno, že Masarykovo pojetí bratrského humanismu je historickou konstrukcí, která sice zůstává na půdě národního liberalismu s jeho pozitivním vztahem k Francouzské revoluci a k revoluci roku 1848, ale odmítá vyprázdněnost liberálního konstitucionalismu své doby a formuluje radikálnější vyhlídku na sociální emancipaci národní společnosti. Masarykova koncepce sociální emancipace při tom se odvolává na reformační tradici českého bratrství vzešlého z husitské revoluce, jež je za tímto účelem ideologicky konstruována.
2
Content available remote " Všeobecná práva státních občanů" v prosincové ústavě
100%
EN
The article reconstructs the origins and the theoretical foundations of the Basic Law on Universal Civil Rights of the December constitution of 1867. The investigation is based on original legal treatises of the time and on unpublished documents in the estate of Adolf Pratobevera (HHStA Wien). I argue that the conception civil rights which Pratobevera and his colleagues realized was based on the Romantic organic conception of the constitutional monarchy which had been developed by South German legal theorists of the Vormärz era. This circumstance may explain the peculiarities of the December Constitution and also the optimism with which its framers were fighting for numerous constitutional civil rights. Pratobevera knew the modern critical trend in German public law but chose to ignore it.
CS
Článek rekonstruuje vznik a teoretické základy základního zákona o všeobecných právech státních občanů v prosincové ústavě z roku 1867.Výzkum je založen na dobových právních pojednáních a na rukopisném materiálu z pozůstalosti Adolfa Pratobevery (HHStA). Zastávám názor, že koncepce občanských práv, kterou uskutečnil Pratobevera a jeho kolegové, byla založena na romantické organické koncepci konstituční monarchie, kterou rozvinuli jihoněmečtí právníci doby předbřeznové. Tato okolnost může vysvětlit zvláštnosti této ústavy a také optimismus, s jakým tvůrci ústavy bojovali za početná ústavní občanská práva. Pratobevera znal i moderní kritický směr německého státního práva, ale rozhodl se nenásledovat ho.
EN
The author addresses the moral issues connected to the restriction of migration. He responds to the publications of note dealing with migration that have been published in the Czech milieu in the last years (both translations and titles by domestic authors), and that either contain a normative argument or can be explicitly applied to the field of ethical thinking. In the text, a polemic is conducted above all with particularistic collectivism and its defense of various forms of restrictions on migration and the legitimacy of the existence of sovereign states that have the right to close their borders. Working from the position of liberalism, which is associated with the concept of the liberal-democratic state, the author raises objections to this approach. The conclusion of the article is dedicated to an analysis and defense of the benefits that result from the opening of borders.
CS
Autor se zabývá morálními otázkami spojenými s omezením migrace. Reflektuje při tom významné publikace týkající se migrace, které vyšly v českém prostředí v posledních letech (překlady i tituly tuzemských autorů) a buď obsahují normativní argumentaci, nebo je lze explicitně vztáhnout k oblasti etických úvah. V textu je vedena polemika především s partikularistickým kolektivismem, obhajujícím různé formy omezení migrace a legitimitu existence suverénních států, které mají právo na uzavření svých hranic. Vůči této koncepci autor vznáší námitky z pozice liberalismu, již spojuje s konceptem liberálně-demokratického státu. Závěr stati je věnován analýze a obhajobě prospěchu, jenž plyne z otevření hranic.
4
Content available remote Může být tolerance tolerantní?: Rainer Forst a paradoxy tolerance
80%
EN
In the context of globalization and the integration of national minorities, the problem of tolerance has shown itself in recent decades to be one of the key problems of political theory. The author of what is undoubtedly one of the most influential current theories of tolerance is Rainer Forst, a member of the “fourth generation” of the Frankfurt School. The article presents a critical response to his theory, but can also be understood as a means of obtaining a general systematic and normative orientation in the structure of the complex issue of tolerance, which has in the present day significant resonance in the public space. The interpretation, with the help of historical examples, illuminates Forst’s distinction between the concept and the conception of tolerance, and then addresses the original normative justification of tolerance, with emphasis on the solutions presented by Forst that are associated with this concept of linked paradoxes. There follows a critical assessment of Forst’s argument, which points to, among other things, the issues arising from Forst’s connection to the tradition of liberalism and constructivism, and so touches on the problems that not only underlie Forst’s thinking, but also the very foundations of these schools of thought.
CS
Problém tolerance se v posledních desetiletích v kontextu procesů globalizace a integrace národnostních menšin jeví jako jeden z klíčových problémů politické teorie. Autorem jedné z nejvlivnějších současných teorií tolerance je pak bezpochyby člen „čtvrté generace“ frankfurtské školy Rainer Forst. Článek předkládá kritickou recepci jeho teorie, lze ho ovšem zároveň chápat jako prostředek k získání obecné systematické a normativní orientace ve struktuře komplexní problematiky tolerance, která v současnosti významně rezonuje ve veřejném prostoru. Výklad za pomoci historických příkladů osvětluje Forstovo rozlišení pojmu a pojetí tolerance a následně se věnuje originálnímu normativnímu ospravedlnění tolerance, s důrazem na Forstem předložená řešení s tímto pojmem spojených paradoxů. Následuje kritické zhodnocení Forstovy argumentace, které poukazuje mimo jiné na obtíže vyplývající z Forstovy návaznosti na tradici liberalismu a konstruktivismu, a tím se dotýká problémů ležících v základech nejen Forstova myšlení, ale v základech těchto myšlenkových směrů vůbec.
5
80%
EN
The author examines the discussion currently taking place in the framework of the normative theory of migration, and the issue of open borders as a fundamentally liberal concept, one in whose background the values of universalist liberalism clash with the demands of members of bounded political communities. The first part of the article briefly reviews the key normative positions in the contemporary political-philosophical discourse regarding migration and draws attention to the liberal basis of the legitimizing strategies of proponents and opponents of open borders. In connection with the inherent cosmopolitan implications that are associated with arguments in favour of open borders, the author presents in the second part of the article two mutually complementary approaches that take into consideration the starting points of liberal universalists and particularists. These approaches concern (i) the conditions for the successful integration of migrants and (ii) the remedying of the democratic deficit in collective decision-making as regards border permeability, the result of which would be the inclusion of migrants in the deliberative process.
CS
Autor se zabývá současnou diskusí, jež probíhá v rámci normativní teorie migrace, a problematikou otevřených hranic coby bytostně liberálním konceptem, v jehož pozadí se střetávají hodnoty univerzalistického liberalismu s požadavky členů zakotvených politických komunit. V první části článku nastiňuje revizi stěžejních normativních pozic v soudobém politicko-filosofickém diskursu o migraci a upozorňuje na liberální podstatu legitimizačních strategií proponentů i oponentů otevřených hranic. V návaznosti na podstatné kosmopolitní implikace, jež se s argumentací ve prospěch otevřených hranic pojí, pak ve druhé části článku představuje dva vzájemně komplementární návrhy zohledňující východiska liberálních univerzalistů i partikularistů. Tyto návrhy se týkají (i) podmínek úspěšné integrace migrantů a (ii) nápravy demokratického deficitu v kolektivním rozhodování o propustnosti hranic, v jejímž důsledku by došlo k zahrnutí migrantů do deliberativního procesu.
EN
The paper examines the relationship between public reason liberalism and one, historically important, conception of illiberal perfectionism. Public reason liberalism has always pursued the backing of various comprehensive doctrines, and therefore the question comes about as to whether it can also succeed in this with perfectionist authors belonging to the Thomistic tradition. Towards this goal, the author first delineates the basic concepts that he analyzes in the article – namely, liberalism, perfectionism and public reason liberalism. He subsequently elaborates in two steps why it is that the representatives of the Thomistic tradition must ultimately reject public reason liberalism. He first notes their critique of the unsatisfactory metaphysical assumptions of liberalism so that he can then break down the problematic relationship between natural law reasons and public reasons. The article offers an answer to the rarely asked question of why the representatives of this alternative tradition ultimately consider public reason liberalism to be unacceptable.
CS
Příspěvek zkoumá vztah liberalismu veřejného rozumu a jednoho, historicky důležitého, pojetí neliberálního perfekcionismu. Liberalismus veřejného rozumu vždy usiloval o podporu ze strany různých komprehensivních doktrín, a proto se nabízí otázka, zda se mu to může podařit také u perfekcionistických autorů patřících k tomistické tradici. Za tímto účelem autor nejprve vymezuje základní pojmy, jež v článku užívá, tj. liberalismus, perfekcionismus a liberalismus veřejného rozumu. Následně ve dvou krocích tematizuje, proč zástupci tomistické tradice musí nakonec odmítnout liberalismus veřejného rozumu. Nejprve si všímá jejich kritiky neuspokojivých metafyzických předpokladů liberalismu, aby následně rozebral problematický vztah přirozenoprávních a veřejných důvodů. Článek nabízí odpověď na nepříliš často tematizovanou otázku, proč zástupci této alternativní tradice vposled považují liberalismus veřejného rozumu za nepřijatelný.
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.