Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl
Preferencje help
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników

Znaleziono wyników: 1

Liczba wyników na stronie
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
Wyniki wyszukiwania
Wyszukiwano:
w słowach kluczowych:  statutory judge principle
help Sortuj według:

help Ogranicz wyniki do:
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
1
Content available remote Přísedící a zásada zákonného soudce v českém právním řádu
100%
EN
The main goal of this paper is to find out, whether there is a demand for a principle of a statutory lay-judge next to the statutory judge principle, and whether is this principle fulfilled enough or not in the Czech legal order. Firstly, the principle of a statutory judge is briefly described. Then, the issue of lay-judges selection is examined, and the insufficient mechanisms in work-schedules of some courts are shown. By these schedules it is possible to choose the lay-judges randomly and even to change them. Then, some of court decisions dealing with the issue of statutory lay-judge principles are analysed. Particularly, these are decision of the Supreme Court from May 21, 2009, file No. 21 Cdo 1542/2008, focusing on discharging of a lay-judge because of bias. Further, the decisions of the Constitutional Court from Aug 3, 2016 file No. II. ÚS 2430/15 and from Sep 6, 2016, file No. II. ÚS 3383/14, where the selection of lay-judges and creation of work-schedules were discussed. These decisions are criticised. It is also offered a summarizing comparative analysis of the statutory lay-judge principle in Austria and Germany. In conclusion, there is stated, that the principle of a statutory lay-judge is not sufficiently fulfilled in the Czech legal order, where change of court’s decision making is recommended, as well as compliance with principles for work-schedules creation.
CS
Hlavním cílem dané práce je objasnit, zda vedle zásady zákonného soudce existuje také požadavek na zákonného přísedícího, a dále jestli je tento princip v českém právním řádu případně dostatečně naplňován. Nejprve je stručně rozebírána zásada zákonného soudce. Následně se řeší otázka přiřazování přísedících k projednávání jednotlivých věcí, kdy je poukazováno na nedostatečné mechanismy v rozvrzích práce některých soudů. Na jejich základě je totiž možné nejen přísedící nahodile vybírat, ale někdy také měnit. Dále se práce věnuje analýze judikaturních rozhodnutí k otázkám zákonného přísedícího. Konkrétně se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008, jenž se týká otázky vyřazení přísedících pro podjatost. Dále jde o nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15 a ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 3383/14, jež se zabývají způsobem tvorby rozvrhů práce a výběru přísedících. Všechna tato rozhodnutí jsou podrobena kritice. Je nabídnuto taktéž přehledové komparativní srovnání zajištění zásady zákonného přísedícího v Rakousku a Německu. V závěru je konstatováno, že zásada zákonného přísedícího v českém právním řádu dostatečně naplňována není, přičemž je doporučena změna rozhodovací praxe soudů a dodržování zásad pro sestavování rozvrhů práce.
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.