Wyniki wyszukiwania - Biblioteka Nauki

1

Literární dílo jako pretext: pokus o dekompozici a rekompozici

100%

Mikulášek A.

Bohemistyka

|

2022

|

nr 4

493-516

EN

In the following study, we perceive the literary text as a pretext for a decomposition analysis, while the new text modified by us (posttext) sheds an interpretive light on the examined verbal object in the ontological and axiological sense. Decomposition helps to analyze the way of construction and being of the original verbal artefact, as well as to highlight the functions it performs. In the first part we show the values of the poem Let (Flight) from the collection Pokosená hlina (Mowed Clay, 1999) by the contemporary Slovak writer Jozef Leikert on grounds of word-order decomposition strategies. In the second part we analyse the finished ”recomposition”, or rather a verbal adaptation of a canonized poetic text of Czech literature (a poem by Ondřej Koupil called Květen, 2020) and its interpretive possibilities with respect to the pretext, i.e. the poem Máj (May, 1836) by Karel Hynek Mácha.

CS

V následující studii vnímáme literární text jako pretext k dekompoziční analýze, přičemž nový, resp. námi upravený text (posttext) vrhá interpretační světlo na zkoumaný slovesný objekt ve smyslu ontologickém i axiologickém. Dekompozice pomáhá jednak analyzovat způsob výstavby a bytí původního slovesného artefaktu, rovněž zvýrazňuje funkce, které plní. V první části ukazujeme hodnoty básně Let ze sbírky Pokosená hlina (1999) současného slovenského spisovatele Jozefa Leikerta na pozadí slovosledných dekompozičních strategií, v druhé části pak analyzujeme už hotovou „rekompozici”, resp. slovesnou adaptaci kanonizovaného básnického textu české literatury (poéma Ondřeje Koupila nazvaná Květen, 2020) a její interpretační možnosti vzhledem k pretextu, tedy k poémě Máj (1836) Karla Hynka Máchy.

2

Architectural games and play with form, or on the pursuit of pretexts to shape things

89%

Bigaj P.

Czasopismo Techniczne. Architektura

|

2015

|

tom Y. 112, iss. 9-A

47--51

EN

While shaping things, architects frequently seek pretexts in the world of art, to justify the originality of the accepted solutions. Such pretexts are also spatial games and play with the form of the object devised by architects. They are based on rules and guidelines, which have a direct impact on the idea, composition or implementation plan of the designed facility. Architectural games and play are also repeatedly used in the process of educating future architects.

PL

Nadając rzeczom kształt, architekci niejednokrotnie poszukują w świecie sztuki pretekstów, aby uzasadnić oryginalność przyjętych rozwiązań. Takimi pretekstami stają się również wymyślane przez architektów przestrzenne gry i zabawy z formą obiektu. Ich podstawą są reguły i wytyczne, mające bezpośredni wpływ na ideę, kompozycję czy zamysł realizacyjny projektowanego obiektu. Niejednokrotnie architektoniczne gry i zabawy znajdują także zastosowanie w procesie kształcenia przyszłych architektów.

3

Proper names as monuments of culture

89%

Rutkiewicz-Hanczewska M.

Acta onomastica

|

2016

|

tom 55

268-279

CS

Tato práce se zabývá unikátní povahou vlastních jmen, na něž nahlíží jako na kulturní památky, tedy památky lingvistické, obsahující významy, jež jim byly přiděleny jejich tvůrci a následně doplněny dalSími uživateli. Autorka zkoumá povahu transformací, jimiž vlastní jména a jimi pojmenované objekty procházely.

4

Między pretekstem a koniecznością. Wybrane zagadnienia z teorii architektury

71%

Daszkiewicz F.

Czasopismo Techniczne. Architektura

|

2009

|

tom R. 106, z. 3-A

53-64

PL

W artykule przedstawiono zagadnienie natury reguł, jakimi kieruje się architekt w pracy twórczej. W tym celu zdefiniowano na nowo pojęcie architektury z punktu widzenia semiologii oraz posłużono się niektórymi tekstami filozoficznymi H. Putnama. Dzięki takiemu podejściu możliwe stało się precyzyjniejsze oddzielenie sztuki architektury od sztuki rzeźby oraz wskazanie na ukryte zależności pomiędzy tym, co konieczne i tym, co pretekstualne w regułach, które rządzą sztukami użytkowymi, do jakich należy architektura.

EN

The article summarizes the issue of the nature of rules that an architect uses in his creative work. The notion of architecture has been newly defined from a semiotic point of view and some of H. Putnam's philosophical papers have been used. Due to this approach there has been the possibility of more precise separation of architecture from sculpture, and the presentation of the hidden connections between what is necessary and what is the pretext for the rules of applied art.

5

Vedlejší postavy, vedlejší motivy : k filmovým adaptacím dvou románů Jana Otčenáška

71%

Mareš P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2013

|

tom 61

|

nr 2

218-239

EN

This submission deals with adaptation as an intertextual and communicational phenomenon. The introductory section of the study presents an outline of relations between adaptations, pre‑texts and communication subjects. Adaptation comes across as a transposition and representation of the pre‑text, or sometimes as its substitute or an independent creation. The analytical section of this study focuses on one of the specific types of adaptation, i.e. transpositions of a pre‑text that make use of its secondary characters, motifs and plotlines (described in working terms as peripheral adaptations). The analysis focuses on films made of two novels by Jan Otčenášek. Relations are shown between the novel Občan Brych (Citizen Brych — 1955) and its two adaptations, a film of the same name based on the novel as a whole (1958), and a film entitled Jarní povětří (Spring Breeze — 1961), which only selects some motifs from the novel and sets them in a new structure. An examination follows of the film Svatba bez prstýnku (Wedding without Rings — 1972), which is based on one of the many plotlines in the novel Kulhavý Orfeus (Limping Orpheus — 1964). The form of these adaptations turns out to have been substantially influenced by their cultural and political contexts; the films include ideological messages reflecting the times in which they appeared.

CS

Příspěvek pojednává o adaptaci jako intertextovém a komunikačním fenoménu. Úvodní část studie podává náčrt vztahů mezi adaptací, pretextem a subjekty komunikace. Adaptace vystupuje jako transpozice a reprezentace pretextu, někdy ale také jako jeho substituce či jako samostatná kreace. Analytická část studie se zaměřuje na jeden ze specifických typů adaptace, a to na takové transpozice pretextu, které využívají jeho vedlejší postavy, motivy a dějové linie (pracovně jsou označeny jako periferické adaptace). Předmětem analýzy jsou filmy natočené na základě dvou románů Jana Otčenáška. Jsou sledovány relace mezi románem Občan Brych (1955) a jeho dvěma adaptacemi, stejnojmenným filmem, který se opírá o román jako celek (1958), a filmem Jarní povětří (1961), jenž vybírá jen některé motivy románu a zasazuje je do nové struktury. Poté je probírán film Svatba bez prstýnku (1972), jehož východiskem je jedna z mnoha dějových linií románu Kulhavý Orfeus (1964). Ukazuje se, že podoba adaptací byla podstatně ovlivněna kulturními a politickými kontexty; filmy zahrnují ideologické poselství odpovídající době jejich vzniku.